Žalmy Davidovy/Žalm 46

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 45	Žalm 46	Žalm 47

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 46
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative d' { \clef "treble" \key d \major \time 2/2 d2 a'4 a d cis b a b2 a^\fermata a d4 cis d b a fis e2 d^\fermata fis d4 e fis a a2 gis a^\fermata fis b4 ais b d cis2 cis b^\fermata a d4 cis d fis e d e2 a,^\fermata a b4 b a fis g fis e2 d^\fermata fis d4 e fis a a2 gis a^\fermata d, fis4 a b a b2 cis d^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Bůh sám jest na -- še ú -- to -- či -- ště, Náš hrad, když nám se v_mdlo -- bě stý -- ště; Onť po -- moc nám vždy ho -- to -- vá, V_čas sou -- že -- ní nás za -- cho -- vá. A pro -- tož ne -- bu -- dem se bá -- ti, I ne -- chať ze -- mě hned se zvrá -- tí, Nechť hor se zá -- klad zpře -- vra -- cí, A do mo -- ře se po -- ká -- cí. } >> } \layout {indent = 0}$

1. Bůh sám jest naše útočiště,
Náš hrad, když nám se v mdlobě stýště;
Onť pomoc nám vždy hotová,
V čas soužení nás zachová.
A protož nebudem se báti,
I nechať země hned se zvrátí,
Nechť hor se základ zpřevrací,
A do moře se pokácí.

2. Byť ječely i mořské vody,
A způsobily mnohé škody;
Byť pak se strhly přívaly,
Až by se hory pukaly:
Však město Boží potůčkové
A čerství těší pramenové,
V němť stan svůj má sám Nejvyšší;
Tak před bouří jest v zátiší.

3. Bůh sám jest vždy u prostřed něho,
Takť nepohne se z místa svého;
Bůh jeho štít i naděje
Vždy na pomoc mu přispěje.
Ač hrozně hlučí národové,
A trnou říší základové:
Jakž Páně hlas se ozývá,
I hned se země rozplývá.

☛4. Ač děsí, hrozí svět, i mámí,
Však zástupů Pán vždy jest s námi;
Bůh Jákobův, náš pevný hrad,
Odvrátí od nás každý pád.
Nuž pojďte, vizte skutky Páně,
Jež vykonává na vší straně;

Jak utěšené krajiny
Hned obrací Pán v pustiny.

5. Pán seká kopí, jež nám hrozí,
Svým ohněm pálí zbrojné vozy,
Zbroj láme, luky kazívá,
Tak přítrž bojům činívá;
Řka: Upokojtež se, a vězte,
Já sám že Bůh jsem, mne se děste;
Jáť nad národy nad všemi
Vyvýšen budu na zemi.

6. Pán v laskavosti své nám známý,
Sám zástupů Bůh jest vždy s námi,
Pán národů všech panovník,
Náš smírce, Bůh i smilovník;
Svou naději v něm samém kladem,
Onť vysokým nám vždy jest hradem;
Bůh Jákobův nám přistojí,
A dá nám slávu po boji.