Žalmy Davidovy/Žalm 10
Žalmy Davidovy František Šebesta | ||
Žalm 9 | Žalm 10 | Žalm 11 |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Žalm 10 |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu |
Licence: | PD anon 70 |
Překlad: | František Šebesta |
Licence překlad: | PD old 70 |
Index stran | |
1. Proč, Hospodine, stojíš z daleka
A proč se skrýváš nám v čas soužení?
Neb pýcha bezbožného člověka
Chudému činí mnohá trápení,
Své provodě zlé na něm myšlení:
O by v zlých radách zlostní jati byli,
Jež k zkáze lidu tvého vymyslili.
2. V svých libostech se hříšník honosí,
A lakomý svůj život schvaluje,
Své cti dbá, Boha v mysli nenosí;
Bezbožník pro pýchu, již zjevuje,
Ničeho nedbá, pravdě vzdoruje;
Tamť míří všecka jeho pomyšlení,
Že není Boha hříchu ku pomstění,
3. Anť na cestách svých stále prospívá,
Jsouť odporní mu tvoji soudové,
Svým nepřátelům vždy se posmívá;
Tak ztupnou všickni jeho smyslové,
Že dí: Ni já, ni moji synové
Již nepohnem se, stále budem kvésti,
Též nebojím se zlého, maje štěstí.
4. Svá ústa mívá plná rouhání,
Lsti, chytrosti a zlosti nejvyšší,
A pod jazykem strast i týrání;
Chtě loupež konat, hned si přispíší,
Dlí ve vsech, v zálohách a ve skrýši,
By zavraždil svou rukou nevinného,
Svým zlostným okem hledí na chudého.
☛5. Tak po celé dny číhá ve skrytě,
Jak v jeskyni lev prahne po lovu;
Vždy číhává, by chudé pochytě,
Je do svých silných sevřel okovů,
A pod síť svou skryl jako do rovu;
V své sluji dlí a lest vždy novou skládá,
Až hlouček chudých v drápy jeho padá.
6. A při tom v srdci svém se těšívá:
Bůh zapomněl, mých nedbá tajností,
Anť přede mnou vždy tvář svou ukrývá,
Již nepohledí po vše věčnosti.
O Bože, povstaniž v své přísnosti,
Své mocné račiž pozvednouti ruky,
A na chudých svých nezapomeň muky.
7. Proč má vždy rouhač Boha hněvati?
Mně, že ty bez pomsty vše necháváš;
Ač do času se ráčíš dívati,
Však bolesti a nátisk seznáváš,
A rukou svou hřích každý trestáváš;
Na těť se spouští chudý v zarmoucení,
Ty sirotků jsi pomoc, potěšení.
8. O Pane, potři rámě hříšníka,
A vyhledej všech zlostných hříšnosti,
Ať soudu tvého žádný nezniká.
Sám Hospodin jest králem věčnosti,
I stálý jest trůn jeho milosti;
Však národové ze své země hynou,
Když srdcem svým se k Pánu nepřivinou.
9. Ty ponížených žádost vyslýcháš,
Svou milostí jich srdce stvrzuješ,
Když lkají, na pomoc jim pospícháš;
Ty sirotků soud mocně zjevuješ,
A soužené vší bídy zprošťuješ;
By člověk bídný jich víc nesužoval,
A nad jiné se, prach jsa, nezvyšoval.