Anglické listy/Několik tváří
Anglické listy Karel Čapek | ||
Poutník si všímá lidí | Několik tváří | Útěk |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Několik tváří |
Autor: | Karel Čapek |
Zdroj: | ČAPEK, Karel. Cestopisy I. Městská jnihovna v Praze (PDF) |
Licence: | PD old 70 |
Související články ve Wikipedii: Robert William Seton-Watson, John Galsworthy, Gilbert Keith Chesterton, Herbert George Wells, George Bernard Shaw |
Avšak mám tu ještě několik tváří, které musím udat a popsat.
To je pan Seton Watson čili Scotus Viator; znáte jej všichni, neboť bojoval s námi jako archanděl Gabriel. Má dům na ostrově Skye, píše historii Srbů a večer hraje na pianolu u krbu s hořící rašelinou; má krásnou vysokou paní, dva nepromokavé kluky a modrooké nunátko, okna k moři a ostrovům, dětská ústa a pokoje plné předků a obrazů z Čech; jemný a váhavý člověk daleko subtilnější tváře, než bys čekal u tohoto přísného a spravedlivého skotského poutníka.
To je pan Nigel Playfair, divadelník; to je ten pán, co zanesl do Anglie moje kusy, ale dělá i lepší věci, je kliďas, umělec, podnikatel a jeden z mála opravdu moderních režisérů v Anglii.
To je pan John Galsworthy, jednou jako dramatik a podruhé jako romanopisec, neboť, jářku, musíte ho znát po obou stránkách. Je to velmi tichý, jemný a dokonalý muž s tváří kněze nebo sudího, útlý a šlašitý, udělaný z taktu, zdrželivosti a zamyšlené plachosti, nesmírně vážný, jen kolem očí se mu to usmívá vlídnými, pozorně nabranými vráskami; má paní, která je mu velmi podobna, a jeho knížky jsou dokonalá a moudrá díla citlivého a poněkud smutného pozorovatele.
To je pan G. K. Chesterton; nakreslil jsem ho letícího, jednak proto, že jsem z něho mohl mít spíše jen letmý dojem, a pak pro jeho rajskou bujarost. Bohužel v té chvíli byl snad nějak stísněn situací trochu oficiální; mohl se jenom usmívat, ale jeho úsměv vydá za tři jiné. Kdybych mohl psát o jeho knížkách, o jeho poetické demokratičnosti, o jeho geniálním optimismu, byl by to nejveselejší z mých listů; ale protože jsem si vzal do hlavy psát jenom o tom, co jsem viděl svýma očima, popisuji vám rozsáhlého pána, jenž prostorovým útvarem připomíná Viktora Dyka, má mušketýrské kníry a plachá, chytrá očka pod skřipcem a rozpačité ruce, jaké mívají tlustí lidé, a vlající kravatu; je to zároveň dítě, obr, kudrnatý beránek a tur; má velkou brunátnou hlavu zamyšleného a vrtošivého výrazu a na první pohled ve mně budil ostych a prudkou náklonnost; víckrát jsem ho neviděl.
A to je pan H. G. Wells, jednou, jak vypadá mezi lidmi, a podruhé, jak vypadá doma; masívní hlava, silné, rozložité plece, silné a teplé dlaně; podobá se hospodáři, dělnému člověku, otci a všemu na světě. Má tenký a zamžený hlas člověka, který není řečníkem, tvář popsanou myšlením a prací, harmonický dům, pěknou drobnou paní, čilou jako čečetka, dva velké hravé hochy, oči jakoby přimhouřené a obestřené pod silným anglickým obočím. Prostý a rozumný, zdravý, silný, velmi informovaný a velmi obyčejný ve všem, co toto slovo má dobrého a vitálního. Člověk zapomíná, že mluví s velkým spisovatelem, protože mluví s rozvážným a univerzálním člověkem. Buďte hodně zdráv, Mr. Wells.
Toto je osoba téměř nadpřirozená, pan Bernard Shaw; nemohl jsem ho nakreslit lépe, neboť pořád se hýbe a povídá. Je ohromně vysoký, tenký a rovný, vypadá polo jako pánbůh a polo jako velmi zlomyslný satyr, který však tisíciletou sublimací ztratil všechno příliš přírodní. Má bílé vlasy, bílou bradu a velmi růžovou pleť, nelidsky jasné oči, silný a bojovný nos, něco rytířského z Dona Quijota, něco apoštolského a něco, co si dělá legraci ze všeho na světě, i ze sebe sama; jakživ jsem neviděl bytost tak neobyčejnou; abych řekl pravdu, já jsem se ho bál. Myslil jsem, že je to nějaký duch, který si jenom hraje na slavného Bernarda Shawa. Je vegetariánem, nevím, zda ze zásady nebo z gurmánství; člověk nikdy neví, mají-li lidé zásady ze zásady nebo pro osobní potěšení. Má rozvážnou paní, tichý klavesínek a okna na Temži; jiskří životem a povídá spoustu zajímavých věcí o sobě, o Strindbergovi, o Rodinovi a jiných slavných věcech; naslouchat mu je rozkoš spojená s hrůzou.
Měl bych ještě nakreslit mnoho pozoruhodných a krásných hlav, které jsem potkal; byli to muži, ženy i hezké dívky, literáti, žurnalisté, studenti, Indové, učenci, clubmani, Amerikáni a všecko, co je na světě; ale musím se už loučit, přátelé; nechci věřit, že jsem vás viděl naposled.