Poesie (Asnyk)/Žal usnul
Poesie (Asnyk) | ||
Astry | Žal usnul | Těm, kteří smutni… |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Žal usnul |
Autor: | Adam Asnyk |
Původní titulek: | Ból zasnął |
Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 97–98. CBN Polona |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | František Kvapil |
Licence překlad: | PD old 70 |
Žal z ticha usnul již ve mně,
jak děcko, znavené křikem.
Mé duše v kalich jen temně
slz proudy splývají mžikem.
Vše hoře žití, muk, bolů
jsem zavřel v srdci jak v hrobě:
ať zdřimnou tajně v něm spolu,
ne pro svět, žijtež jen sobě!
Leč cizí ještě stesk v hrudi
v slz pučí zdroje a v stíny,
zas trpké myšlenky budí
přibitý zoufalstvím — jiný.
Vzlyk, jejž duch v temnotách slyší,
ten nářek mozolných rukou
mne ruší v zamlklé tiši
a zrývá moji hruď mukou.
Ne těch však je mi žel více,
kdož trpí bez viny vlastní:
jak rytíř hrdé vždy líce
snést tito mohou trud — šťastni.
Ač osud krutý je zhnětl,
ač pěsť je neštěstí kruší,
k nim soucit světa však slétl
a mír vždy pučí v jich duši.
Těch žel mi, bez slz a rosy
jež vina hlodá jen všudy,
kdož v srdci hadů roj nosí
a trpí pro vlastní bludy!
Ta chmurná bolesť svou věstí
mne nejvíc drtí vždy bědná —
když v mrak jich duše ni štěstí,
ni z útěch nevstoupí jedna!