Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda nemoci/II. Ošetřování nemocného
| Abeceda zdraví a nemoci - Abeceda nemoci Milan Jovanović-Batut | ||
| I. Neboj se nemoci, ale nezanedbej ji | II. Ošetřování nemocného | III. Vyhledávej pravé pomoci |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ošetřování nemocného |
| Autor: | Milan Jovanović-Batut |
| Zdroj: | JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 71-78. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Bulíř |
»I vlas vrhá stín.« Mohamed. |
21. I zdravé tělo potřebuje ošetřování; tím spíše nemocné. Bedlivá péče pomáhá přirozenosti, aby se opět vrátila ke starému pořádku.
22. Každý nemocný jest obyčejně skleslý i osláblý a nemůže sám sobě pomoci. A kdyby i mohl, přichází mu to za těžko, a nemoc může se zhoršiti. Potřebuje péče i ošetření. »Nemá nemoc jazyku a přece mluví.«
23. Nejvhodnější je, vezme-li si všechnu starost a všechnu práci s nemocným na sebe toliko jediná osoba. Je-li jich více, tu jeden druhému zbytečně překáží, a jeden na druhého spoléhá.
24. Nemocný — zvláště s těžkou nemocí — nezůstává nikdy sám.
25. Ještě hůře je, nahrnou-li se k nemocnému všechny moudré sousedky, počnou raditi, soucitné slzy prolévati; aneb opáčně veselí kumpáni, již v sousedství nemocného pijí, kouří, smějí se, aby ho »vyrazili«.
26. Osláblému, churavícímu netřeba domlouvati, aby »se nedal«, aby »nemoc přechodil«. Jemu je nejlépe i nejsnáze v posteli, Vždyť nemusí už proto, že jest upoután na lůžko, býti těžce nemocen.
27. Lože nemocného umístíme v prostranné, suché a světlé světnici, opodál vřavy, křiku a povyku. Místo vlhké, tmavé, těsné není vhodno, jak jsme již řekli, ani pro zdravého, neřku-li pro nemocného.
28. Každý nemocný bez rozdílu potřebuje svěžího, čistého vzduchu. To jest v každém případě pro život nejdůležitější. Nemoc snáze se snáší a lehčeji přestojí.
29. Proto je pochybeno a někdy i nebezpečno ve světnici, kde leží nemocný, úzkostlivě okna zavírati, skuliny ucpávati a vzduchu příchod zbraňovati.
30. Nejlépe, je-li u nemocného ve světnici celý den jedno okno stále otevřeno. Nemocný leží stranou, chráněn před průvanem.
31. I mimo to je nutno, častěji okna i dvéře otvírati a dobře větrati. V té době přikryjeme lépe nemocného, by se nenachladil.
32. Není-li dosti místa ve stavení — jak to často v chudších příbytcích na venkově bývá — bude lépe, umístíme-li v létě nemocného někde venku, ovšem na místě, chráněném před různou nepohodou, paprsky slunečními, větrem a p.
33. Vše, co kazí vzduch — vše co práší, kouří, voní, zapáchá — odstraníme z ložnice nemocného.
34. Vykuřování různými látkami: jalovcem, kadidlem a p. nepomáhá, ale zbytečně kazí vzduch, jako každý jiný kouř.
35. Ve světnici nemocného nesmí býti mnoho zbytečných a nepotřebných předmětů, ozdob, koberců, záclon a p.
36. Vše v okolí nemocného musí býti čisté a účelné. Zamaže-li se něco, vynes to hned ven. Noční nádoby nedávají se ku posteli nemocného.
37. V létě vyhledáváme chládek. Silné světlo tlumíme okenicemi, záclonami. Much a jiného hmyzu zbavíme se čistotou, pořádkem.
38. V zimě topíme, ale zcela mírně. Nemocní v horečce nesnášejí velikého parna a vedra. Proto je nebezpečno umístiti nemocného blíže kamen, ohniště. Není také nutno těžkými pokrývkami tělo jeho pokrývati a tím je seslabovati.
39. Postel nemocného musí býti vždy čistě upravena. Vrchní pokrývka nesmí býti příliš těžká, a podušky, slamník, žíněnky a p. nemají býti příliš měkké. Podložky tyto mají býti hladké, aby řasy, záhyby a nerovnosti nezavinily proleženinu. V měkkém nemocný příliš se upotí, zemdlí a více slábne. Není proto dobře, pokrývati nemocného kožichy, zahrábavati ho v pravém smyslu do těžkých peřin, div ducha nevypustí.
