Básně z roku 1865, svazek I./Sen
| Básně z roku 1865, svazek I. Adolf Heyduk | ||
| Bujné srdéčko | Sen | Podivno! |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sen |
| Autor: | Adolf Heyduk |
| Zdroj: | citanka.cz Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
Signorino, stěží uvěříte,
stěží uvěříte moje zdání:
zřel jsem moře, nebylo však mořem,
od Lagun až k Řecku bylo plání. —
Večer byl, a smutno na náměstí,
jenom měsíc hleděl matně dolů,
a my jsme se tiše procházeli,
já a vy, má signorino, spolu.
A já jsem vám vypravoval mnoho,
a vy jste tak divně na mne zřela,
že ten oheň vašich černých očí
v srdce se mi vedral jako střela.
Divně tak, jak čísti byste chtěla
horoucí a velké moje přání:
žíti s vámi šťastným, šťastným v lásce,
signorino zlatá, do skonání.
Vše jste četla — a pak čarným zrakem
na koně jste ohněm pohleděla,
co tam stojí u svatého Marka,[1]
a ti slétli dolů jako střela.
Velela jste, na koně jsme sedli,
na jednoho vy, já na druhého,
a každý z nás, signorino zlatá,
ještě podál průvodce měl svého.
Na dvou rychlých jechal žal a láska
a my rychle jeli po té pláni,
letěli jsme letem orla šumným
bez rozmluvy, pohledů a stání…
Známé kraje! — Víte, kam jsme jeli?
spěchali jsme do mé vlasti, drahá,
ach, a co jsem nyní ve snu spatřil,
signoro, mé srdce mluvit váhá.
Nazpět zůstal jezdec nejbujnější,
tři jen s námi jeli ještě tady:
vy a já a žal můj, signorino: —
zmizela nám láska! — Ó té zrady! —
- ↑ Koně tyto jsou z času Nerona a byly dříve pozlaceny; každý váží 1750 liber. Jest to kořist, již Benátčané po dobytí Carhradu domů přinesli. Připisují se Lissipovi.