Žalmy Davidovy/Žalm 45

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 44	Žalm 45	Žalm 46

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 45
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative g' { \clef "treble" \key c \major \time 2/2 g2 g4 e c2 d e4 f g e d2 c^\fermata e d f e4 a fis a c d b2 a^\fermata c g!4 g e2 g a4 a g2 f e^\fermata g a4 b c e a, d b2 a g1^\fermata c2 c4 c b2 a gis4 a c d b2 a^\fermata c c4 c b2 a gis4 a c d b2 a^\fermata c2 g4 g e d c e f2 d e1^\fermata f a4 b c2 e d4 c c2 b c1^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Mé srd -- ce mlu -- ví slo -- vo hod -- né chvá -- ly, Své pís -- ně bu -- du zpí -- vat své -- mu krá -- li; Můj ja -- zyk, slov svých ni -- kdy ne -- ma -- ře, Jak pé -- ro hbi -- té -- ho jest pí -- sa -- ře. Ty, krá -- li, jenž sám smý -- váš na -- še vi -- ny, Jsi krás -- něj -- ší nad vše -- cky lid -- ské sy -- ny; I mi -- lost ve rtech tvých jest roz -- li -- ta, Neb žeh -- ná -- ní Pán to -- bě po -- sky -- tá. } >> } \layout {indent = 0}$

Mé srdce mluví slovo hodné chvály,
Své písně budu zpívat svému králi;
Můj jazyk, slov svých nikdy nemaře,
Jak péro hbitého jest písaře.
Ty, králi, jenž sám smýváš naše viny,
Jsi krásnější nad všecky lidské syny;

I milost ve rtech tvých jest rozlita.
Neb žehnání Pán tobě poskytá.

2. Nuž, reku slavný, přichystej se k boji,
Meč k boku připaš, svou se ozdob zbrojí,
Svou důstojnost i slávu znáti dej,
A v té své slávě štastně vyjížděj
Se slovem pravdy, tichosti i práva,
V němž královská tvá moc se znáti dává;
I dokáže tvá mocná pravice
V tom boji hrozných věcí nejvíce.

3. Od ostrých střel tvých, jak dí tvoji rtové,
Padati budou náhle národové,
Tvůj vnikne šíp až v srdce nepřátel,
Ty budeš každé zpoury trestatel
Trůn tvůj, o Bože, milostný náš králi,
Vždy bez proměny věčný jest a stálý;
Království tvého berla milosti
Jest berla pravá, plná přímosti.

4. Ty miluješ vždy spraved’nost a pravdu,
A nenávidíš bezbožnost i křivdu;
Tě pomazal olejem veselí,
O Bože, Bůh tvůj nad tvé přátely.
Tvá roucha kasií a mirrou voní,
Když, opustě svůj palác z kosti slonní,
Svou zjevuješ tvář plnou jasnosti,
A skloňuješ se k nám v své milosti.

☛5. Zdaž z králů zemských tobě roven který,
I královské se tobě klaní dcery,
A choť tvá stojí po tvé pravici,
Se skvostně v ryzím zlatě třpytící.
Slyš, dcerko, viz a nakloň ucha svého
Ku slovům krále tobě milostného,

zapomeniž zcela na lid svůj,
A domu otce svého nelituj.

6. Toť jest tvá krása, jenž se králi líbí;
Tvůj onť jest Pán, on splní též, co slíbí:
Nuž koř se jemu, on tě oblaží.
Tuť Tyrští s dary též se ukáží,
Lid bohatý svou před ním skloní hlavu,
Když spatří dcery královské vší slávu,
Jak svatostí jest u vnitř zdobená,
A v roucho zlatem tkané oděná.

7. Tak krumpovaným rouchem ozdobená
Nevěsta králi bude přivedena,
A s pannami též její družičky,
Jenž k ní se připojily na vždycky;
Ty všecky budou přivedeny spolu
S radostí mnohou k svatebnímu stolu;
A na královský palác vstoupivší,
S svým Pánem dojdou slávy nejvyšší.

8. Na místě otců, ušlých bídě časné,
Své syny uzříš chodit v pravdě spasné,
Jež za knížata slavná postavíš,
Moc jejich po vší zemi oslavíš.
Tvé jméno budu v pamět uvoditi,
Po všecky věky tebe velebiti;
I národové tebou zvolení
Tě budou slavit za tvé spasení.