Články ze Slovana/Pozorovatel politický (44)
| Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský | ||
| Pro okolí Opočenské a také dále | Pozorovatel politický | Obecní záležitosti |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pozorovatel politický |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Slovan, 1850 - 1851 |
| Licence: |  PD old 70 |
H. B. Privilegium svobodného přístavu pro Benátky opět obnoveno. Toto privilegium obnáší v sobě svobodný obchod pro takové město a jeho nejbližší okres, všeliká zboží mohou se tam z cizích zemí beze cla přivážeti. Účel tohoto jest, aby obchod, nejsa žádným celním obmezováním zdržován, tím lépe kvésti mohl, neboť se pak stane takový svobodný přístav skladem nesmírným všelikého cizozemského zboží. Benátky byly již dříve svobodným přístavem, ale pro revoluci odňato jim jest od vlády toto privilegium, které se jim nyní opět navracuje. - Z každé maličkosti i z tohoto vidíme libovolnost naší vlády. V moudře a spravedlivě zřízeném státu nemá vláda dle okamžité své chuti neb nechuti, náklonnosti neb zášti jednati, nýbrž jenom dle potřeby zemské a beze všelikých vášní. Jestli jest to pro všeobecnost užitečné, aby byly Benátky svobodným přístavem, kterak se může pro nějaké potrestání Benátkám toto právo odejmouti? a jestli toto privilegium není pro všeobecnost zapotřebí, kterak se může jednotlivému městu uděliti? Samé protismysly. - S obyčejným svým pochlebenstvím vypravují nám naše vládní noviny o nesmírném nadšení, s kterým Benátčané J. M. C. uvítali. My sami bychom si přáli, aby Vlachové poznenáhla dostali náklonnost pro náš stát, neboť každý ví, že si přejeme, aby se Rakousko ještě zvětšilo, aby se stalo foederačním státem všech středoevropských národů ve společné ochraně proti všelikým útiskům. Právě proto, že si to přejeme, jsou nám protivné takové marné řeči vládních našich novin. J. M. C. zná jistě smýšlení Vlachův a nedrží tam nadarmo tak ohromnou armádu. Proti komu jest ona? Proti těm, kteří J. M. C. s plesáním a nevýslovnou radostí vítají? A město jako Benátky, které nedávno tak zoufalý odpor vedlo se zbraní proti rakouskému vojsku, to bude nyní najednou plesati pro Rakousko? Za opětné udělení svobodného přístavu, když ví, že přístav svobodný v Terstu naschvál založen jest od vlády pro zkrácení Benátského? - Nač se takovými řečmi šáliti? Jest ovšem zapotřebí, aby vláda ve Vlaších poznenáhla náklonnost k rakouskému spojení vzbuzovala, ale vyhlašovati, že již nyní jsou spokojeni, že smýšlejí pro Rakousko, že jsou oddáni vládě, to považujeme jen za škodné šálení sebe sama, kdežto předce pro každou vládu jest pravdivé znání okolností největší potřebou.
- Vládní časopisy oznamují, že prý se má důst. pan kanovník Jirsík z Prahy státi biskupem Budějovickým. Jestli se tato zpráva potvrdí, nabudeme příležitosti zase jednou za dlouhý čas býti s jedním ustanovením pana ministra Thuna spokojeni, neboť myslíme, že p. Jirsík dobře se bude starati o prospěch své diecése.
- Právě se dočítáme v Pražských Novinach, že setník-auditor Franz povýšen jest za majora. - Jindy by na takové zprávě mnoho nebylo, ale kdo ví, že auditor Franz jest vlastně hlava a duše všeho vyšetřování na hradě Pražském … Než my jsme také v polovičním obležení a proto raději o těch zásluhách pana auditora Franze, kterými si vydobyl své miajorství, pomlčíme.
