Bajky Ivana Krylova/Psí přátelství

Bajky Ivana Krylova Ivan Andrejevič Krylov
Dělení	Psí přátelství	Soudek

Údaje o textu
Titulek:	Psí přátelství
Autor:	Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis:	bajka
Původní titulek:	Собачья дружба
Zdroj:	Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1886
Licence:	PD old 70
Překlad:	Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

U kuchyně pod oknem
na sluníčku Trhan s Drhanem se hřáli.
Ač jim u vrat před dvorem
spíše slušelo dům stříci s pozorem,
však že najedli se, jak si přáli,
a pak jaktěživi jsouce zdvořilí
nu nikoho za dne nezaláli,
v rozhovor se spolu dali po chvíli
o ledačem, o své peské službě,
o zlu, o dobru, a konečně i družbě.

„Co můž’“ praví Trhan, „příjemněji býti,
nežli s druhem srdce k srdci žíti,
ve všem půjčovati službu vzájemnou,
nepiť, nejísti nic bez přítele,
hájiti ho všude směle, vřele,
patřiti si v oči s láskou plamennou,
a jen postřehati šťastný okamžik,
kdy lze druha něčím baviť, oblažiti,
v družném štěstí vše své blaho zasaditi.
Což pak, dím jen tak, v nás obou kdyby vznik’
této svaté družby plamen,
děl bych vroucně „amen“,
čas by v lásce mizel jako v hloubku kámen.“
— „Aj, toť krásně! měj si za to dík;“
Drhan odpoví mu s chutí;
„davno, Trhánku, mne samého to smutí.
jednoho že dvora službě oddaní
neprožijeme dne bez praní.
Proč to vše? Dík budiž péči páně,
nemáme ni hladu, ani těsno v stáně.
A přec věru hanba přiznati,
ač pes přátelství z dob dávných slyne vzorem,
družby mezi psy, jak mezi lidským tvorem
není téměř vídati.“ —
„Náš ať příklad vzorným na vše časy sluje,“
vzkřikl Trhan; „podej tlapu!“ — „Tu je!“ —
Noví přátelé se dají v objímání,
do líbání;

s kým se srovnati, nevědí pro radosť:
„Oreste můj! Pylade! pryč sváry, závisť, zlosť!“
Vyhodil tu na neštěstí kuchař z okna kosť.
Noví přátelé se po ní honem derou.
Kam se podél smír a lad?
Orest s Pyladem se hryzou, perou,
až jim srší chlupy z zad;
stěží roztrhli jim vodou zápas tuhý.“ —
Družby také plny světské kruhy.
O lidu lze říci nyní chovaném,
že jsou stejným téměř všichni kochanem:
na slova jsou medná,
zdá se, duše jedna;
ale hoď jim kosť, jsou Trhan s Drhanem.