Antologie z oper/Kníže Igor

Antologie z oper
Alexandr Porfirjevič Borodin	Kníže Igor	Petr Iljič Čajkovskij

Údaje o textu
Titulek:	Kníže Igor
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 19-21 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Kníže Igor (opera)

Alexandr Porfirjevič Borodin: Kníže Igor

Velká opera o 4 jednáních. Slova skladatelova přeložil A. E. Mužík.

Osoby

• Igor Svatoslavič, kníže Severský … bar.
• Jaroslavna, jeho druhá choť … s.
• Vladimír Igorevič … t.
• Vladimír Jaroslavič, kníže Galický, bratr kněžny Jaroslavny … b.
• Končak … b.
• Gzak … b., chánové polovečtí
• Ovlur, křtěný Polovec … t.
• Jeroška … b.
• Skula … b., hudci
• Chůva Jaroslavny … s.
• Děvče polovecké … s.

Místo děje: Předehra, první a čtvrté jednání v městě Putivlu, druhé a třetí v táboře poloveckém. Rok 1186. —

Obsah

Předehra. Náměstí v Putivlu. Kníže Igor vychází z chrámu ve slavném průvodu, chystaje se na výpravu proti pohanským Polovcům. Lid nadšeně provolává slávu jemu i statečným bojovníkům a přeje jim štěstí ve válce. Mezitím co Igor prohlašuje, že chce v boji buď zvítěziti nebo čestně padnouti, náhle nastává zatmění slunce. Lid má přírodní úkaz ten za předzvěst neštěstí a prosí Igora, aby neodcházel. Kníže prohlašuje však, že nikdo nezmění osudu určeného, a trvá na svém úmyslu bojovali za víru, národ a vlast. Jeho odchodu používají dva potulní hudci, Jeroška a Skula, odhazují zbraně a prchají do jiných služeb. Následuje smutné loučení Igorovo s milovanou manželkou, jež rovněž marně zapřísahá knížete, aby zůstal, ježto má hrozné sny a předtuchy. Kníže se vyvine násilně a svěřuje manželku ochraně jejího bratra Jaroslaviče Galického, jehož se byl ujal, když byl z domu vyhnán otcem i bratry. Odcházejícím žehná starý kněz.

Jednání I. Knížecí dvůr Galického. — Na knížecím dvoře Jaroslaviče Galického, k němuž se uchýlili oba potulní hudci, jest veselo. Kníže nenávidí nudy a vážné práce a oslazuje si život stálými hody a společností se ženami. Zapomínaje dobrodiní prokázaného mu Igorem, touží státi se knížetem v Putivlu: tam hodoval by po celé dni a noci, heslem jeho by bylo: jísti, píti a milovati. O sestru, svěřenou jeho ochraně, nedbá — ať jde do kláštera! Ze zábavy vyruší jej několik dívek přicházejících s úpěnlivou prosbou, aby propustil uchvácenou dívku, krasavici. Kníže je vypudí, hudci se jim vysmějí a popouzejí lid, jemuž kníže dal vyvalili sudy vína, aby prohlásil Galického za knížete Severského.

Obraz II. V komnatě Jaroslavině. — Kněžna teskně vzpomíná odchodu Igorova, který neposílá slíbených zpráv, což jest jistě neblahou předzvěstí. Jímá ji hrůza, stesk i touha po milovaném, jejž rozmnožuje ještě příchod dívek, prosících, aby se ujala družky uchvácené Galickým. Rozprchnou se před Jaroslavovičem, kterému sestra vytýká nevděk a chování, vyzývajíc jej, aby propustil krasavici. Když se ji bratr vysmívá a potupně ji odbývá, kněžna hrozí mu trestem Igorovým, jakmile se vrátí. Vtom však bojaři přicházejí se smutnou zprávou, že Polovci, vedení chánem Gzakem, blíží se Putivlu, ježto Igor byl poražen, raněn a s bratrem i synem zajat. Kněžna při té zprávě padá v mdloby; probravši se z nich, nabádá bojary, aby alespoň chránili města proti nepříteli.

