Články ze Slovana/Pozorovatel politický (5)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Naše nynější postavení	Pozorovatel politický	Komunismus

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Strany vyzdvižení obležení počínají zase časopisy nevím již po kolikáté novou lhůtu prorokovati, některé den narozenin J. M. C., některé do konce jíž 1. červenec. Jak blízci jsme tedy svého štěstí! - Jak dávno se již všichni liberální lidé na tento den teší - a jak nadarmo se těší: obležení bude vyzdviženo tak, že se nikdo nebude mít příčinu z toho těšiti. Již dříve jsme podotknuli strany toho své mínění, že totiž - bude-li obležení zrušeno -zároveň proti svobodnému tisku takové prostředky nové se ustanoví, které přesahovati budou všechny výhody obleženosti. To se asi tak vyplní. - „Presse Brněnská“ myslí, že dříve než nová obecní rada ve Vídni nastane, obležení zrušeno bude, aby prý se vláda nedočkala toho, by hned nová rada proti obležení žádost zadala. Zdá se ale, že „Presse“ hledá při našem ministerstvě trochu velikou delikátnost. My alespoň se již na nic netěšíme.

- Defficile est satyram mnon scribere! V jednom svém posledním čísle vytýká mi pan redaktor Pražských vládních novin v nedůstatku něčeho podstatnějšího, „že prý bažím po mučednictví, abych byl litován, co pro národ vystojím a vytrpím.“ Nu toť by přece si mohla vláda lehko pomoci a velmi snadně mne připraviti o tuto mučednickou korunu, kdyby mne nechala na pokoji! Abych ale p. Pickovi dokázal, že tato jeho výčitka zcela nepravá jest, žádám ho se vší kollegialní zdvořilostí, aby mi jakožto dobrý přítel vlády u ministerstva vymohl to, abych budoucně nikterak nebyl pronásledován vyjmouc cestu žaloby právní, jak se dle ústavy sluší. Pan Picek jest spravedlivý muž: buďto mi tedy toto vymůže aneb to, co o mém bažení po mučednictví napsal, odvolá, přesvědčiv se, že by mi přece milejši věc byla, žíti pod zákonem bez libovolného pronásledování.

- Také v Angličanech (jako již dávno ve Francouzích) počíná se již cítiti nepohodlí z centralisace ve správě zemské, ačkoli právě v Angličanech nejméně posud bylo centralisováno, a nejvíce samosprávy bylo v rukou obcí. Přece však i tam hned prvnímu počátku tohoto všehltajícího centralismu se již protiviti počínají, a jmenovitě tak nazvaným ministerským komisím, které se sem tam rozesílají s velikými útratami a obyčejně s malými známostmi místních okolností a jenom oslabují moc a správu místních obecních orgánů.

- Tak jako málo občanů rakouských se zaradovalo z ordonnancí pana ministra Thuna stran poměrů církve katolické k státu; tak málo se jich asi zaraduje z ordonnancí, které vydá nyní stran poměrů katolické církve ke školám. Pravíme všude: katolická církev, ačkoli bychom vlastně říci měli jen katoličtí biskupové, neboť o nich nyní v plné míře platí výrok starého despoty Ludvíka XIV.: „Církev to jsem já!“ - „Presse“ uvádí při této příležitosti velmi vhodně příklad restaurační vlády Ludvíka XVII. ve Francouzích ustanovené od svaté alliance, ktera též k poražení svobodnějšího ducha Francouzů hned na počátku všechnu moc do rukou biskupům dáti chtěla, přece si však netroufala tak důležitý a proti veřejnému smýšlení čelící zákon bez povolení sněmu do života uvésti, ačkoli se mohla spoléhati na 400000 ruského, pruského a rakouského vojska, ležícího tenkrát ve Francouzích posádkou. Sněm francouzský také skutečně tento concordát zavrhnul.

