Antologie z oper/Vítězslav Novák
| Antologie z oper | ||
| Ekvinokce | Vítězslav Novák | Karlštejn |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vítězslav Novák |
| Autor: | Alois Tvrdek |
| Zdroj: | Antologie z oper, díl 1., str. 146-147 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1922 |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:Vítězslav Novák |
|
, jeden z největších souvěkých skladatelů našich, narodil se 5. XII. 1870 v Kamenici n. L. kdež jeho otec byl lékařem. Láska k hudbě probudila se v něm dosti pozdě. Absolvovav gymnasium v Jindř. Hradci, studoval na universitě v Praze, kdež jeho zájem umělecký vzbudily zvláště přednášky dr. Hostinského; zároveň byl na konservatoři žákem prof. Jiránka, Knittla a Steckera, který jej doporučil do komposiční třídy Dvořákovy. Jako skladatel vystoupil Klavírním triem g-mol (op. 1.), jemuž se dostalo ceny Č. akademie. Hluboký cit a romantismus jeví se v této práci, v klav. baladě Manfred v ouvertuře „Korsaг“ i ve Variaci na thema Schumannovo. Věnovav se na radu Dvořákovu hudbě úplně, absolvoval konservatoř (1893) a doporučen byl Brahmsem, jemuž věnoval své mužné Eklogy (op. 11.), nakladateli Simrockovi v Berlíně. U toho vyšly další práce pro klavír: Vzpomínky, Bagatelly, Serenády, Barkaroly, Za soumraku, České tance, Klavírní kvintet z c-moll a a-moll, jimiž se končí doba jeho vývoje. — V další periodě zvané „moravské“ váží melodický material z lidové písně moravské a slovenské. Výtěžky s cest po Moravě a Slovensku uložil v typickém díle Smyčcovém kvartetu g-dur, v Písničkách na slova lidové poesie moravské, ve sborových skladbách baladových Ranoša, Zakletá dcera, Vražedný milý, Nesčasná vojna, v ouverture k „Maryši“ a v symf. obraze pro veliký orchestr „V Tatrách“ (op. 26.), plném suggestivnosti, kteroužto úchvatnou básní o horách vytvořil velké dílo národní. Na motivech slováckých jest vybudována také velmi těžká Sonata eroica (op. 24.), Můj máj, Dva valašské tance (dupák-troják) a Slovácká suita (op. 32.), psaná pro orchestr, obraz že života lidu na mor. Slovensku; má 5 vět (V kostele — Mezi dětmi — Zamilovaní — U muziky — V noci.)
Doba subjektivismu zahajuje písňový cyklus Melancholie (op. 25.), s přechodními skladbami Balladické trio (op. 27.) a Dvě ballady (op. 28.) na slova Nerudova a Ballada o duši Jana Nerudy (op. 29.), v nichž se Novák jeví mistrem tónu balladového. Následuje: písňový cyklus „Údolí nového království“ (op. 31.), „Melancholické písně o lásce“, Kvartet z d-dur, hudební báseň „O věčné touze“ (op. 33.), Serenada d-dur a četné sbory pro ženské i mužské hlasy.
Následuje doba „impresionismu“, z níž vzešly: Písně zimních nocí, (cyklus klav. skladeb), Noční nálady, hud. báseň Toman a lesní panna, poctěná cenou Akademie, a nejmohutnější dílo Novákovo Bouře (čp. 42.), mořská fantasie pro velký orchestr, klavír, sbor a sola na slova Sv. Čecha; klav. cyklus „Pan“, nejintimnější dílo, opěvující ženu; klav. cyklus Exotikon (op. 45.), pět exotitických motivů (tatarský, čínský, laponský, indiánský, arabský); cyklus 6 písní Erotikon, Čtyři básně O. Březiny pro smíšený sbor; „Svatební košile“ (op. 48.), kantáta pro sbor, soli a orchestr, plná dramatického ruchu a spádu. — Ve všech těchto skladbách, zvláště v Bouři a Svat. košilích projevuje se velikost umění mistrova po specifické stránce své, působíc mohutností citu a vášně a zanechávajíc dojmy síly zdrcující.
K dramatické tvorbě N. obrátil se teprve r. 1915 komickou operou Zvíkovský rarášek, zhudebněnou veselohrou L. Stroupežnického, drobným to obrázkem idylickým, lehké a plynné hudby; r. 1917 následoval „Karlštejn“ upravený dle Vrchlického veselohry O. Fischerem. — O obou dílech těchto nelze říci, že by byly vývojovým vzestupem v oboru hudby dramatické.