Články ze Slovana/Vládní sklíčko

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (15)	Vládní sklíčko	Spor náš s „Vídeňským Denníkem“

Údaje o textu
Titulek:	Vládní sklíčko
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Jest známo, že člověk v opilství aneb v radosti upřímnější bývá než obyčejně, a z toho ohledu bude leckomu užitečno dověděti se, kterak vládní noviny vyjadřují svou radost nad vítězstvím při obecních volbách v Praze. Dlouho jsme čekali, až o tom přinese „Reichszeitung“ nějaky úvodní článek, až konečně č. 209. upokojilo naši touhu. Spěcháme tedy svému čtenářstvu sděliti tento pamětihodný článek „Reichszeitungu“, sice ne celý, avšak v dosti obšírných výňatcích.

„Reichszeitung“ píše z Prahy dne 31. srpna1: Předevčírem tedy byla důležitá volební bitva, ve které se síla každé jednotlivé národnosti a rozličného politickěho smýšlení ukázati musela„ Ejhle tedy, alespoň z vládního pramene víme (což ostatně v Praze není žádné tajemství), k jaké národnosti se Mittelpartaj počítá, pravící, že nic nedbá na národnost. “Navzdor strašlivé agitaci české strany (besedy), která také, ač několik placených emisařů měla, jenžto po domech s volebními listinami chodili, a také na volebních místnostech od komisarů vícekráte k pořádku napomínáni býti museli, poněvadž někteří z nich voličům lístky brali, čtli a trhali, když našli jiné než svoje a pak jim tyto vnucovali, dosáhla přec Mittelpartaj tak skvělého vítězství, že se tomu sama diviti musela, .51 zástupců vyšlo z Mittelpartaje, 27 z české strany„. Nepotřebujeme ani doložiti, že tento zde udaný počet pouhá a holá lež jest, jak každý, kdo návrhy kandidátů obou stran a jména vyvolených při ruce má, beztoho věděti musí, ale což jest vládním novinám o jednu lež. Druhá rovněž taková lež jest o placených emisařích (!!) naší strany, neboť naše strana kromě tištěnych kandidátních listin a ohlášení na rozích ani krejcaru na volby nevydala, kdežto naopak Mittelpartaj nejlépe bude vědět, jak mnoho asi její vítězství na penězích stalo. Nepravíme to zde o naši straně snad proto, jako bychom ji tím chváliti chtěli, naopak máme ji za zlé, že skutečně takové placené agenty a emisaře, o jakých se zde zdá něco „Reichszeitungu,“ sobě nezřídila, což jest úplně dovolená a chvalitebná agitace. Že ostatně několik dorážlivých emisařů Mittelpartaje z rozličných volebních místností odstraněno a vyhnáno bylo, jest v Praze každému povědomo, o některém našinci ale žadný nic podobného neví.

„Jest to veliké a významné vítězství pro tu stranu, která jde s vládou ruku v ruce a která chce pokoj, pořádek a bohatství na proti protivné v Unionu;“ to jest jinými slovy řečeno, že naše strana chce nepokoj, nepořádek a chudobu! Jestli jest podlízavost pokoj, obležení pořádek, a jestli v papírových roztrhaných desitníkách a šestáčkách a ve 100 milionech ročních státních dluhů bohatství, pak ovšem naše strana chce nepokoj, nepořádek a chudobu, to jest, my nechceme a nechválíme proto vládu, nejdeme ruku v ruce s vládou, za které se již nyní v úplném pokoji taková správa vede.

„Kdo vezme listu vyvolených do ruky, vidí hned, že jmění a intelligence volili s Mittelpartají, poněvadž všichni vyvolení prvního a druhého volebního sboru naskrze z Mittelpartaje 2 v třetím sboru ale naskrze z kandidálů besedy vyšli. Jest známá věc, že beseda s proletáři a s měšťanstvem nižších tříd koketuje a mezi nimi hledá své přívržence.“ Děkujeme zde předně ve jménu všech pražských voličů třetí třídy, platících od 8 až do 20 zl. stř. direktní (to jest nejvíc živnostní) daně za titul proletářů ve jménu „otcovské vlády“ jim udělený, a nepochybujeme, že se takovýmto způsobem náklonnost jejich k nynější vládě jenom tužiti musí. Tážeme se jenom „Reichszeitungu,“ jestli by se titul proletářů, má-li se již takových slov užívati, mnohem lépe nehodil na jistý druh voličů z druhé třídy, kteří dle komanda pro Mittelpartaj hlasovali, kteří se jen z daní dotčené třetí třídy živí, a kteří by bez svých nynějších prebend ani sebe ani své děti uměním svým uživiti nemohli.

