Bílá nemoc/Akt druhý - Obraz šestý

Bílá nemoc Karel Čapek
Akt druhý - Obraz pátý	Akt druhý - Obraz šestý	Akt třetí - Obraz první

Údaje o textu
Titulek:	Akt druhý - Obraz šestý
Autor:	Karel Čapek
Krátký popis:	Bílá nemoc je drama K. Č. z roku 1937. Dílo varuje před nastupujícím fašismem.
Zdroj:	www.mlp.cz
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Dramata : Loupežník : R.U.R. : Věc Makropulos : Bílá nemoc : Matka. Praha : Československý spisovatel, 1994
Licence:	PD old 70

Osoby: Pobočník, Maršál, Dr. Galén,

Táž pracovna Maršálova.

Pobočník: (ve dveřích) Doktor Galén.

Maršál: (píše) Uveďte ho.

(Pobočník uvede Dr. Galéna. Oba zůstanou stát u dveří.)

Maršál: (píše dál. Po chvíli) Doktor Galén?

Dr. Galén: (lekne se) Prosím, pane dvorní rado.

Pobočník: (tiše napovídá) Vaše Excelence.

Dr. Galén: Totiž Vaše Excelence, že ano –

Maršál: (píše dál) Pojďte blíž.

Dr. Galén: K službám, pane… Vaše Excelence. (Přiblíží se o krok.)

Maršál: (položí tužku a chvilku ho pozoruje) Chtěl jsem vám blahopřát, doktore Galéne, k vašim úspěchům v léčení bílé nemoci. Dostávám zprávy… od svých úřadů… o vašich výsledcích. (Bere do ruky fascikl aktů.) Ty výsledky jsou ověřeny, doktore. Je to podivuhodné.

Dr. Galén: (zmaten a dojat) Děkuju uctivě, pane… Vaše Excelence.

Maršál: Tady jsem připravil jakýsi projekt – Chci totiž udělat z nemocnice u Svatého Ducha státní ústav pro potírání Čengovy nemoci. Nastoupíte tam jako primář, doktore Galéne.

Dr. Galén: Ale já… To by nešlo, pane… Já mám totiž takovou klientelu, Vaše Excelence, že ano… To bych prosím opravdu nemohl.

Maršál: Považujte to za rozkaz, milý doktore Galéne.

Dr. Galén: Já bych jinak s největší radostí, Vaše Excelence… Ale já přece nemohu řídit… Člověk nemá ani tu zkušenost, že ano…

Maršál: Tak vám to řeknu jinak. (Podívá se na pobočníka, který zmizí.) Vy jste odmítl vzít do léčení barona Krüga.

Dr. Galén: To ne prosím. Já jen… tady byla jistá podmínka –

Maršál: Vím. Budete tedy léčit barona Krüga – bez jakékoliv podmínky, doktore Galéne.

Dr. Galén: Je mně hrozně líto, pane… Vaše Excelence… ale to opravdu nejde. Já… já musím trvati na své podmínce –

Maršál: Doktore, jsou prostředky, kterými lze lidi přinutit,… aby splnili rozkazy.

Dr. Galén: Podívejte se, vy mě můžete dát zavřít, že ano, ale –

Maršál: Dobře. (Sahá po zvonku.)

Dr. Galén: Poslyšte, pane, nedělejte to! Já mám tolik pacientů – Zabijete je, když mne dáte zavřít!

Maršál: (pouští zvonek) Nebyli by to první mrtví na mé cestě. Ale vy si to ještě rozmyslíte. (Vstane a jde k němu.) Člověče, jste blázen – nebo takový hrdina?

Dr. Galén: (couvá) Ne prosím, já – Hrdina jistě ne; ale já byl na vojně… jako lékař…, a když jsem viděl tolik lidí umírat… tolik zdravých lidí, že ano –

Maršál: Já byl také na vojně, doktore. Ale já jsem tam viděl lidi bojovat za vlast. A já jsem je přivedl zpátky jako vítěze.

Dr. Galén: To je právě to. Já jsem viděl spíš ty, které… které jste už nepřivedl zpátky. To je ten rozdíl, pane… Vaše Excelence.

Maršál: V jaké hodnosti jste sloužil?

Dr. Galén: (srazí paty) Jako asistenční lékař u šestatřicátého pěšího pluku, pane maršále.

Maršál: Skvělý pluk. – Nějaké vyznamenání?

Dr. Galén: Zlatý kříž s meči, pane maršále.

Maršál: Bravo. (Podá mu ruku.)

Dr. Galén: Děkuju, pane maršále.

Maršál: Dobrá. Půjdete se přihlásit k baronu Krügovi.

Dr. Galén: – – Prosím, abych byl zatčen pro odepření poslušnosti.

(Maršál pokrčí rameny a zazvoní.)

(Pobočník objeví se ve dveřích.)

Maršál: Dáte zatknout doktora Galéna.

Pobočník: Podle rozkazu, Vaše Excelence. (Přistoupí k Dr. Galénovi.)

Dr. Galén: Poslyšte, nedělejte to!

Maršál: Proč?

Dr. Galén: Můžete mne potřebovat – třeba i vy.

Maršál: Já ne. (K Pobočníkovi.) Nic. Můžete jít.

(Pobočník zmizí.)

