Antologie z oper/Euryantha

Antologie z oper
Čarostřelec	Euryantha	Oberon

Karel Maria z Webrů: Euryantha.

Údaje o textu
Titulek:	Karel Maria z Webrů: Euryantha. – obsah
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 277-278 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Euryanta
page=1 Euryanta a Adolar ve třetím jednání

Romantická opera o 3 jednáních. Slova napsala Helmina v. Chezy.

Osoby:

• Král Ludvik VI. ... bas.
• Lysiart, hrabě z Forestu... baryton.
• Adolar, hrabě z Neversu a Retbelu... tenor.
• Rudolf, rytíř... tenor.
• Euryantha Savojská, nevěsta Adolarova ... soprán.
• Berta, nevěsta Rudolfova... soprán.
• Eglantine de Puiset, dcera spiklencova . . mezzosoprán.

- Děj se koná na zámku Premery a na hradě Neversu r. 1110. - Prvni provozování 25. X. 1823 ve Vidni.

Jednání I.

Sál v královském zámku. - Na počest statečných rytířů, kteří se právě navrátili z vítězné výpravy válečné, pořádá král Ludvík VI. se svým dvorem skvělou slavnost. V radostné náladě hrabě Adolar vzpomíná milované nevěsty své, Euryanthy, k jejíž chvále zpívá nadšenou píseň, slavící její lásku a věrnost. Nedůvěřívý Lysiart, hrabě z Forestu, pronáší pochybnost o Euryanthině věrnosti; za toto pohanění uražený Adolar jej vyzývá na souboj. Lysiart místo souboje navrhuje jiné rozřešení: podaří-lí se, mu přiměti Euryanthu k nevěře, Adolar pozbude všeho majetku svého, jenž připadne Lysiartovi; pakli se mu pokus nepodaří, po stoupí navzájem zase on Adolarovi vše, co má. Nedbaje varovných hlasů svých přátel ani napomínání králova, Adolar, úplně přesvědčený o věrností své nevěsty, přijímá nabízenou sázku.

Proměna.

Zahrada v neverském zámku. - Úskočná Eglantina, nenávidící Euryanthy, ježto hrabě Adolar pohrdl její láskou k vůli dobrosrdečné a ušlechtilé nevěstě své, dovede pod rouškou přátelství vylákatí na Euryanthě tajemství, že v hrobce odpočívá sestra Adolarova, která byvší opuštěna svým milencem, otrávíla se jedem, obsaženým v prstenu, a nyní nemá v hrobě pokoje. Pozdě Adcolarova nevěsta lituje, že se zpronevěřila svému snoubencí pro zrazením tajemství, kdežto Eglantina plesá nad svým úspěchem. Lysiart v průlvodu rytířů odvádí Euryanthu ke dvoru.

Jednání II.

Táž scéna. - Ježto se veškeré snažení Lysiartovo, aby Euryanthu příměl k nevěře, potkalo s nezdarem, umíní si též on, pomstíti se krutě ctnostné dívce i jejímu snoubenci. Skryje se pak, slyše někoho přícházeti. Je to Eglantina, která mníc se nepozorovanou, raduje se předem z úspěchu své msty, ježto se jí podařílo uloupiti z hrobky osudný prsten. Nato domlouvají se o společném díle pomsty.

Proměna.

Sál jako v I. jednání. - Adolar vítá nevěstu toužebně očekávanou, jíž král a rytíři uctivě pozdravují. Vtom však předstupuje Lysiart tvrdě, že vyhrál sázku, a podávaje na důkaz toho uloupený prsten. Euryantha se žalem se přiznává, že zradila tajemství jí svěřené; ale každé jiné podezření důstojně odmítá. Adolar hluboce raněný a zklamaný ve své pevné důvěře ve věrnost své snoubenky, odmítá s kletbou na rtech její omluvy, a králi nezbývá, než prohlásiti Lysiarta za pravého majitele veškerého majetku Adolarova.

Jednání III.

Lesní pustina. - Adolar, oděný černým brněním, přivádí Euryanthu, mající smrtí pykati za domnělou nevěru svou. Z trávy náhle vztyčí se veliký had, ohrožující Adolara. Vlastního nebezpečí nedbající dívka vrhne se mezi něj a netvora, kterého pak Adolar skolí dobře mířenou ranou. Obětavost Euryanthina dojala hluboce Adolara, takže nemůže ji již usmrtiti, jak původně chtěl učiniti, nýbrž ponechává ji osudu v pustině lesní. Tam nalézá ji král s loveckým průvodem, Úplně opuštěnou a zesláblou; když mu dívka objevila zradu Eglantininu, slibuje jí přísné vyšetření ohavného skutku. Tato naděje přichází však příliš pozdě; zesláblá a hrůzami posledních dob úplně zmořená Euryantha klesá jako mrtva k zemi, oplakávána jsouc králem i jeho průvodem.

Proměna.

Hrad hraběte z Neversu. - Adolar dovídá se od bývalých poddaných svých, že nový pán jejich, Lyslart, jemuž slouží pouze s odporem, slaví dnes sňatek s Eglantinou. Nevěsta však, pronásledovaná výčitkami svědomí, jsouc blízka šílenství odhaluje ohavný čin svůj Adolarovi, s hrůzou poznávajícímu, jak velice ublížil věrné nevěstě. V zoufalství vyzývá na souboj Lysiarta, právě vstupujícího. Zpráva králova, že Euryantha zemřela, překazí provedení souboje a působí Adolarovi hluboký žal, kdežto Eglantina nad ní plesá a přiznává se pak s ďábelskou rozkoší ke svému provinění. Lysiart, nejvýš rozhořčený podvodným jednáním jejím, proklá ji vlastni rukou, načež k rozkazu královu jest odveden jako vrah. Adolar zuří sám proti sobě, přičítaje si vinu smrti milované bytostí. Tu přichvátá k zoufajícímu Euryantha sama, procítnuvši z hluboké mrákoty, načež smíření a sobě navrácení milenci jásají nad štěstím neskonalé věrnosti a lásky.