Žalmy Davidovy/Žalm 37

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 36	Žalm 37	Žalm 38

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 37
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative d' { \clef "treble" \key d \dorian \time 4/4 d2 d4 d a' a c c g a b2 a^\fermata r d d4 d e2 d c4 c b b a2^\fermata r d c4 b a2 f g4 a g f e2 d^\fermata d' d4 d e2 d c4 c b b a2^\fermata r c c4 b a a bes bes g f g2 f^\fermata r f g4 bes a2 f g4 f e e d1^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { O ne -- hně -- vej se k_vů -- li bez -- bož -- ní -- ku, Vždy pro -- spěš -- ně jej vi -- da zkvé -- ta -- ti; Těm zá -- vi -- dě -- ti ne -- chtěj je -- jich zvy -- ku, Kdož ne -- pra -- vost jsou smě -- lí pá -- cha -- ti; Neb ne -- bu -- dou vždy mít ta -- ké -- ho vzni -- ku, Než u -- vad -- nou, jsouc jak květ pod -- ťa -- ti. } >> } \layout {indent = 0}$

1. O nehněvej se k vůli bezbožníku,
Vždy prospěšně jej vida zkvétati;
Těm záviděti nechtěj jejich zvyku,
Kdož nepravost jsou smělí páchati;
Neb nebudou vždy mít takého vzniku,
Než uvadnou, jsouc jak květ podťati.

2. Svou naději slož v Pánu doufanlivě,
A čiň vždy dobré s pravou snažností;
Přebývej v zemi, živ se spravedlivě,
Měj na Bohu svém dost i v skrovnosti;
Vždy těš se v Bohu, a dáť milostivě
Pán tobě srdce tvého žádosti.

3. Na Pána uval vše, což by tě hnětlo,
Svou svěř mu cestu, slož v něm naději;
Onť všecko spraví, by tvé štěstí květlo,
On střeží mocí svou tvých šlepějí,
A vyvede tvou spraved’nost jak světlo,
By poledne se stkvěla jasněji.

4. Jen měj se stále k Pánu mlčelivě,
A pečlivě vždy na něj čekávej,
Zlých nekormuť se štěstím úzkostlivě,
Ni bezbožných se pýchy lekávej;
Pusť mimo sebe hněv, nejednej mstivě,
A nezpouzej se, ni v zlé vydávej.

5. Neb bezbožníci budou vypléněni;
Ti však, jenž na Pána vždy čekají,
V dědictví země budou uvedeni;
Tak v krátkosti tvé oči shledají,
An všickni zlostní zhynou v okamžení,
Ni po sobě též místa nechají.

☞6. Ač tiší mnoho strastí doznávají,
Když bezbožní jim strojí rozbroje;
Však Pán je stále milostí svou hájí,
Jim k dědictví vši zemi nastroje;
Tak rozkoš hojnou stále požívají,
Vždy bezpeční jsouc v množství pokoje.

7. Zlý skřipě zuby, zkázu věrným strojí,
Však Hospodin se mu jen posmívá;
Víť Pán, že den msty přede dveřmi stojí;
Ač na chudého meč svůj tasívá,
Však zhyne, boden jsa svou vlastní zbrojí;
Pán bezbožníků luky kazívá.

8. Jeť lepší málo, což má spravedlivý,
Než bezbožných bohatství veliká;
Neb bezbožníků ramena se skřiví,
A jejich moc se zlomí všeliká;

Však věrného Pán chrání milostivý,
Když o pomoc se k němu utíká.

9. Pán přímých dny zná v každém pokušení,
A chrání je svou hojnou mocností;
Tak nepřijde již více k poškození
Jich dědictví, než bude v stálosti;
I v zlý čas ujdou všemu zahanbeni,
V dnech hladu mají chleba v hojnosti.

10. Ač na čas zdárně kvetou bezbožníci,
Však jistotně svým časem zahynou;
Odpůrci Páně, hřícha služebníci,
Jimž žádost rozkoší jest jedinou,
I všickni láskou jeho zhrdající
Jak beranů tuk s dýmem pominou.

☛11. Bezbožník sobě stále vypůjčuje,
A nemá pak co zase splatiti;
Však spravedlivý milost prokazuje,
A rozdává, až chudé nasytí;
Lid požehnaný zemi opanuje,
Však zlořečené Pán chce zkaziti.

12. Svých spravedlivých kroky v každé době
Pán řídě, stezkou svou je provodí;
Neb cestu jejich libuje on sobě.
Ač často padnout jim se přihodí,
Však za ruku je drží Pán v jich mdlobě,
Tak žádný pád jim nikdy neškodí.

13. Mlád jsem byl, již věk stáří mi se blíží,
A neviděl jsem v celém životě,
By spravedlivý opuštěn byl v tíži,
Neb jeho rod chléb hledal v žebrotě;
Než rozdává, rád půjčí, k mdlým se sníží,
I jeho rod jest žehnán v hojnotě.

14. Od zlého odstup, dobré čiň, tot blaží,
Toť způsobí ti věčné bydlení;
Neb Hospodin si soudu nejvíc váží,
Niž opustí svých svatých v soužení;
Tiť po vše věky v jeho budou stráži,
Však bezbožníků símě vyplení.

☞15. Dědičně ujmou spravedliví zemi,
A na věky v ní budou bydliti.
Pro Pána spravedlivý neoněmí,
Než moudrost Boží bude mluviti,
A jazykem i slovy svými všemi
Soud Páně přímý všechněm známiti.

16. Jest v srdci jeho zákon jeho Boha,
V něm samém sobě on vždy libuje,
A nezvrtne se proto jeho noha;
Ač bezbožník i stále špehuje,
Osidla stroje pobožnému mnohá,
Však zlostí svou nic nedosahuje.

17. Svých nenechá Pán v ruce bezbožného,
On sám je bude v soudu chrániti.
Nuž tedy čekej Pána času všeho,
Šetř jeho cest, on chce tě zvýšiti,
Bys dědictví tak došel v zemi jeho,
Z níž bezbožné Pán bude pleniti.

18. Já bezbožníka viděl hrozné síly,
Že jak strom zelený se rozkládá,
Až nad tím všickni užasnuti byli.
Co však jest moc, v níž svět si zakládá?
Aj, pominul ten zlostník v malé chvíli,
A není více, kdož jej postrádá.

19. Měj pozor na pobožného i zření,
A myslí bedlivou viz přímého,
Žeť takového muže dokončení
Vždy dosahuje cíle štastného;
Však přestupníci budou vyhlazeni,
A hříšní dojdou konce hrozného.

20. Aj, spravedlivým jasně ode Pána
Se věčné spasení již zjevuje,
Onť v soužení jsa síla jich i schrana,
Jim spomáhá, když svět je sužuje;
Tak nestihne je bezbožníků rána.
Pán doufající v něho miluje.