Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda nemoci/VI. Po nemoci
| Abeceda zdraví a nemoci - Abeceda nemoci Milan Jovanović-Batut | ||
| V. Chraň se nákazy! | VI. Po nemoci | VII. Nebožtík v domě |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Po nemoci |
| Autor: | Milan Jovanović-Batut |
| Zdroj: | JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 114-117. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Bulíř |
»Opatrného Bůh opatruje.« (Přísloví.) |
»Rozum za horami, smrt na krku.« (Přísloví.) |
270. »Nemoc po librách přichází, a po lotech odchází,« říkáme o nemoci a jest to věru pravda. Po těžké nemoci potřebuje člověk dlouhou dobu, nežli se opět zotaví a nebude dřívějších sil.
271. Každá těžká nemoc netoliko že zachvátí jeden úd, jedno ústrojí, ale i celé tělo oslabí, vyčerpá, vyssaje. Dnes člověk by skály lámal, a zítra by ho větřík povalil. »Nemoc neumoří-li, zkazí.«
272. Mnohé nemoci zanechávají po sobě stopy. Nemocný sice ozdravěl, ale není ještě vše v pořádku. Požár jest uhašen, ale někde pod popelem doutná ještě lecjaká jiskra, jež může vzplanouti v nový požár, nejsme-li dosti opatrni. »Není horšího člověka nad toho, kdo z nemoci povstává.«
273. Proto nesmíme pustiti nemocného z dohledu, nastal-li obrat k lepšímu, do té doby, pokud síly jeho úplně se nevrátily.
274. Po povstání poznovu upadnouti do nemoci je horší, nežli první rozstonání. »Horší odval, nežli poval.«
275. V první době pozdravení se z nemoci potřebuje člověk péče i ošetření jak v prvních dobách nemoci. Cítí se třeba rekonvalescent na loži dosti silný, ale mimo postel teprve ukáže se skleslost sil tělesných.
276. Proto musí se díti vystoupení z postele, sezení v lenošce, přecházení po světnici, vycházka z domu jen znenáhle, opatrně, na krátkou vždy jen chvíli a nikdy bez průvodu. Všeliké přepínání může míti velmi smutné následky.
277. Veliké opatrnosti je třeba i v jídlech, aby se rekonvalescent nepřejedl a tím si neublížil. »Chuti nemocného nevěř!« Podávejme stále jen malé dávky, vždy jenom jeden pokrm, ale častěji.
278. Strava musí býti lehká, ale záživná. Nestřídmost v jídle a pití škodí hlavně těm, kteří trpěli nějakou nemocí žaludku, útrob břišních (tyfus, zánět pobřišnice) a p.
279. Lidem po nemoci sesláblým, skleslým, ubledlým dobré služby koná sklenka dobrého, starého vína. »Sklenka vína mysli přidá.«
280. Nemocný dlouhou nemocí zchoulostivěl, rozněžnil se; vyjde-li poprvé na procházku, byť i teplo bylo, jest zimomřivý a mrazí jej. Proto budiž každý rekonvalescent tepleji oblékán, zvláště od nohou.
281. Při svých prvních vycházkách po nemoci má se každý vyhýbati místům vlhkým, stinným, kam přístup má prach, kouř nebo jiná nečistota. Nejlépe lahodí procházky na volných, slunných, před větrem chráněných místech.
282. Na vítr, déšť, sníh, mráz, parné slunce nemá rekonvalescent vycházeti. Nejlépe se doporučuje pro první dobu vycházky dopolední neb polední, po nichž rekonvalescent uléhá zase do postele.
283. Vůbec může rekonvalescent spáti co nejhojněji, též ve dne, nejsa při tom obtěžován hlukem z okolí neb ulice, s různými unavujícími návštěvami.
284. To má míti také každý člověk po nemoci hlavně na mysli, že jeho síly nejspíše osvěžují mírné vycházky na čerstvý vzduch a hojný, klidný spánek. Při vycházkách a vyjížďkách nepouštějme se daleko, pamatujíce vždy, že máme před sebou také cestu zpáteční.
285. Později může si rekonvalescent vyjíti také do společnosti, kde jeho mysl — stále nemocí a všemi jejími detaily se zaměstnávající — upoutána bude jinými veselejšími předměty a představami, což mívá též blahodárný vliv v dobách rekonvalescence.
286. Člověk po nemoci, sesláblý, nemá se přemáhati; soudí často dle svých dřívějších sil a v tom se klame: napíná a přepíná, zapomínaje, že vrhá se do nebezpečí nového onemocnění. Hlavně mají se veškeré námahy vystříhati oni, kteří trpěli některou prsní nemocí.
287. Proto nemá člověk po těžké nemoci hned chápati se prací a povinností dřívějšího svého povolání, ale užíti delší doby k řádnému zotavení se, by nabyl nových sil. »Strpení jest nejlepší lékařství.«
288. Nevrací-li se dlouho po nemoci žádoucí síly a dřívější pořádek, polehává-li zdánlivě uzdravený a stále postonává, nezbývá nic jiného, než opět povolati lékaře.
289. Výborných výsledků docílíme často, pošleme-li rekonvalescenta někam na čerstvý vzduch, na venek na cesty. Proměna vzduchu a všeho okolí mívá často blahodárný vliv na celkový stav uzdravujícího se. Rozumí se samo sebou, že na cesty delší vypraviti se může toliko ten, jenž cítí se již dosti silný a zdravý.
290. »Koho kaše spálila, ten i do podmáslí fouká.« Kdo jest si vědom, z jakých příčin a na jakou nemoc on sám nebo někdo z jeho milých onemocněl, zajisté vše dobře si zapamatuje a pro budoucnost vystříhá všeho škodlivého.
»Bodejž měl cikán ten rozum před účinkem, co mívá sedlák po účinku.«