- Když vyjde nějaké nové nařízení od naší vlády, nebo se něco dobrého kdekoli zavede, můžeme se s každým oč chce vsaditi, co bude stát za několik dní v Reichszeitungu. Všude si to libují, plesají, jsou spokojeni. Nedávno ustanovili politické úředníky pro Uhry. Reichszeitung hned den na to má dopis z Peště, ve kterém praví, že by prý sice strany toho bylo kvapné mluviti o smýšlení v zemi, v Pešti ale že jsou všichni spokojeni. Neboť prý ustanovení mužové jsou již beztoho známí strany schopností. Jeden prý (hned ten první), Szalay, byl sekretářem u arciknížete Štěpána atd. - Celý svět ví, že za palatinství arciknížete Štěpána vlastně v Uhrách svařeno bylo to, co pak vykypělo jako revoluce, a proto právě se arcikníže Stěpán ani domů nevrací. Jeho sekretář přece o tom musel vedět, jak jeho pán vládne, kdežto přece se dosti všeobecně ví, nač mívají takoví pánové sekretáře. A nyní to má být rekomendace, kdo byl sekretářem? -I ten by se nikomu na to ani přiznat neměl, že mu kdy říkali sekretář. -
- Neprojde nyní skoro ani jedno číslo vládních novin bez nějakého úředního oznámení vojenských soudů, že ten neb onen holí tolik a tolik ran dostal - vždy skoro pro uražení stráže. To jsou ty naše konstituční pokroky - před r. 1848 také prali holí, ale v novinách se tím alespoň před celým světem nechlubili!
- Výstava průmyslná v Londýně dělá nyní jistým vládám nesmírné starosti. Jak známo jsou nyní v Londýně nejhlavnější revolucionáři z celé Evropy pohromadě. Jisté vlády tedy se obávají, aby se jejich věrní poddaní, cestující na výstavu, od těchto pánů nepokazili. Zapovědíti všem svým občanům zcela návštěvu Londýnské výstavy - to se přece stydí před celým světem udělati, vymýšlejí tedy všelijakých prostředků proti tomuto nebezpečenství. Náš p. ministr vnitřních záležitostí p. Bach vydal nařízení, aby se pasy do Londýna dávaly jenom lidem zcela jistým a propagandě Londýnské nepřístupným a aby se při jejich návratu na ně bedlivý pozor dal. (Chudák tedy každý, kdo půjde do Londýna, neboť po návratu bude několik let ustavičně pod očkem policie!) Také prý bude od nás několik policejhích úředníků k Londýnské výstavě odesláno - ne tak z průmyslových ohledů, jako více z pečlivosti a pro bdění o naše občany, aby si žádný o kámen nohu nenarazil (jak písmo praví)! Když ale již p. Bach co dědic slavné paměti policejního ministra Sedlnického vysýlá policejní úředníky na výstavu do Londýna, dali bychom následující užitečnou radu: Naše vláda se již bojí, aby se několik našich občanů nesešlo s Londýnskou propagandou, anglická vláda se ale nebojí celou tu propagandu zrovna v Londýně uprostřed svého národu uhostiti, což aby tedy ti naši policejhí úředníci, když již do Londýna půjdou, tam vypátrali, čím to asi jest, že se anglická vláda těch revolucionářů nebojí, ačkoli nemá skoro žádné vojsko? a čím to zase jest, že jiné vlády, ačkoli mají na sta tisíců vojska, přece se již toho bojí, kdyby se několik jejich občanů s těmi revolucionaři sešlo? -
- Vládním novinám přihodí se často něco nemilého. Jak známo, jsou naše rakouské vládní noviny úhlavní nepřátelé nynějšího ministerstva Russel Palmerstonova v Angličanech. Každý se bude pamatovat, s jakou radostí již před nedávnem hlásali pád tohoto liberálního ministerstva a nastoupení torysticko-reakcionářského. Když se to potom nepovedlo, dokazovali ovšem zas, že to právě tak nejlíp vypadlo. Nyní se přihodilo Lloydu zas podobné neštěstí: před hlasováním o novém církevním zákonu v parlamentě ohlašoval z dobrých pramenů, že ministerstvo jistě propadne a hned Stanley nastoupí; za několik dní na to ukázalo se ale, že bylo 438 hlasů pro druhé čtení a jen 95 proti němu. Co tedy dělat: milý Lloyd ohlásil opět z těch samých dobrých pramenů, že prý to udělali jen naschvál, aby ministři brzy počali jednání o účtech státních, při kterém tím větší porážku utrpí „a na jejich místo trvanlivé ministerstvo pak nastoupí.“ Rozumí se samo sebou, že trvanlivé zde znamená jen reakcionářské.
- Stenografické protokoly říšského sněmu našeho tisknou prý se dále a dotištěn jest svazek zajímavý z října 1848. V máji 1851 budou rozesýlány. - Poněvadž již přestaly volby obecních výborů atd. v hlavních městech, zbývá již zase „našemu“ panu Berlioz Jelenovi trochu času, aby mohl pomysliti na svá pravá zaměstnání, k vůli kterým co říšského sněmu archivář širokou zlatou portu ne na klobouku, nýbrž na kabátě nosí.
