Žalmy Davidovy/Žalm 40

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 39	Žalm 40	Žalm 41

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 40
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative e' { \clef "treble" \key a \minor \time 4/4 e2 e4 e g2 a c b a2. gis4 a2^\fermata a c4 c b b a2 a g^\fermata c b4 a g e g2 a e^\fermata a c d e4 c d e c2 b a1^\fermata e2 a4 a g g f2 e1^\fermata e2 a4 a g g f2 e1^\fermata e'2 d4 c c b c2^\fermata c c4 c b2 a g1^\fermata c2 c4 c b2 a g^\fermata e f4 a a gis a1^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Jáť žá -- do -- sti -- vě če -- kal na Pá -- na; I sklo -- nil se mne k_za -- stá -- ní, A vy -- sly šel mé vo -- lá -- ní. Má na -- dě -- je ne -- by la skla -- má -- na; Neb z_blá -- ta bah -- ni -- vé -- ho Mne vy -- ňal ze -- mdle -- né -- ho, Z_či -- ster -- ny hlu -- čí -- cí, Po -- sta -- vil na ská -- le; A no -- hy u -- sta -- lé Svou stvr -- dil pra -- vi -- cí. } >> } \layout {indent = 0}$

1. Jáť žádostivě čekal Pána;
I sklonil se mne k zastání,
A se vysly šel mé volání.
Má naděje nebyla sklamána;
Neb z bláta bahnivé ho
Mne vyňal zemdleného,
Z čisterny hlučící,
Postavil na skále;
A nohy ustalé
Svou stvrdil pravicí.

2. Tak vložil píseň novou v ústa má,
Čest, chválu Bohu našemu;
By mnozí přišli k pravému
V něm doufání, jenž v bázni nesklamá;
Neb blažen jest ten člověk,
Jenž v Pánu všechen po věk
Svou skládá naději;
Na pyšné nehlídá,
A k těm se nepřidá,
Jenž ve lži kráčejí.

3. Ty, Bože, činíš skutky předivné!
Jak slavné jest tvé činění,
I tvoje o nás myšlení,
Tvých divů žádný živý nestihne;
Bychť pak já slovy svými,
I ústy výmluvnými
Přec chtěl je zjeviti,
Jsou v počtu hojnější,
Než sebe bystřejší
Řeč může mluviti.

4. Ty nechceš zápalu ni oběti,
Však uši jsi mi zprobodal,
Nebs daru za hřích nežádal.
Tuť jsem děl: Aj, jduť, nechci prodleti,
Jak v knihách o mně psáno;
Neb jest mi v srdce dáno,
Bych činil s líbostí
Tvou vůli, Bože můj,
A všechen zákon tvůj
Mám v srdce vnitřnosti.

☛5. Tvou spraved’nost, o Bože, hlásívám
Vždy v shromáždění velikém
Rty svými i svým jazykem;
Ty znáš, že práva tvého neskrývám
U prostřed srdce svého;
Tvou pravdu času všeho
Rád hlásám slovem svým,
Tvou spásu s milostí
Znát dávám s radostí,
Tvé slávy netajím.

6. Jen neskrývej mi slitování svých!
Dejž, Pane, ve své milosti,
Ať pravda tvá mne vyprostí;
Nebť obklíčen jsem množstvím věcí zlých,
Nemohu prohlédnouti,
A zlému uniknouti,
Jež se již zvýšilo
Nad počet vlasů mých,
Tak že se v nesnázích
Mé srdce sklíčilo.

7. Rač ty mne, Hospodine, hájiti;
O, na pomoc mi pospěšiž!
V těť doufám, ty mne po
těšíš;

Ty pak rač všecky v hanbu svaliti,
Jenž ve své hrozné zlobě
Mně vzdorují i tobě;
A v zlém se kochajíc,
V mém chtějí neštěstí
Mne k hanbě přivésti,
Vždy »Haha« volajíc.

8. Kdož tebe hledají vždy s vroucností,
Dejž, ať se v tobě radují;
A kdož tvou spásu milují,
Ať řkou: Buď slaven Pán vší milosti.
Ač chudý, nuzný bývám,
Však Pána s sebou mívám,
Onť o mne pečuje.
Tys pomoc má, Bůh můj!
Jen se mne nevzdaluj;
Tě duch můj zvyšuje.