Anglické listy/East End

Anglické listy Karel Čapek
Největší vzorkový veletrh čili British Empire Exhibition	East End	Country

Údaje o textu
Titulek:	East End
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Cestopisy I. Městská jnihovna v Praze (PDF)
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: East End of London

Začíná se to nedaleko za středem světa, za Anglickou bankou, Burzou a džunglí ostatních bank a směnáren; toto Zlaté pobřeží je téměř omýváno černými vlnami Východního Londýna. „Nechoďte tam bez průvodce,“ říkali mi domorodci z West Endu, „a neberte s sebou mnoho peněz.“ Nuže, je to rozhodně přehnáno; podle mého vkusu je Piccadilly nebo Fleet Street horší divočina než Psí Ostrov nebo zlopověstný Limehouse i s Čínským Městem a než celý Poplar se vším všudy, s židy, s plavci i s bídným Rotherhithe na druhé straně řeky. Nestalo se mi nic, vrátil jsem se jen hodně smuten, ač jsem obstál na razii v Košířích i v přístavních ohavnostech Marseille či Palerma. Pravda, jsou to velmi ošklivé ulice z blátivých cihel, se spoustou dětí na dlažbě, divnými čínskými typy, jež běhají jako stíny po obchodech ještě divnějších, opilými námořníky, dobročinnými azyly, krvavými výrostky a přiškvařeným, hadrovým zápachem; ale viděl jsem horší místa, bídu řvoucí, špinavou a zanícenou jako vřed, nevýslovné zápachy a doupata hroznější než vlčí pelech. Ale to není to, to není to. Strašné ve Východním Londýně není to, co lze vidět a čichat, ale to, že toho je tak nesmírně a nevykupitelně mnoho. Jinde je chudoba a ošklivost jen jako smetiště mezi dvěma domy, jako ohavný kout, píštěl či nečistý odpadek; ale tady jsou míle a míle černých domků, beznadějných ulic, židovských krámů, nadpočetných dětí, kořalen a křesťanských azylů. Míle a míle, od Peckhamu po Hackney, od Walworthu po Barking: Bermondsey, Rotherhithe, Poplar, Bromley, Stepney Bow a Bethnal Green, čtvrti dělníků, židů, cockneyů a nakladačů z doků, lidí chudých i ztracených – vše stejně nijaké, černé, holé a nekonečné, proryté nečistými kanály hlučné komunikace a napořád stejně bezútěšné. A na jihu, na severozápadě, na severovýchodě zase totéž, míle a míle černých domků, kde celá ulice je jen nesmírný horizontální činžák, továrny, plynojemy, trati, hlinité občiny, sklady hmot a sklady lidí, bez konce a bez naděje. Jsou jistě ohavnější čtvrti a bídnější ulice ve všech dílech světa; i bída má zde vyšší úroveň, a nejchudší žebrák nevězí ještě v hadrech; ale můj bože, co lidí, jaké milióny lidí žijí v této větší polovině Londýna, v těchto krátkých, uniformních, neradostných ulicích, jež se hemží na plánu Londýna jako červi v nesmírné mršině!

A to právě je smutek East Endu: je toho příliš mnoho; a nedá se to předělat. Ani démon pokušitel by si netroufal říci: Chceš-li, zbořím toto město a ve třech dnech je znovu postavím, – znovu a lépe; ne tak černě, ne tak mechanicky, ne tak nelidsky a pustě. Kdyby to řekl, snad bych padna se mu klaněl. Běhal jsem ulicemi, jejichž jména připomínají Jamaiku, Kanton, Indii nebo Peking; všecky jsou stejné, ve všech oknech záclonky; mohlo by se to zdát skoro slušné, kdyby nebylo pět set tisíc takových ubikací. V této zdrcující kvantitě už to nevypadá jako příbytek lidí, nýbrž jako geologický útvar; toto černé magma je chrleno továrnami; nebo je to sedlina obchodu, jenž tamhle po Temži pluje na bílých lodích; nebo se to navrstvilo sazemi a prachem. Běžte se podívat na Oxford Street a Regent Street a Strand, jak krásné domy postavili lidé pro zboží, pro výrobky, pro věci; neboť výrobek člověka má svou cenu. Košile by ztratila na ceně, kdyby měla být prodávána v takovýchto šedivých a jalových stěnách; ale člověk tu může žít, to jest spát, jíst ošklivá jídla a plodit děti.

Snad by vás někdo znalejší zavedl na místa malebnější, kde i špína je romantická a bída pitoreskní; ale já jsem zabloudil do uliček velkého počtu a nemohu najít cestu ven. Nebo je vůbec jisto, kam vedou tyto nesčíslné černé ulice?