Články ze Slovana/Pozorovatel politický (7)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Co jest vlastně konstituce?	Pozorovatel politický	Vojsko

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Od 1. července počne vycházeti ve Vídni „Vídeňský denník“ a v Praze prestane od toho samého dne vycházeti „Vlastimil.“ My v tom neobyčejném pádu vidíme nový důkaz pro pravdivost orientalního učení o stěhování se duší. Duše ze zesnulého v Pánu „Vlastimila“ přejde do novorozeného „Denníka,“ a bude v něm tak dlouho žíti a působiti, až zas „zcela neodvislé možnější osoby“, které prý „Vídeňský denník“ založily, přijdou snad časem svým k té době, kdežto je omrzí peníze své vydávati na marnou věc, tak jako to omrzelo konečně všecky „zcela neodvislé osoby“ vydávající „Vlastimila^“ z nichžto některé, jak dobře vím, již dříve chtěly přestat své příspěvky platiti „ Vlastimil“ utonul ve zdravém rozumu národu českého, a nemohl dočkati dlouhého věku, ačkoli měl velikou přízeň u mocností vládnoucích obležením, které bývají tak smrtonosné pro jiné časopisy. - Ostatně však oznámil „Vlastimil“ smrt svou způsobem velmi slušným: Poněvadž prý redaktor p. Javůrek odstoupil a p. nakladatel po odstoupení tohoto redaktora déle časopis vydávati nechce, - tedy „Vlastimil“ přestane od 1. července vycházeti." Časem svým mívá člověk nějakého prorockého ducha, jak pak by to bylo, kdyby p. redaktor „Vlastimila“ najednou se octnul ve Vídni při redakci „Denníka?“ Těšilo by nás velice, kdyby nás p. dopisovatel vídeňský brzy o vyplnění tohoto proroctví uvědomiti mohl. -

- Jak povědomo, vydal maršál Radecký ve Vlaších nařízení, aby se budoucně při úředním vyjednávání žádný ohled nebral na pouhé denunciace, nýbrž aby se nikomu nic na újmu nebralo než to, co by proti němu skutečně dokázáno bylo. „Oesterr. Corresp.“ věrný to duch p. Bacha chválí v obšírném článku za tu velikodušnost pana maršála, pravíc, že ve vyšších sferách (do kterých zajisté páni ministři náleží) byl vždy úmysl jen spravedlivý, přiznávajíc ovšem, že se časem na nejistých základech od nižších orgánů lecos stalo nepravého atd. Toto nařízení pana maršála jest prý - píše tato „Oesterr. Corresp.“ - pravý triumf, jejžto slaví spravedlnost, a spolu důkaz, že vláda rakouská chce veřejně a poctivě jednati, že se štíti starých, tmavých cest atd. Tak píše Rakouská „Correspondence.“ Považujeme tedy za svou povinnost ochladiti poněkud ohnivou fantasii této vládní dělnice, a ukázati jí, že z těchto jejich krásných slov mnoho, jak se říká, do větru naprášeno jest.