- Vládní noviny praví: Ministrpresident kníže Felix Schwarzenberg neopustí Vídeň. Doslýcháme také k našemu zármutku, že Drážďanské konference nikoli neměly takový výsledek, aby přítomnosti knížete Schwarzenberga ve Drážďanech zapotřebí bylo." Toť jest věru zázrak, že jednou vládní noviny se přiznávají se svým „zármutkem“ a že si dle známého obyčeje svého ještě nelibují, že věci právě tak vypadly. Budeť ono toho „zármutku“ ještě víc!
- Čtenářstvo naše bude se pamatovat s jakým pathosem, s jakým naříkáním naše vládní noviny před nějakým časem vypravovaly o strašlivých nepokojech ve Švédsku a Norvéžsku. Osterr. Correspondenz s očima k nebi vyzdviženýma volala tenkrát: „Dejž Bůh! aby se vláda švédská ještě za včasu zmohla a nedala vzniku atd.“ Nyní se ukazuje, co vlastně bylo na tom. V únoru bylo ve Stockholmě hezké počasí a proto na ulicích hodně živo. Studentíkům na gymnasium napadlo k vyražení obecenstva provozovati po ulicích husí marš a ještě k tomu ne snad někomu na potupu, nýbrž pouze pro vyražení. Tak tedy ti hoši zticha jeden za druhým v dlouhé řadě táhli při měsíčku po ulicích Stockholmských, dělajíce všíchni stejné posuňky. Švédům, kteří jsou jak známo veselý národek a ne nadarmo se severními Francouzy nazývají, zalíbil se velice tento nový žert a počali hned po ulicích samé husí marše provozovati a když se toho konečně všechna chasa uchytila, neobešlo se časem bez trochu křiku a povyku. Švédská policie - (která policie se ráda do všeho nemíchá?) nemohla to snésti na srdci a počala zapovídat, lidé byli rozveseleni a nedali si zapovídat, hašteřili se s policií a konečně došlo až k pračkám. Tedy vlastně řečeno jen policie způsobila nepořádek. Několik osob bylo zatknuto, a poněvadž nastaly pošmourné časy, přestaly též veselosti na ulicích. To byl počátek a konec rebelie ve Švédsku! „Někteří strašpytlové viděli v tom již počátek komunistického spiknutí a prolet ářské revoluce!“ Tato slova nacházíme nyní v našich vládních novinách, které již nepochybně zapomněly, že právě jen ony byli ti strašpytlové!
Což by se teprva kormoutilo srdce takové policii kdyby viděla jak v Rusích po městech lid na náměstí tančí, hry a žerty provozuje, potýká se na pěstě o závod, zpívá a huláká v celém choru to všechno před očima ruské vyhledačné policie! Naši páni od policie by myslili, že se při takových okolnostech ruská říše ani dvě leta udržeti nemůže!
- K jaké slávě předce ještě přijde Vídeň! Šlechta německá z říše vypraví prý tam deputace, aby se srozuměla s rakouskou šlechtou strany obnovení bývalého stavovského zřízení zemského. Vůbec pozorujeme nyní z rozličných známek jakési daleko-široko rozvětvené spiknutí evropské aristokratie proti platícím nyní ústavám a divná věc, že žádná policie, žádná vojenská vyšetřující komise si toho nevšímají. My voláme z celé mysli své: Pane Bože! chceš li je náležitě potrestati, popřej jim, aby se jim všude, třeba i ve Francouzích, povedlo, zavésti zase stavovské zřízení! -
- Co nejdřive očekáváme, že dostanou Maďaři zase nějakou velikou amnestii, neboť na čele ženské deputace, která se s prosbou o to do Vídně odebéře stojí hraběnka Wenkheim, dcera maršála Radeckého. Zdá se, že dcera maršála Radeckého by nesměla jíti do Vidně, kdyby již napřed nevěděla, že prosba vyslyšena bude. Také primas uherský, arcibiskup Ostřihomský, půjde s tou deputací. -V Reichszeitungu dočtli jsme se také již, že by prý utečenci maďarští v Turcích „den amnestie žehnali“. Samé známky, že bude udělena.