Ostatně musíme upamatovati vládní noviny, že v prvních třídách na Novém a Starém městě, jakož i v druhé Novoměstské3 všude se na první volbu nedosáhlo absolutní většiny, poněvadž naše strana skoro stejně byla silná s Mittelpartají, a že pak Mittelpartaj jen s malou většinou proti nám prorazila, z čehož vysvítá, že my mohovitost v Praze tak dobře na své straně máme, jako Mittelpartaj. Co se ale intelligence týče, nestojí, pokud nám vědomo, intelligence Mittelpartaje posud v žádné pověsti, a z jednání nově volené rady ukáže se, která strana v ní má více intelligence! Mittelpartaj má sice vlastnosti, s kterými se my rovnat nemůžeme, jmenovitě dětinskou důvěru a poslušnost ke každé vládě a ke každé autoritě ku př. také ke Svornosti r. 1848: co se ale intelligence týče, pustíme se s ní v každé době do zápasu.

Dále podává „Reichszeitung“ Mittelpartaji naučení, aby, majíc ve výboru většinu hlasů, jenom „erprobte a gesinnungstüchtige“ muže do rady vyvolila, rozumí se nikoho z našinců.

Tuto radu s velikým vděkem přijímáme, a slyšeli jsme beztoho již v Praze, že z naší strany ani nikdo vyvolení do rady nepřijme, poněvadž mnohem lépe jest vyvolené Mittelpartajské většině celé řízení v rukou nechati, aby ukázala svou horlivost, intelligenci a národní a politickou nestrannost, a aby vůbec měla příležitost recomandovati se skutky svými pro budoucnost.

Dále píše Reichszeitung: „Třetí sbor malostranský vyvolil zase Dr. Pinkasa a juris kandidáta(?) Trojana, první a druhý sbor prý chce ve jménu obyvatelstva Malé strany proti této volbě protest podat.“ Totiž tedy první a druhý volební sbor malostranský chce bezpochyby ve jménu toho obyvatelstva, které naše kandidáty vyvolilo, podati proti nim protest! Neboť naši kandidáti měli v třetím sboru více hlasů, než kandidáti Mittelpartaje v obou prvních sborech dohromady! Z toho pozorujeme, že by snad, kdybychom my dostali všude většinu, také bylo oněch pověstných sedmašedesát rytířů ve jménu obyvatelstva pražského proti volbě podalo protest! Z toho se tak již jeví celá povaha Mittelpartajská. - Nyní ale přijde nejkrásnější místo:

„Hluboká zarmcucenost panuje v táboru radikální strany, neboť mnohé z jejích nejmilejších plánů, ku př. drahá stavba zbytečného českého divadla, Trojanova sinecura (on měl, tuším jediný jakožto odměnu svých velikých zásluh 800 zl. stř. platu a byt v domě obci náležícím) odpadnou nyní, poněvadž „gesinnungstüchtige“ mužové žezlo do ruky vezmou a sesláblým městským důchodům místo obtěžování, raději nadlehčovati budou„ Vidíme vládu rovnoprávnosti milovnou, která všechny své národy otcovsky a mateřsky stejně miluje! České divadlo jest tedy nepotřebné, a kdo chce míti české divadlo, jest radikalista! A Trojanova sinecura! Pan Trojan totiž co oud zemského výboru zastupující Prahu, béře za tento úřad plat obyčejný, který brali všichni jeho předchůdcové, za byt svůj ale platí obci činži, tak jako všichni ostatní nájemníci v obecních domech! A jaké tu krásné spojení českého divadla s důchody pražskými. Každé malé dítě ví, že se divadlo české nebude stavěti na útraty pražské, a jenom sedmašedesátnická intelligence může něco podobného ve své hlavě splésti. O té hluboké zarmoucenosti v táboru našem čili radikalistů (přijímame od „Reichszeitungu“ s vděčností tento titul, neboť věříme jistě, že se takové státní hospodářství jako máme nyní, až do kořene změniti musí), sice mnoho nevime, nebo nač bychom se rmoutili my, kteří jsme se přesvědčili volbami, že nesmírná většina obyvatelů pražských jest s námi stejného smýšlení, že třikrat tolik voličů pražských s nami hlasovalo než s Mittelpartají. Ať se rmoutí raději ti, kteří své vítězství jenom volebnímu zákonu co děkovati mají, a kteří se patrně přesvědčili volbami, že skoro všechen lid jest s námi spojen proti nim. Naše přirozená většina přečká snad ještě mnoho nepřirozených volebních zákonů, a to právo, dle ktereho neváží hlasy našich 3 voličů, ani tolik co hlas jednoho z Mittelpartaje nebude trvati věčně. Pročež má vždy více příčiny k zármutku ten, jehož naděje všechny zakládají se jen na provisorním zákonu nynější vlády, než ten, kdo má svůj základ ve skutečnosti samé a ve smýšlení národu.