Dosti smutno, že má rakouský maršál to právo aneb jen tu příležitost, aby podobná nařízení vydával, a když to učinil, neučinil ani o chlup víc než jest nejpřednější povinnost každého poctivého člověka, za kterou žádnou chválu nezasluhuje. Či zasluhuji již pochvalu, jestli jsem se nedopustil ošklivých nespravedlivostí, jestli jsem nikoho nevinného nemučil vězením atd. na falešné denunciace? Jestli se nemá rakouská vláda ničím lepším pochlubiti, nežli tím. že jeden její maršál vydal teprva jen nařízení, aby na pouhé denunciace nikomu ublíženo nebylo bez důkazů - Přisámbůh! nemá se čím chlubiti! - Naše nynější vláda prý se štítí starých, tmavých cestl - a tajné vojenské soudy v Praze, ve Vídni, ve Lvově, v Krakově, v Uhřích, ve Vlaších, když si vzpomenu jak se lidé v noci chytají, odvážejí, přes rok jíž zavřeni jsou a vyšetřují aniž se ví proč - to se jmenuje také štítěním starých, tmavých cest? Neslušíť zajisté jen na nižší orgány uvalovati všechno nepříjemné, tak jako by tito jen bez vědomí a proti vůli vyšších jednali, - kdežto jest známé přísloví, že kovář proto kleště má, aby se nespálil. Když právě má být řeč o spravedlivosti, o veřejných cestách atd. atd., musíme vypravovat nasledující událost: Každý ví, že tu noc před prohlášením obležení v Praze zatknuto jest více osob, nepovědoino nám na čí rozkaz. Tyto osoby odstraněny jsou proti zřejmému smyslu a slovu oktrojované ústavy od svých náležitých soudů a posud se nyní drží v žaláři ve vyšetřování vojenské komise na hradě Pražském 1 Mezi temito byl také jistý p. Wagner, zlatnik, muž středních let, Němec dle národnosti. Neni nám sice osobně povědomo, slyšíme však, že náleží do druhu tak nazvaných resonérů, kteří si rádi v hostinci pohubují, což ovšem ještě nemusí být přestupek zákonů. Tento p. Wagner byl patrně co spoluúd nějakého spiknutí zatčen snad na udání něčí. Mezi tím časem od počátku máje až tuším do listopadu, tedy za půl leta spozorovala ale přece vyšetřující komise pražská, že pan Wagner ani do společnosti a známosti těch osob, nejvíce studentů, nenáleží, kteří co spoluúdové spiknutí ve vyšetřování jsou. Odsoudila tedy pana Wagnera ne pro spiknutí, nýbrž pro pobuřujíci mluvení a zaslala rozsudek svůj dle obyčeje do Vídně k potvrzení vojenské všeobecné appellace. Tato appellace ale rozhodla: „Poněvadž onen p. Wagner zatčen jest dříve než obležení prohlášeno bylo, a poněvadž též přestupek, z kterého se viní, před tímto prohlášením se státi musel, nenáleží onen p. Wagner před vojenský soud, nýbrž před obyčejný trestní soud.“ Skutečně odevzdán jest také onen pan Wagner pražskému hrdelnímu soudu. - Ostatní osoby ale též zatknuty jsou před prohlášením obležení, jestli se čeho dopustily, musely se toho tedy též patrně před zatknutím, totiž před obležením dopustiti. o těch všech platí tedy též to samé, co vídeňská appellace vojenská strany Wagnera rozhodla: ačkoli toto všechno vojenskému soudu v Praze povědomo jest, přece již uplynulo zase šest měsíců od odevzdání p. Wagnera, a posud ještě jsou ostatní před vojenským soudem. Vyšší úřady a ministerstvo snad by mohly říci, že jim tyto okolnosti nepovědomy jsou, tuto jim je tedy oznamujeme, prosíce o vysvětlení takové procedury. Jestli se mladý člověk dopustil neb dopustiti chtěl přestoupení zákonů, nabude špatného poučení a špatného příkladu jestli vláda, chtíc jej potrestati, sama zase zákony přestoupí. Jestli ale i tuto slaví spravedlnost triumf, o tom necháme „Oesterr. Correspondenci“ rozhodnouti.

- Od 1. července vezmou prý ve Vídni zástupcové koruny (prokuratoři) do rukou a moci své všechny záležitosti tisku a časopisectva, kteréžto již nebudou nikterak náležeti pod vojenské úřady. - Tomu věru nerozumíme. Znamená-li to, že přestane obležení, aneb že snad alespoň záležitosti tiskové budou řízeny jen podle konstitučního zákonu tiskového tak jako v Angličanech, kdežto se zákon obleženosti na svobodu tisku nevztahuje, nýbrž i v čas obležení úplná zákonitá svoboda tisku panuje - radovali bychom se z toho kroku k dobrému. Znamená-li to ale, že snad prokuratoři budou držet časopisy v obležení - bylo by to trochu divné a směšné.

-Piaristé v Kroměříži nechávají žáky svého gymnasium nejen každodenně ráno nýbrž také ještě dvakrát za týden odpoledne do kostela chodit. Pobožnost je dobrá věc, kdybych ale dvě hodinky vždy sv. Ducha o pomoc prosil, a pak se na to jen hodinu učil, hřešil bycli proti Duchu Svatému, uváděje Jej v lehkost. zrovna tak jako dělník, který by jen půl dne pracoval a půl dne se modlil za to, aby Bůh jeho malou praci tak požehnal, jako by pracoval celý den Byla by to dobrá špekulace! Pán Ježíš zajisté praví, abychom se modlili zkrátka, abychom nebyli při modlitbě marnomluvní jako pohané. Matouš VI. 5. 6. 7. 8.: „A kdybys se modlil, nebývej jako pokrytci, oni obyčej mají ve školách (t. j. sbory církevní) a na úhlech ulic stojíce modliti se, aby byli vidíni od lidí…Ty pak, kdybys se modlil, vejdi do pokojíka svého a zavra dvéře své, modli se k Otci svému… Modlíce se pak, nebuďte marnomluvní jako pohané… atd. Avšak jinak smýšlel Ježíš a jinak smýšlí piaristé atd. Ví se ovšem, že byli by jistí lidé rádi, kdyby se raději žáci místo učení pořád modlili, zvláště z takových „marnomluvných“ modlitbiček, kterým pro samý nesmysl ani rozuměti není, co v nich stojí, a z kterých se člověk učí, brebtaje slova, nic nemysliti, což jistí lidé za užitečnou vlastnost všech poddaných považují.

