Žalmy Davidovy/Žalm 31
Žalmy Davidovy František Šebesta | ||
Žalm 30 | Žalm 31 | Žalm 32 |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Žalm 31 |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu |
Licence: | PD anon 70 |
Překlad: | František Šebesta |
Licence překlad: | PD old 70 |
Index stran | |
Jáť, Hospodine, v tobě skládám
Své pevné doufání,
Ty buď mé zastání,
Ať věčně v hanbu neupadám:
Pro čest své spraved’nosti
Všech zbav mne nepravostí.
2. K mé modlitbě svých uší skloně,
Vytrhni v rychlosti
Mne ze vší úzkosti;
Buď pevnou skalou ku zásloně,
A domem ohraženým,
mým hradem přeblaženým.
3. Ty můj jsi hrad, ty má jsi skála;
A protož mne vždy řeď,
A pro své jméno veď,
Neb síla má jsi, pomoc stálá;
Rać, pod svou přijma péči,
Mne ze všech vyvést léčí.
4. V Tvé ruce ducha odkazuji,
Neb jsi mne vykoupil,
Bych v propast nesstoupil;
Těch nedbám, kdož lži následují,
Za milost Pána žádám,
V něm naději svou skládám.
☞5. V tvé milosti, jíž konce není,
Vždy budu plesati,
V ní rozkoš hledati;
Neb vzezřel’s na mé ponížení,
Svých ke mně skloně uší,
Mou v bídě poznals duši.
6. Ty sám mne dle své spraved’nosti
Nepřátel zprostíš mých,
I rukou jejich zlých;
A ve své hojné laskavosti
Vždy před pádem mne chráníš,
Mým nohám uprostraniš.
7. Rač, Bože můj, se smilovati,
Své zjev mi spasení;
Neb jsem tak v soužení,
Že nemohu mu odolati;
Již tvář má smutkem vadne,
A duše v těle chřadne.
8. Žalostí zhynulo mé zdraví,
A let mých skončení
Dochází v úpění;
Již mne má bída sil všech zbaví,
Neb moje všecky kosti
Vyprahly pro úzkosti.
9. Jsem u nepřátel v pohanění,
Zvlášť u svých sousedních
V svých bídách nevšedních,
I známým svým jsem v zošklivení;
Když někdo mne vně vidí,
Hned přede mnou se sklidí.
☞10. Již vyšel jsem jak mrtvý v hrobě
I lidem z paměti,
Již nechce slyšeti,
A potěšit mne žádný v mdlobě;
Jsem jako zavržená
Nádoba rozražená.
11. Vždy slýchám mnohých utrhání,
Strach hrozí odevšad;
Neb na mou smrt i pád
Smýšlejí lstiví bez přestání.
Já ale doufám v tobě,
Tys Bůh můj, stráž má v mdlobě.
12. V tvých rukou časové jsou moji;
Ty ráčíš znáti sám,
Jak dlouho býti mám
Zde s bídností tak mnohou v boji;
Rač, Pane, pospíšiti,
Z bíd všech mne vyprostiti.
13. Již tvář svou osvět dobrotivě
Nad služebníkem svým,
A přede vším tím zlým
Mne, Pane, zachraň milostivě;
O nedejž, když tě vzývám,
Ať s tebou hanbu mívám.
☞14. Bezbožní budou zahanbeni,
S chytrostmi se všemi
I lží svou oněmí;
O, ať jsou v jámu uvrženi,
Kdož na dověrné Pánu
vždy uvalují hanu.
15. Jak veliká tvá dobrotivost,
Již chystáš milým svým
Se tebe bojícím;
Jak hojnou činíval jsi milost
Těm, kdož před lidmi směle
Doufali v tebe cele.
16. Ty v skrýši své je skrýváš tváři,
Z nich žádný neleká
Se pýchy člověka;
Neb jako v stanu při oltáři
I před jazyky zlými
Je chráníš křídly svými.
17. Buď Hospodin Pán požehnaný!
Neb mi své milosti
Prokázal v hojnosti,
A divně žehná na vše strany;
Svou rukou tak mne střeží
Jak v ohražené věži.
18. Ač v strachu svém jsem často pravil:
»Již od očí jsem tvých
Zavržen pro svůj hřích;«
Ty slyše, zlého jsi mne zbavil;
I dřív, než jsem se nadál,
Dals, čeho jsem si žádal.
19. Milujtež Pána všickni svatí!
Kdož mu se oddává,
Pán toho zastává;
však také pyšným slušně splatí.
Vy sílu svou v něm znáte,
Kdož naději v něm máte.