Jednání II. Tábor polovecký. — Polovecké dívky tančí a touží po lásce; zvláště dcera chánova, lepá Končakovna, nemůže se dočkali noci, již chce ztráviti s milencem. Vyzývá dívky, aby napojily ruské zajatce, vracející se z práce. V nastalém tichu nočním zaznívá ze stanu Vladimíra Igoroviče vroucí píseň milostná, zvoucí Končakovnu k lásce. Milující vyruší Igor, jenž opustiv stan teskní nad svým osudem: on, jenž vždy býval vítězem, jest nyní zajatcem a vlast teskní ve spárech lítého nepřítele. Za svítání přiblíží se k němu pokřtěný Polovec Ovlur a nabízí mu pomoc; přivede mu tajně bystrého koně, na němž bude moci uprchnouti, aby zachránil ujařmenou vlast. Igor nechce však přijmouti pomoci, ježto svou hlavou ručí zaň sám chán Končak. Ten zachází se zajatcem, jehož statečnosti se obdivuje, velmi vlídně a chová se k němu jako k příteli. Nabízí mu dokonce i nejkrásnější děvy, stýská-li se mu po ženách; ba propustil by ho na svobodu, dal-li by mu kníže slovo, že nebude proti Polovcům bojovati. Té nabídky kníže přijmouti nemůže a zírá pak teskně na tance dívek, mužů a chlapců poloveckých, oslavujících dobrého a statečného chána Končaka.

Jednání III. Do tábora vchází druhý chán Gzak, vedoucí další zajatce. Končak jej vítá, Polovci provolávají slávu oběma a jdou se dělit o kořist. Když Rusové osaměli, Vladimír domlouvá otci, aby užil nabídky Ovlurovy a uprchl na záchranu vlasti — stejně se přimlouvají vlastní zajatci, mezitím co se jejich strážci oddávají pití. Jejich úmluvy vyslechne Končakovna jdoucí na dostaveníčko; jest svědkyní i návrhu Ovlurova, jenž hodlá přivésti koně k řece a dáti zahvízdnutím znamení Igorovi i Vladimírovi, aby uprchli. Po těžkém vnitřním boji Igor svoluje. Vzrušená Končakovna, přiběhnuvši k Vladimírovi, zapřísahá milence, aby ji vzal s sebou; bude třebas jeho otrokyní — bez něho žíti nemůže. Igor překvapí milence a pobádá pak syna k útěku, když právě zazněl smluvený hvizd. Opuštěná dívka udeří na kovovou desku a probouzí tábor. Igorovi se podaří přeplouti řeku a utéci s Ovlurem, avšak Vladimír jest přiveden nazpět a hrozí mu smrt. Končakovna ho ochrání, a otec její rozhoduje, aby Vladimír byl připoután trvalými svazky s Polovci — sňatkem s Končakovnou.

Jednání IV. V Putivlu. Jaroslavna sedíc na hradební zdi, touží po manželovi. Tlupa vesničanů lká nad ztrátami způsobenými Polovci. Vtom Jaroslavovna spatří z dáli dva muže, z nichž jeden, dle kroje, jest Polovec, druhý však vznešený Rus. Konečně poznává k nesmírné radosti Igora, spěchajícího nejprve obejmouti drahou a poté sbírali nová vojska na ochranu vlasti. Jakmile manželé zašli v hrad, oba potulní hudci pomlouvají knížete, o němž předpokládají, že pozbyl slávy i života. Ustrnou, poznavše v dáli Igora. Obávajíce se zaslouženého trestu za svou zradu, uvažují, jak by vyvázli. Rozhodnou se zvonem svolati národ a první oznámiti mu radostnou zvěst o návratu knížete. Lid shromážděný s počátku chce je potrestati, avšak když se přesvědčí, že jejich tvrzení jest pravdou, odpouští jim a odměňuje je penězi. Národ tone v radosti a chvátá pozdravit knížete, s nímž se vrátila spása a přešla doba běd a strastí. Jsa nadšeně vítán vychází kníže s manželkou a bojary z Kremlu a klaní se národu.