Bajky Ivana Krylova/Slepice a Vrána

Údaje o textu
Titulek: Slepice a Vrána
Autor: Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis: bajka
Původní titulek: Ворона и Курица
Zdroj: Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1886
Licence: PD old 70
Překlad: Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad: PD old 70
Index stran

Když kníže Smolenský
šel na smělce drzého znale vojensky,
léč na Vandaly nové snoval,
a Moskvu matičku jim obětoval:
vše obyvatelstvo, vše, malých velkých těl,
netratíc chvilky, sebralo se
a z hradeb Moskevských ven vydalo se,
jak z úlu dlouhé roje včel.
Tu Vrána se střechy ten všechen poplach v městě,
svůj zobec čistíc, klidně zří.

„Což, kmotra, ty se nemáš k cestě?“
k ní Slípka s vozu hovoří;
„jde na nás prý, lid mečem klestě,
vrah s vojnou zlou.“
— „Co mne máš, kmotra, k tomu?
jí vrána odpoví: já? já se nehnu z domu
Nu ty a vaši — ať si jdou,
však vran ni nevaři ni nepekou.
Tož s hostmi já se snesu bez obtíže,
a možná, přiživím se ještě z jejich spíže,
buď sýrem nebo kůstkou, ledačím, co jesť.
Tak s Bohem, Kurková, přijď brzo z cest.“
I zůstala tam paní Kváče.
Však místo vší své výživy,
když hladem kníže mořil pány z ciziny,
jim padla v plen a — do pekáče. —
Je člověk v rozpočtech jak slepý hráč.
Ty za štěstím se honě bezděčně a chvatně,
když dostihneš ho skutečně a platně,
jak Vrána padneš na pekáč.