Moderní básníci francouzští/Šat Kentaurův
| Moderní básníci francouzští | ||
| Venuše | Šat Kentaurův | Symfonie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Šat Kentaurův |
| Autor: | Charles Marie René Leconte de Lisle |
| Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 278–279. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Ty starý mstiteli, ty božský střelče smělý,
ty’s Oity příkrý svah, vrch zdeptal osamělý,
ty, zvěře krotitel, v své tam si uleh’ síle
v dlaň složiv mohutnou své čelo zasmušilé.
Tu smrky Thesalské hned šepty hlaholnými
tě vážně zastřely větvemi kosmatými,
tvůj kyj a lučiště, tvé opustivše svaly
i paže nezdolné po straně v mechu spaly.
Tak vítěz přeslavný jsi pozoroval tiše
kraj svatý Hellady, kde nezmožen byl’s v pýše.
Však neměl’s pokoje, dál dlužno trpět v žití
a smrtí třeba jest tvou velkost usmířiti.
Ó šate přetěžký! Tvé vlákno tělo spíná!
Rek usnul Nemejský, na sebe zapomíná,
ohromným výkřikem, v němž divá úzkost žije,
v tvou klenbu kovovou, ó Fatum, ať juž bije!
Ať duby, králové let dávných, samé suky,
se lámou s praskotem pod tíží jeho ruky,
Olympu zářnému ať Oita v plamenech
v pozdravu vítězném šle k nebi jeho dech!
Ó touhy nezkrotné! Ó děsný háve smírný!
Ty šate hltavý, vítězný plášti vírný,
toť málo, dvanáctkrát svou dlaní vítěziti
ve boji posvátném na drsné stezce žití;
to málo, bez konce se divou mukou rváti,
to málo, genij být a pot svůj prolévati!
Ó zdroji povzdechů, ó výhni zářící!
Dech stále dmýchá zas v tvůj žár se jitřící,
vy vzdechy poslední, zvěst smrti, jež hrud střebe,
vy duše hrdinské na práh vedete nebe
a svaté na výši, kde ryzím ohněm pláte,
zkrušíte člověka a boha uděláte!