Žalmy Davidovy/Žalm 5

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 4	Žalm 5	Žalm 6

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 5
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative d' { \clef "treble" \key d \dorian \time 4/4 d2 a'4 b c2 c d4 c b2 a^\fermata d d4 d c b a2 f e^\fermata a a4 a fis a c2 b a^\fermata f f4 g a2 a bes4 a g2 f^\fermata a g4 f e2 d^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Má slo -- va slyš, mi zjev se mdlé -- mu, Můj Bo -- že! jáť v_svém sou -- že -- ní Jen po tvém tou -- žím spa -- se -- ní; O po -- ro -- zu -- měj tou -- žeb -- né -- mu Již lká -- ní mé -- mu. } >> } \layout {indent = 0}$

1. Má slova slyš, mi zjev se mdlému,
Můj Bože! jáť v svém soužení
Jen po tvém toužím spasení;
O porozuměj toužebnému
Již lkání mému.

2. Šetř hlasu mého naříkání,
Ty Bože můj a králi můj!
Mých vroucích proseb pozoruj;
Neb k tobě volám bez přestání
O smilování.

3. Ty v jitře hlas můj přijmeš, Pane;
Jáť předložím své žádosti
Hned v jitře, šetře s vroucností,
Kdy spasení tvé svrchované
Mi bude dané.

4. Tvá, Bože silný, pravda čistá;
Ty v bezbožnosti nemíváš
Svou libost, ač i shovíváš;
A zlostník nemá dozajista
U tebe místa.

5. Blázniví mohou tím být jisti,
Že neostojí před tebou,
Ty zkazíš hříšné mocí svou;
I všech, kdož nejsou srdcem čistí,
Máš v nenávisti.

☞6. Ty zatratíš též ústa lživá;
Pán ukrutného člověka
I lstivého zná zdaleka;
Ty všecky v ohavnosti mívá,
Nad těmi mstívá.

7. Tys vždy mi ráčil shovívati
Dle smilování hojného;
Jáť vejda domu do tvého,
Chci v chrámě tvém ti poctu vzdáti,
V tvé bázni státi.

8. V své spravednosti rač mne dále,
O Pane, pro ty provésti,
Již hledí mého neštěstí;
A napravuj mou cestu stále
K své cti a chvále.

9. Neb přímosti v zlých ústech není,
Jsouť vnitřnosti jich plné zlob,
Jich hrdlo otevřený hrob,
A jazyk mívá zalíbení
Jen v lichocení.

10. O Bože, zkaz je v jejich zlobě,
A pro množství je rozptyl vad,
Ať padnou od svých lstivých rad;
Nebť odporní jsou ve své mdlobě,
O Bože, tobě.

11. Těš všech, kdož na tě spoléhají,
By plesali, když před vzteky
Zlých zastřeš je až na věky;
Ať v tobě, kdož tvé jméno znají,
Svou radost mají.

12. Ty, Pane, hojné uděluješ
Všem spravedlivým žehnání,
A jako štítem k zastání
Je milostí svou korunuješ,
Jich Bohem sluješ.