Básně (Sládek)/Osud
| Básně Josef Václav Sládek | ||
| Písař | Osud | Anděl smrti |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Osud |
| Autor: | Josef Václav Sládek |
| Zdroj: | SLÁDEK, Josef Václav. Básně. Praha: Grégr a Dattel, 1875. s. 74–76. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
I.
editovatJiž skor tvá myrta v rozkvětě
a ženich má tě rád,
pojď, vpletu ti ji do vlasů,
již čas se, dcerko, vdát.
Matičko, matko, pro boha,
když už mne chcete vdát,
ten vínek dejte do vlasů
a mne s ním pochovat.
Jen utiš se, má dceruško,
je osud divný hráč
a to ví jenom pán bůh sám,
kde radost dá, kde pláč.
Co od oltáře spolu šli
dnes šestnácte již tomu let,
před nimi stojí mladý muž
a dívka jako jarní květ.
„Hle, dcerko,“ dí máť s úsměvem,
„to náš byl vínek myrtový.“
A co ten úsměv znamená,
jen otec ví — však nepoví.
II.
editovatJiž ta má myrta v zahrádce
dozrála do času,
nuž pojďte, družky, vpleťte mi
ten vínek do vlasů.
Proč, matičko, má pláčete
v ten svatební můj den,
vždyť byl to přec v mém životě
ten nejkrásnější sen.
Já nepláču, má dceruško,
to radostí jen snad,
jen jdi a bůh tě opatruj
tam na sto tisíckrát.
A není tomu rok ni rok,
co klekli spolu k oltáři,
a přes zídku tam volá kdos:
„Hoj vstávej, starý hrobaři!
A vykopej mi jeden hrob
a jeden mému dítěti
a máš-li srdce útrpné,
nech kousek místa pro třetí!“