Maršál: Sedněte si, Galéne. (Usedne vedle něho.) – Jak vám to mám říci, tvrdohlavý člověče! Podívejte se, mně záleží osobně na baronu Krügovi. Je to vzácný muž a – můj jediný přítel. Nevíte, jaká to je samota, být… diktátorem. Mluvím s vámi… jako člověk. Doktore, zachraňte Krüga! Už jsem… hodně dlouho nikoho neprosil.

Dr. Galén: Bože to je tak těžká věc… Já bych tak rád… Poslyšte, já bych měl taky prosbu.

Maršál: To není odpověď.

Dr. Galén: Prosím vás, Vaše Excelence, já jen okamžik… Vy jste takový státník a máte tak nesmírnou moc… Ne že bych vám chtěl lichotit, ale – bohužel je to tak, že ano… Podívejte se, kdybyste vy chtěl nabídnout věčný mír… Bože jak by byli všichni rádi! Vždyť se celý svět bojí jenom vás… všichni zbrojí jen kvůli vám… Kdybyste vy řekl, že chcete mír, bude na celém světě pokoj, že ano…

Maršál: – – Mluvil jsem o baronu Krügovi, doktore.

Dr. Galén: Ano, právě… Vy ho můžete zachránit… jeho a všechny malomocné. Řekněte, že chcete světu zajistit trvalý mír… že uzavřete smlouvu se všemi národy… a je to. Podívejte se, Vaše Excelence, vždyť to záleží jenom na vás! Proboha vás prosím, zachraňte ty chudáky malomocné! A co se týče pana barona, mě to tak mrzelo… Prosím vás, už kvůli němu…

Maršál: Baron Krüg na vaši podmínku nemůže přistoupit.

Dr. Galén: Ale vy můžete, pane… Vy můžete udělat všechno!

Maršál: Nemohu. Copak vám to mám vysvětlovat jako malému dítěti? Myslíte, že válka nebo mír záleží na mé vůli? Musím se řídit tím, co je v zájmu mého národa. Půjde-li jednou můj národ do války, pak je… má povinnost jej pro ten boj vychovat.

Dr. Galén: Jenže… kdyby nebylo vás,… tak by váš národ do žádné výbojné války nešel, že ano.

Maršál: Nešel. Nemohl by. Nebyl by tak dobře připraven. Nebyl by si tak vědom své síly – a svých šancí. Dnes o nich bohudík ví; a já plním jen jeho vůli –

Dr. Galén: – kterou jste vy sám vyvolal.

Maršál: Ano. Vzbudil jsem v něm vůli žít. Vy věříte, že mír je lepší než válka. Já věřím, že vítězná válka je lepší než mír. A já svůj národ nesmím připravit o jeho vítězství.

Dr. Galén: Ani o jeho padlé, že ano.

Maršál: Ani o jeho padlé. Člověče, teprve krev padlých dělá z kusu země vlast. Jenom válka udělá z lidí národ a z mužů hrdiny –

Dr. Galén: – a mrtvé. Já viděl ve válce víc těch mrtvých, víte –

Maršál: To dělá vaše řemeslo, doktore. Já jsem při svém řemesle viděl víc těch hrdin.

Dr. Galén: Ano, ti byli vzadu, Vaše Excelence. My v zákopech jsme tak moc stateční nebyli.

Maršál: Zač jste vy dostal ten řád?

Dr. Galén: To bylo… jenom za to, že jsem ovázal nějaké raněné.

Maršál: Já vím. Bylo to na bojišti mezi zákopy. To nebyla statečnost?

Dr. Galén: Nebyla prosím. To jen… prostě jako lékař. To člověk musí, že ano…

Maršál: – – Poslyšte, vy s tím vaším mírem: proč, jakým právem to vlastně děláte? Řekněte, je vám to… uloženo?

Dr. Galén: Já nerozumím prosím.

Maršál: (tiše) Člověče, máte… vyšší poslání?

Dr. Galén: Ne, vůbec ne. Já jenom jako obyčejný člověk, že ano…

Maršál: Pak to nesmíte dělat, doktore. Musí být vyšší poslání… Musí být vyšší vůle, která nás řídí –

Dr. Galén: Čí vůle?

Maršál: Bůh. Já jsem pověřen bohem, člověče; jinak bych nemohl vést…

Dr. Galén: To teda… musíte vést tu válku?

Maršál: Ano. Ve jménu národa –

Dr. Galén: – jehož děti padnou v boji –

Maršál: – a dobudou vítězství. Ve jménu národa –

Dr. Galén: – jehož otcové a matky zajdou malomocenstvím –

Maršál: (vstane) Na těch nemám tolik zájmu, doktore. Z těch už vojáci nebudou. Nevím, proč jsem vás ještě nedal zatknout.

Dr. Galén: (vstane) Vaše Excelence poroučí –

Maršál: Vy uzdravíte barona Krüga. Vlast ho potřebuje.

Dr. Galén: Tak já tedy… Tak jen ať pan baron ke mně přijde, že ano…

Maršál: – a přistoupí na vaši nemožnou podmínku, ne?

Dr. Galén: Ano, Vaše Excelence. Až splní tu… nemožnou podmínku.

Maršál: Vy na tom trváte? Pak ovšem – (Jde ke stolu. Vtom cinkne telefon. Maršál zvedne sluchátko.) – Ano, osobně. – – Jak? – Ano, slyším. – A je – Kdy se to stalo? – Ano. Tak děkuju. (Položí sluchátko. Chraptivě:) Můžete jít. Chválabohu před pěti minutami… se baron Krüg zastřelil.

Opona