„Před volebním místem u Plateisa shromáždilo se několik žen z nejnižších tříd, a volaly na voliče. aby nevolili zase jako dříve, nýbrž muže, kteří jim mohou dát práci a výdělek. Poněvadž tento křik byl k obtíži, vložila se do toho policie."Toto místo v „Reichszeitungu“ jest sice jen holá lež a všichni staroměští páni voličové jsou svědkové, jestli něco podobného se tam přihodilo. Ale kdyby to opravdu bylo pravda, do jaké nesnáze by „Reichszeitung“ s touto svou nemotornou fantasií přišla, ani sama neví. Dříve se chlubí, že jen mohovitý a intelligentní lid drží s Mittelpartají, a že na naší straně jest proletariat, a hned na to nechá vystoupit hokyně před Plateisem jakožto volební agitatory slavné Mittelpartaje, a přiznává se (z pošetilosti jen), že tedy Mittelpartaj, v osobách hokyň representovaná, tak veliký nepořadek způsobila, až se policie do toho vložiti musela. Tak daleko přijde člověk se lží. Ostatně ale každý čipernější již z toho nejlépe pozná pravý stav věcí, jak ráda by totiž Mittelpartaj v lidu samém měla nějaký souhlas. Jak to ale vypadá s tím dáváním prací a výdělku není těžko pochopiti: v Mittelpartaji jsou nejvíce lidé cizí, do Prahy bez groše přišlí, kteří zde u nas časem svým jmění si vydobyli. Není těžko rozhodnout, přišli-li oni do Prahy živiti nás, aneb přišli-li živiti sebe mezi námi a z nás!

Jako ale konec bývá všude nejlepší, tak i zde, „Reichszeitung“ praví: „Dvanáct měšťanů vídeňských bylo zde, aby si povšimli způsobu a výsledku voleb. Mezi přítomnými, kteří velmi účinlivě pro vládní stranu a k poučení mnohých zaslepených měšťanů působili, pozorovali jsme také nynějšího archiváře říšského sněmu pana Jelena jehožto zde (v Praze) známá populárnost se ještě zvýšila. Jakožto důkaz, jak oblíben jest zde, budiž řečeno, že jej měšťanský ostrostřelecký sbor za čestného setníka vyvolil a že mu spolek mistrovský čestný stříbrný pokál podá. - Je zde ve službě přítomen k obohacení říšského sněmovního archivu a jeho kněhovny a pozdrží se zde k tomu účelu ještě několik dní.“ Kdyby naše čtenářstvo mohlo viděti rukopis těchto předešlých řádků, muselo by pozorovat, že se spisovateli několikrát smíchem ruka třásla! Pan Jelen, náš pan Jelínek přijel do Prahy obohatiti archiv říšského sněmu a jeho bibliotéku, a zrovna k volbám! Když tentýž p. Jelen archivář říšského sněmu za přítomnosti p. Bacha v Praze komornické služby konal a dvéře do pokoje p. Bacha příchozím, mezi nimi i spisovateli těchto slov, otvíral, nepochybně též obohacoval archiv říšského sněmu a jeho bibliotéku. Starostlivý p. Jelen. A jak jest oblíben v Praze, a mrzíme se skutečně na „Reichszeitung“, že píše, kterak se jeho populárnost ještě zvýšila. Jelenova populárnost v Praze se již ani zvýšiti nemůže, proto že již na nejvyšším stupni stojí. On jest otec vlasti a přede vším dobrý muzikant, jenž dovede hráti do každého tonu. Jestli pak má ještě pan Jelen tu svornostskou čepici, kterou si před volbami do českého sněmu od p. bar. V. vypůjčil, když co komisař národního výboru po Čechách jezdil? Ať si ji pečlivě schová, nemůže vědít, k čemu se taková věc ještě časem svým přihodí. I svornostská čepice bude míti snad ještě jednou svou dobu!

Poznámky

1 Pro ušetření opětného uvádění pravíme už napřed, že všechno ležatým písmem tištěné jsou slova „Reichszeitungu“.

2 Tato lež jest jako naschvál v „Reichszeitungu“ výraznějším písmem tištěná.

3 Úřednictvo náleží v Praze do druhé třídy.