Básně (Sládek)/Mé drahé E.....

Básně Josef Václav Sládek
Vždyť jsem tomu chtěla	Mé drahé E.....	Loučení

Údaje o textu
Titulek:	Mé drahé E.....
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Básně. Praha: Grégr a Dattel, 1875. s. 109–112. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Mé drahé, drahé dítě,
ty píšeš, smutno že ti
a že ten čas tak zdlouha,
tak tuze zdlouha letí.

A že jsem návrat slíbil,
až vlašťovky se vrátí
a že tu ještě nejsem
a ony už se tratí.

A večerem co večer
že hledíš v hvězdy klamné
a jedna s výš’ kdy letí,
že modlíváš se za mne.

Mé drahé, drahé dítě,
o vím, co snese žele,
kdo miluje tak věrně,
kdo miluje tak vřele.

Mé drahé, drahé dítě,
mně též to srdce ouží,
že se to naše dáli
tak v nekonečno dlouží.

A zapláču si také,
když na tě vzpomenu si,
však v srdci cos mi bouří
a dál to jíti musí.

Či pamatuješ na ten
se večer, drahé robě,
kdy děli jsme si, jenom
že nepatříme sobě?

Pod námi v tichu Praha
a hleděli jsme k hradu,
zda slyšela’s ten výkřik,
jak jeknul v nočním chladu?

A potrhaně hvězdy
se leskly v řeky toku
a ty’s mi tiskla ruku
a slzu měla’s v oku.

Ty’s tiskla k mé se tváři:
„Já již se upokojím,
buď, hochu, napřed jejich
a potom teprv mojím.“

Jsi dívkou písničkáře,
ten není jako jiní,
tomu myšlenky divné
přečasto čelo stíní.

Tomu myšlenky divné
přečasto letí hlavou
a nesou meteor jak
jej dáli ve mlhavou.

A letí, stále letí,
sám neví, kam se nese,
jen když to temno pod ním,
na chvilku rozbleskne se.

U tebe jen co hvězda
u hvězdy letem prodlí —
a v propast-li se skácí,
o modli zaň se, modli!