Anemonky/Epigramy
| Anemonky | ||
| Viola | Epigramy | Hrobní nápisy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Epigramy |
| Autor: | August Vojtěch Nevšímal (jako August Nevšímal) |
| Zdroj: | Anemonky. Básně omladiny jižních Čech. Vydáno 1871. s. 91–92. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Materialistům
editovatBože! v rozpacích snad chcete stáť?
Těla především je třeba dbáť;
přijde — sejde, je tu jako hosť;
duch je věčný — ten má času dost!
Svornosť Slovanů
editovatSlované jsou národ holubičí;
proto se tak často — rvou a křičí.
Chvála zatvrzelé zpěvačky
editovatSladké tvého hrdla tónky
znějí libě jako zvonky;
a ty sama milá, věz,
štíhlá’s na ty zvonky věž.
Že však pro mé city, vzdechy
nemáš slůvka sladké těchy,
dodám k chvále vnadů tvých,
že’s věž — z kostí slonových.
Útěcha
editovatDí že’s hloupá z pýchy, rozmilá?
K řečem těm buď, dcero, hlucha.
Věz, kdo pyšen je, že jistě má
k nafouknutí sebe — ducha.
Špatný rozpočet
editovatU veřejnosť vstoupiti chtěl Jirka,
na Pegasu hráti roli velikou:
ucpať, kde je v poesii dirka,
hrdlo třeba ztratiť v boji s kritikou.
Je však Jirka básnické — br! jmeno?
Esthetik, ten ztepe každou maličkosť.
Honem budiž novým nahraženo,
jež by neslo ducha jeho velikosť.
Za měsíc už Jirka jmeno složil —
„Zvukoslav“ se v čele básně třpytilo.
Leč ach! že do jmena ducha vložil
všeho, do básně mu pranic nezbylo.
Moje přání
editovatDej nám, Bože, jenom pěstě!
Jazyk? Nu, ten máme ještě.