- Redakce „Const. Blattu“ v Praze horší se velice na ministerskou „Oesterr. Correspondenz“ ve Vídni. Známo totiž, že „Const. Blatt“, ačkoli jest jinak velmi trpělivé povahy, přece vedl velikou opposici proti církevním zákonům hr. Thuna. Nyní ale píše p. Bachova „Oesterr. Correspondenz“ takto: Nemýlili jsme se ve svém mínění, že jenom smetí dávno zastaralých náhledů a hromada shnilých, lumpácky nemravných instinktů ve spojení s radikálními choutkami se zbouřily proti církevním zákonům." Těchto ovšem trochu nevoňavých titulatur zděsil se pan redaktor „Const. Blattu“ a dává velmi otcovské napomenutí redakci této korrespondence. O této redakci, jejíž hlavní osoby jsou p. Tuvora a p. Neumann, nám oba náhodou příliš dobře známí, mohli bychom obšírné kroniky vypisovat, z kterých by se každý teprve přesvědčil, jak vybíračný jest p. Bach ve svých důvěrnících a jaké vlastnosti musí míti spisovatel, než se uzná za hodného, aby poučoval všechny redaktory vládních časopisů a skrze ně veškeré věřící obecenstvo. Neopomeneme časem svým tyto dvě osobnosti představiti před své čtenářstvo.

- Čtli jsme nedávno v ministerském „Reichszeitungu“ článek o Sedmihradsku, z kterého zde uvedeme na ukázku zase jeden příklad, kterak nejsou chytrost žádné čáry. Dokazuje se totiž Rumunům v tomto článku, že mají rovnoprávnost s Němci a Maďary v Sedmihradsku a mezi jiným se uvádí za příklad, že prý ze 269 úředníků administračních Maďarů jest 88, Rumunů 62, Němců 57 a z jiných provincií pocházejících úředníků 62. Dobrý obrat a na první pohled procházející, ale jaké pak národnosti jest oněch 62 z jiných provincií povolaných úředníků? Místo co se tedy mělo říci 119 Němců, 88 Maďarů a 62 Rumunů, kdežto by se pak bylo jásně vidělo, že Rumuni, nejčetnější kmen, nejméně mají ze sebe úředníků a Němci, nejslabší, nejvíce: rozdělil se tento počet Němců na dvě polovičky s tou nadějí, že při tech 62 hned každému snad nenapadne, že musejí být také Němci neb alespoň poněmčilci, což jedno jest. Ano, ano, milí bratři Rumunové! tak je tomu s vaší rovnoprávností! Již to jest smutno, že vám tu vaši rovnoprávnost musejí dokazovat v novinách: když slunce svítí, nepotřebuju nikomu dokazovat, že je den! -

- Zase již „Reichszeitug.“ Tam také někdo z Prahy horlí proti stavění českého divadla na Vaclavském náměstí, uváděje mezi jiným i tu směšnou příčinu, že to nemůže ani býti z fortifikačních príčin, proto že prý jest hlavní stráž nyní v Koňské bráně! Kýž jsem Napoleonem, abych porozuměl této fortifikační příčině! Uvadějí se též v tom dopisu slova prý vysoce postaveného muže, „der auch ein Böhme ist"1 jenž praviti ráčil: „Přijde-li to skutečně k tomu, aby se na Václavském náměstí divadlo České stavělo, budu navrhovati, aby se skvostně vystavělo: neboť jsem přesvědčen, že se v něm bude za dvě léta německy hrát a že pak budeme moci své staré nedůstatečné německé divadlo strhnout.“ Takové řeči s libosti uvádějí ministerské noviny, jevíce vůbec v celém článku i při každé příležitosti, kde se o něco českého jedná, největší nechuť, nepřátelství a posměch. A pak máme věřit, že chtějí páni ministři držeti slovo strany rovnoprávnosti?

A ještě „Reichszeitung.“ Dopisovatel jeden z Lubláně následovně píše, při čemž znamenati sluší, že mluví jen o krajích od Slovinců obydlených: „Němčinu zcela odstraniti aneb vyobcovati - jak si to mnozí ultra přejí - bylo by podkopati svou vlastní půdu, všechnu zbraň dáti protivníkům do rukou; nenechati slovenčinu pučet, bylo by ještě méně radno, poněvadž by tím slovanský narodní cit hrubě uražen byl a opposičním žurnálům obšírná půda k působení na lid by se odevzdala. Ať se tedy pěstování jazyků nechá bez překážky; jenom že se nesmí z dosavad již dobyté německé půdy ani za mák upustit.“ To jest velmi srozumitelně vyloženo tak: Nechme Slovince křičet, že nemají slovinské úředníky a školy, že se pro ně od strany vlády nic nečiní: ať si pěstují svuj jazyk, však ono je to omrzí, když budou vidět veliké překážky a zatím se zmůže poznenáhla druhý živel jako v Poznani, a pak až budeme majorita, přeženeme jim teprva ty panslavistické choutky. To jest alfa a omega celé té politiky o národní rovnoprávnosti.

Poznámky

1 To se nedá přeložit.