Poesie (Asnyk)/Astry
| Poesie (Asnyk) | ||
| Věčně totéž | Astry | Žal usnul |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Astry |
| Autor: | Adam Asnyk |
| Původní titulek: | Astry |
| Zdroj: | ASNYK, Adam. Poesie. Praha: Vilímek, 1886. s. 95–96. CBN Polona |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | František Kvapil |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Znova květ již vadne každý,
stříbrem pučí astry pouze,
v lazurnou tůň chladných nebes
hledí v touze.
Jak ta jeseň plna smutku!
Smutnější než vždycky dříve,
hle, zas listí žloutne, vadnou
květy snivé.
Zas tak měsíčná noc ssýlá
světlo, klid a smutek s výše,
i tak do korun zas stromů
větřík dýše.
Ale srdci teď už schází
nadšení a zlaté snění,
jež svým kouzlem v máje úsměv
jeseň mění.
Tehdá podzimní noc měla
akkord štěstí ve svém hymně,
neboť andělská dřív bytosť
stála při mně.
Vzpomínám si a zřím posud
bledých tváří alabastry,
vlasy havraní a na nich
stříbro astry.
Vidím ještě černé oči
a tu sladkou něhu v líci,
vidím všecko jako tehdáž
při měsíci…