- Vídeňský „Wanderer“ píše v č. 298 o zajímavém jednání pana biskupa terstského, který jednoho svobodomyslného kněze pod záminkou, aby s ním na procházku jel, do svého kočáru přilákal, a pak do blázince odevzdal, vydávaje jej tam za blázna - Teprva až po několika dnech osvobozen jest tento kněz od svých příbuzných z tohoto místa, když se tito o celé příhodě dověděli. To jsou ty svíce, které nám ostatním svítiti mají v křesťanské lásce, to jsou dobří pastýřové - ovec.

V korunní zemi rakouské rozesílají biskupské vikariaty mezi učitelstvo neobyčejnou kurrendou žádosti k podpisu, aby kostelnictví zůstalo ve spojení s učitelstvem, a učitelové nutí se rozličnými výhrůžkami k podpisům. - Všude jen samá křesťanská láska!

- Vysoké školy lvovské učinily ministra osvěty hraběte Lva Tnuna pro jeho zásluhy doktorem veškerých práv - kterak to bude mrzet ostatní university, že si s podobnou zdvořilostí nepřispíšily. - Dle našeho mínění by panu hraběti mnohem lépe slušel titul doktora theologie, zásluhy k tomu zajisté v ordonancích církevních lehce se najíti dají. - Ma však tato událost též i svou vážnou stránku. Hrabě Thun, co ministr osvěty, jest nejvyšší představený všech professorů, kterým mnoho dobrého neb zlého způsobiti může. Otázka: Jest to tedy se strany p ministra slušná věc, aby přijímal od svých podřízených takové dary jako jest doktorství? Jest to též se strany pánů professorů slušná věc, aby oni svému představenému pochlebnicky udělovali doktorství? - -

„Reichszeitung“ si napsala nasledující dopis z Čech: „Všude jest mezi lidem nejúplnější spokojenost, vděčnost a důvěra k vládě. Ovšem je sem i tam některý ultra, ale proti zdravému smyslu obecenstva nic nemohou poříditi. Jest-li jistá strana toužebně na příští sněm doufá, aby české sonderinterresy2 provedla, velmi se zmýlí, neboť duch nynější jest v zemi jiný, než byl r. 1848, neboť lidé procitli již z ospalství a střásli se sebe Nationalfanatismus. S mrzutostí mluví venkovan o rejdech českých měststkých pánů atd. Všude tedy nejúplnější spokojenost, vděčnost a důvěra - a přece všude plno vojska a plno obležení! Když „Reichszeitung“ si píše o spokojenosti, vděčnosti a důvěře lidu k vládě, jest to zrovna tak, jako kdybychom si my do Slovana napsali: Z Vídně. Všude ve všech ministerstvech panuje nejúplnější spokojenost se „Slovanem“, a láska, vděčnost a důvěra pánů ministrů k panu Karlu Havlíčkovi je neskončená, a nedá se ani vypsat, kdyby celé moře inkoust bylo, a kdyby se ze všech šavlí rakouskeho vojska ocelová pera nadělala, všechny zadní strany rakouských banknotek popsaly!" To ovšem pravda jest, že žádné veliké naděje naše strana nemůže míti na příští sněm český - o to se zajisté ministerstvo skrze volební řád postaralo jak jsme hned v prvním svazku „Slovana“ vysvětlili, který posud v konfiskaci leží a na z mrtvých vstání čeká. Než kdo ví, nebude-li liberální německá strana na českém sněmu spravedlivější k nám než ministerstvo?

Poznámky

1 Těchto posud zatknutých od 9. máje 1849 (do června 1850) jest šedesát osob.

2 Sonderinterres jest slovo obyčejné ve vládních německých novinách, které se nedá dobře přeložiti - znamená u nich asi tolik co u nás rovnoprávnost!