Žalmy Davidovy/Žalm 19

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 18	Žalm 19	Žalm 20

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 19
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative c' { \clef "treble" \key c \major \time 2/2 \repeat volta 2 { c2 g'4 g a2 b c^\fermata c e d4 c d2 g,^\fermata g a4 b c2 a \partial 2 g^\fermata } c c4 c b2 a g^\fermata g g4 e f2 d c^\fermata c' e4 d c d b( a) g2^\fermata c c4 c b2 a g^\fermata g g4 e f2 d c^\fermata g' a4 b c e d2 c^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Skvost ne -- be ší -- ré -- ho Nám Bo -- ha sil -- né -- ho Čest, slá -- vu zje -- vu -- je, Den po dni na -- sta -- na, Moc Bo -- ží od rá -- na Svou ře -- čí vy -- pra -- vu -- je; A mno -- hé u -- mě -- ní, Jež stkví se v_stvo -- ře -- ní, Noc no -- ci u -- ka -- zu -- je. } \new Lyrics \lyricsto "discant" { A jas -- ná o -- blo -- ha Všem je -- ho pře -- mno -- há Vždy dí -- la zvě -- stu -- je. } >> } \layout {indent = 0}$

1. Skvost nebe šírého
Nám Boha silného
Čest, slávu zjevuje,
A jasná obloha
Všem jeho přemnohá
Vždy díla zvěstuje.
Den po dni nastana,
Moc Boží od rána
Svou řečí vypravuje;
A mnohé umění,
Jež stkví se v stvoření,
Noc noci ukazuje.

2. Ač rtů, úst nemají,
Slov lidských neznají,
Přec mluví řečí svou,
Tak že se v každý čas
Můž slyšet jejich hlas,
Jímž ku Pánu nás zvou.
Vší země končiny,
Všech lidí krajiny
Prochází jejich zpráva;
Kdež zavzní slova jich,
Tu hned se jasně v nich
Moc Boží znáti dává.

3. Svou mocí rozbil Pán
Na nebi slunci stan,
Jež rovně ženichu
Vychází z pokoje,

A jak rek do boje
Jde cestou potichu;
Tak času každého
Kol světa celého
Jest jeho obcházení;
Před Páně jasností
A slunce horkostí
Nic v světě skryto není.

☞4. Aj, Boží zákon sám
Jest dokonalý nám,
Neb duši zmocňuje;
A v Páně svědectví
Se pravá moudrost stkví,
Již sprostným daruje.
I rozkaz upřímý
Vždy slovy milými
Mdlé srdce potěšuje;
Vše Páně zřízení
Jest čisté k spatření,
Neb oči osvěcuje.

5. Tvá, Pane, bázeň jest
Vždy čistá, dává čest,
Jež věčně zůstává;
Soud Boží pravdivý,
Jest mírný, příznivý,
Rád chudé zaslává;
Svou cenou převýší
I zlato nejryzší
A pokladů všech krásu;
Jest sladší než-li med
A čistý z plástů stred,
Neb dává duši spásu.

6. Tvůj sluha svělo z nich
Na cestách maje svých,
Tě Pána svého zná;
Kdož tvých slov ostříhá,
A z tvých cest nesbíhá,
Užitek hojný má.
A však kdo srozumí,
Neb upříti kdo smí
Svá mnohá poblouzení?
Svou, Pane, milostí
Mne očisť v brzkosti
Od tajných přestoupení.

7. Řeď sluhu svého sám,
Ať nikdy nepadám
V hřích zpurný aneb zlost,
Ať v chvíli nižádnou
V mém srdci nevládnou;
Tak budu bludů prost.
O ať má slova jsou
Ti řečí příjemnou,
I srdce mého lkání,
Ty, Bože, skálo má!
Buď věků věkoma
Čest tobě, děkování.