40. Postel nemocného nesmí státi blízko vlhké nebo chladné zdi ani ve průvanu. Nejlépe, je-li tak umístěna, aby byl ze všech stran volný přístup k nemocnému.
41. Není příhodné, leží-li nemocný na zemi. Špatně se obsluhuje a má to i jiné nepříjemné následky. U nemocných nečistých podkládáme pod prostěradlo kaučukové neb jiné nepromokavé plátno, aby výměty netřísnily slamník nebo žíněnky.
42. S nemocným nemá nikdo ležeti. Má míti zvláštní postel, byť to bylo dítě.
43. I to jest ošklivé a nezdravé, leží-li ve světnici spolu s nemocným více osob.
44. Těžkého nemocného chráníme i před světlem. Hoří-li světlo (noční lampa a p.) po celou noc, musíme dávati pozor, by nečadila.
45. Ložnici i lůžko nemocného uklízíme a upravujeme vždy v tu dobu, kdy právě jest nemocný klidný, mírný a při vědomí.
46. Na nemocném má býti vše čisto; potřísní-li se co nebo promočí, nutno to hned za jiné vyměniti.
47. Zvláště dávají-li se nemocnému různé náčinky, musíme bedlivě přihlížeti k tomu, abychom nepromáčeli celé lůžko, což se často stává k mrzutosti jak ošetřujícího tak i ošetřovaného.
48. Každá nádoba, s níž se nemocný stýká, má býti pečlivě čištěna; při mnohých nemocech je nutno, aby měl nemocný zvláštní nádobí pro jídlo i pití jen pro sebe.
49. Není-li lůžko řádně a svědomitě upraveno, nemocný snadno se proleží; většinu proleženin dlužno pak přičísti na účet nedostatečného ošetřování.
50. Proleženinám často zabráníme, když ty části těla, jimiž nemocný spočívá na podložce, bedlivě čistíme a tu a tam octem omyjeme.
51. Vůbec nutno míti zřetel k čistotě nemocného. Týž má se každý den mýti a česati. Občas dobře učiníme, vykoupeme-li celé tělo a důkladně opět osušíme suchými ručníky. Košile a jiné prádlo, jež převlékáme, nemají býti vlhké nebo příliš studené. V zimě mohou se poněkud ohřáti.
52. Čistý, osvěžený nemocný jest ihned klidnější, volnější i spokojenější. Též snáze usne a spánek má pro nemocného ještě větší cenu, nežli pro zdravého. Bezesné noci jsou hrozny pro zdravého, neřku-li pro nemocného.
53. Trápí-li nemocného žízeň — a to bývá obyčejně ve všech nemocích s horečkou spojených — koná nejlepší služby čerstvá, chladná a čistá pramenitá voda, k níž po případě můžeme přimísiti trochu ovocných šťáv, jako malinové a p. Toť nejlepší osvěžení pro nemocného.
54. Někdo se bojí vody a mučí ubohého nemocného žízní, což není správné. Není ani jedné nemoci, v níž by škodila čerstvá voda.
55. Něco jiného, žádá-li nemocný kyselého mléka, syrovátky, kávy, vína, medoviny nebo jiných lihovin. Každý z těchto nápojů má zvláštní své vlastnosti, jež mohou míti účinek právě opačný tomu, jejž si žádáme, a někdy mohou i škoditi.
56. Nemáme tudíž ani nápoje podávati nemocnému bez vědomí lékařského. Nápoje, které ku př. obsahují kyselinu uhličitou, jsou velmi oblíbeny, a přece mohou při některých nemocech (srdce, žaludku) celkový stav značně pohoršiti.
57. Rovněž výživa nemocného má se díti tak, jak toho předpis lékařův žádá. Mylné je mínění, že nemocný musí hodně jísti, aby nemoc snáze přetrpěl, a dávati mu proto, »co jen srdce jeho ráčí«. Překročení předpisů lékařských často již mělo v zápětí velmi smutné následky. Špatně by posloužil při nemocném střevním tyfem (horké nemoci, hlavničce), kdo by mu tajně dal pevné nějaké potravy. »Chuti nemocného nevěř!«
58. Těžce nemocní (zvláště v horečce) obyčejně ani hladu a chuti nemají a podané pokrmy sami odmítají a těžce snášejí. Nesmí se tudíž do jídla nutiti, neb tím krmíme vlastně nemoc samu.
