Básnické spisy (Kalina)/Návrat otce
Básnické spisy (Kalina) | ||
Touha | Návrat otce | Z Korsára |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Návrat otce |
Autor: | Adam Mickiewicz |
Původní titulek: | Powrót taty |
Zdroj: | KALINA, Josef Jaroslav. Básnické spisy. Praha : I. L. Kober, 1874. s. 126–129. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Josef Jaroslav Kalina |
Licence překlad: | PD old 70 |
„Pojďte, o dítky, pojďte všechny rázem
Za město pod sloup na pahořík,
Tam před divotvorným klekněte obrazem
A pobožně říkejte páteřík;
Otec se nevrací od rána do večera,
V slzách ho čekám i strachu;
Rozvodněny řeky, plny zvěře lesy,
A plno zbojníků na cestě.“
Slyšíce to dítky běží všecky rázem
Za město pod sloup na pahořík,
Před divotvorným kleknou obrazem
I začínají páteřík.
Celují zemi, pak: Ve jménu Otce,
Syna i Ducha svatého,
Buď pochválena přenejsvětější trojice
Nyní i času všelikého;
Potom: Otče náš i Zdrávas i Věřím,
Desatero i Zdrávas královno;
A kdy doříkaly celé modlitby,
Vyndají knižky z kapsičky.
A litanie k nejsvětější Matce
Starší bratr zpívá, a s bratrem
‚Matičko boží,‘ přizpěvují dítky,
‚Smiluj se, smiluj nad otcem!‘
V tom slyšet rachot, vozy jedou cestou,
A známý vůz je v předu:
Skočily dítky i křičí jak mohou:
„Otec, ach otec náš jede!“
Uzří je kupec, slzy radostí leje,
S vozu na zem vylítne:
„„Ha, jak se máte? co se doma děje?
Zda jste tesknili po otci?
Matkali zdráva? teta? domácí?
Hle tam hrozinky v košíku.““
Ten má co mluvit, a ten co mluvit,
Plno radosti i křiku.
„„Jděte napřed!““ kupec na sluhy zavolá,
„„Já s dítkami půjdu pěšky.““
Jde — tu zbojníci obskočí dokola,
A zbojníků bylo dvanácte.
Brady jich dlouhé, kroucená vousiska,
Zrak divý, zbrocený oděv,
Nože za pásem, meč po boku blýská,
V rukou palice ohromná.
Vykřiknou dítky, přiskočí k otci,
Tulí se pod plášť mu k lůnu,
Truchlejí sluzi, struchlel pán zbledlý,
Třesavé k zbojníkům vznes ruce.
„„Ach vemte si vozy, vemte si statek,
Jenom nás propusťte ve zdraví;
Nečiňte sirotků z malých dítek
A mladou manželku vdovou!““
Neslyší tlupa; ten již vůz vypřáhá,
Zajímá koně, a druhý
„Peníze!“ křičí a palicí máchá,
Onen meč tasí na sluhy.
V tom: „Stůjte, stůjte!“ zkřikne starý zbojce
I žene družinu pryč z dráhy
A propustí i dítky i otce:
„Jděte si! jdi dále bez strachu!“
Kupec děkuje, a zbojník odpoví:
„Neděkuj: vyznám ti upřímně,
První bych palici roztřískal ti na hlavě,
Kdyby nebylo dítek modlení;
Dítky způsobily, že ucházíš celý,
Daří tě žitím i zdravím;
Jim tedy poděkuj za to, co se stalo;
A jak se dálo, ti povím:
Z dávna již slyše o příjezdu kupce,
I já i mé tovaryšstvo
Tuto za městem na hoře u sloupu
Zasedli jsme na čižbu.
Dnes přicházím, patřím mezi roští:
Modlí se dítky k bohu;
Poslouchám — chopí mne smích pustý
A potom lítost a hrůza.
Poslouchám, pomyslím, že i já jsem otcem,
Palice vypadla mi z ruky;
Ach i já mám ženu, a u mé ženy
Jest synek také malinký;
Kupče, jeď si v město, já do lesa musím; —
Vy, dítky, na ten pahořík
Běhejte sobě, i za mou duši
Pomodlete se časem páteřík!“