59. Pokrm, který nemocnému podáváme, má býti lehký, ale výživný. Masitá polévka, převařené, chladné, nepříliš tučné mléko a p. — toť nejvhodnější potrava pro těžce nemocného.
60. Jídla tvrdá, příliš kořeněná, mastná, těžce ztravitelná nesmíme podávati.
61. Jednotlivé dávky mají býti přiměřeně rozděleny. Lépe je dávati častěji, ale v malých dávkách.
62. Každé jídlo má býti dobře, chutně a vždy z dobrých potravin připraveno; nevčasná spořivost ošetřujícího není v té příčině místna.
63. Nemocnému lahodí a jej sílí, vidí-li kol sebe tváře veselé, přívětivé, jež celou obsluhu obstarávají ochotně, srdečně, klidně, s největší pozorností.
64. Obtížná jest obsluha nemocného, který není při smyslech, blouzní, utíká z postele. Tu nepostačí jedna osoba k obsluze, ale dvě, a i ty nechť se často střídají.
65. Zdvihání a přenášení nemocného s jedné postele do druhé je vždy velmi obtížné — zvláště nezkušeným — a má se díti s největší opatrností a šetrností. Silný opatrovník může přenésti nemocného, nepříliš těžkého, sám; bere jej levou rukou pod lopatkama a pravou pod křížem. Nemocný sám objímá při tom nosiče kol krku, aneb jiná osoba pomáhá ještě u hlavy a nohou.
66. Těžkého nemocného zdvihají nejlépe dvě osoby, vedle sebe stojící, při čemž jedna drží nemocného pod týlem a křížem, druhá pak nad křížem a pod koleny. Lépe však — pro jistotu — zdvihají-li nemocného dvě a dvě osoby, proti sobě z každé strany stojící; berou jej pod rameny (lopatkami), křížem a koleny.
67. Při přenášení musíme bedlivě dávati pozor, bychom neklopýtli a neupadli. Vše musí býti vždy napřed připraveno, by přenos trval dobu co možná nejkratší, a nemocného zbytečně neunavoval a nerozčiloval.
68. Všechny nutné práce, spojené s obsluhou nemocného, mají býti vykonány obezřele, rychle, rozmyšleně, energicky. Nesmí se na nic zapomínati, nic přehlédnouti, nic zanedbati.
69. Bez rozumné péče a účelného ošetřování marny jsou všechny léky. Lék sám o sobě nezpomůže, a někdy i škodí, není-li účinek jeho podepřen svědomitým plněním všech předpisů lékařských.
70. I při ošetřování nemocných musíme dbáti — právě jako lékař — zvláště prvé zásady: »především neškoditi«. Nesmíme dbáti nápadů a názorů vlastních i cizích a za zády lékařovými jednati po svém: taková potutelnost z jedné a nešetrnost k lékaři z druhé strany často již měla smutné následky.
71. Při ošetřování nemocného nesmíme tudíž litovati ani námahy ani ztráty času, ani vydání. Uzdraven vynahradí a odplatí vděčný nemocný rád všelikou oběť vaši.
72. Laskavé, rozumné a svědomité ošetřování žádá dobré srdce, tichou, trpělivou, ale veselou povahu, jisté, důrazné vystoupení, bystré smysly, přesné zachovávání všech rad lékařských a poněkud i zkušenosti.
73. V tom ohledu je nejlepší opatrovnicí nemocného rozumná, dobrosrdečná, pilná a obratná žena prostředních let.
74. Jestiť pohlaví ženské zvláště způsobilé k neunavné péči o nemocné; dovede vždy dle případu a okamžité potřeby vše vhodně zaříditi, jsouc již samo sebou pozornější, obratnější a šetrnější vůbec k nemocným, ale zvláště k ženám a dětem, jež více potřebují mírné, klidné, opatrné obsluhy a pozornosti. »Těžko nemocnému, kterého žena neobsluhuje.«
Ošetřujte nemocného! Těžko jest káti se celý život a přiznati, že vlastní naší nedbalostí a nepozorností uhasl lidský život.