Články ze Slovana/Pozorovatel politický (22)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Praetoriani rakouští	Pozorovatel politický	Emancipace židů

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Pan farář Boskovský v Čechách Šalk, známý to duchovní avanturník, jenž za onoho času v Praze liguriánským svým kázáním znamenitý povyk způsobil, dostal, jak noviny vládní oznamují, za odevzdání své pro c. k. rakouskou armádu německy sepsané modlitební knížky od císaře ruského velkou čestnou medailii (21 a půl dukátu těžkou) se stužkou bíle-zeleno-červenou. Jest to věc povšimnutí hodna a ukazuje nám vnitřní cenu mužů této liguriánské strany. Car ruský jest přece nekatolík i šismatik, přece však p. Šalk ultramontán katolický nezamítnul odevzdati jemu katolickou svou modlitební knížku a uloví si za to nějakou odměnku. Ovšem: Alle Macht kummt von Oben! Ať si je Turek, Pohan neb kdokoli, jen když dá zlatou medailii! Ostatně máme s panem farářem Boskovským ještě neco důležitého co mluviti, což však ponecháme na budoucí číslo, ve kterém mu bude věnována zvláštní jedna Epištola Kutnohorská.

- „Reichszeitung“ vymyslila zcela podivnou a novou příčinu známé hrubé urážky p. Haynaua v Londýně. Angličané prý si dělali naději, že budou vésti dobrý obchod s Uhry, jestli se odtrhnou od Rakouska, Haynau ale to zamezil, a proto na něho měli zlost. Toť by však musili Angličané mnohem více vybit panu Paskeviči Erivanskému, veliteli ruské armády, kterýž vlastně byl hlavní původce porážky Maďarů!? Přece však se vsadíme s „Reichszeitungem“ oč chce, že by se knížeti Paskeviči, kdyby do Londýna přišel, ani nejmenší urážka nepřihodila. - Čim to jest?

- V Petrovardinské krajině (vojenského pomezí) vyzdvihl prý známý plukovník Puffer celou rovnoprávnost následujícími krátkými, ale jadrnými slovy promluvenými u přítomnosti všech setníků: „Nechci, aby se již po srbsku úřadovalo. Řeč tato jest ještě hrubá a musí se teprva ve školách, které se budoucně zřídí, vzdělati!“ Škoda, že takových Puffrů jest tak málo!

- „Wanderer“ Vídeňský přinesl nedávno zprávu, že dostal z Berlína dopisy, které ovšem nemohl prý vytisknouti, ve kterých prý ale se oznamovalo, že v Berlíně mluveno jest od dobře prý zpravených osob, že brzy prý bude zrušena ústava naše od 4. března, rozumí se ovšem ve smyslu absolutistickém. Zpráva tato ve spojení se známými událostmi brošurky p. Babarczyho atd. znepokojila znamenitě obecenstvo ve Vídni. - Nás neznepokojila příliš, neboť jsme přesvědčeni, že již žádná moc nemůže to co r. 1848, 1849 a 1850 změnily ve smýšlení lidu, zase nazpět vrátiti - ovšem s jakýmsi delším trváním. Okamžité překoty arci jsou možné, ale udržeti v Rakousích na delší čas zase absolutní vládu jest docela nemožné.

- „Reichszeitung“ dává dosti zřetelně na srozuměnou, že by se měla Rěka (Fiume) ve smyslu tamější italianské strany od Chorvatska odtrhnouti, aby prý mohla zase svou bývalou činnost ve smyslu a k podpoře svých s německorakouskými živly zase spojených zájmů započíti." Tomu přece každý rozumí?!

- Dle nejnovějších zprav tedy vymyslilo prý ministerstvo nějaký zcela nový způsob na obmezení tisku časopiseckého, poněvadž prý kauce a (nepochybně nynější ostrý tiskový zákon?) nejsou postačitelné. Budou prý se od redaktorů a vydavatelů časopisů žádati jisté mravní vědecké a občanské vlastnosti. To by tak na první pohled se snad leckomu nezdálo nic zlého, neb vším právem žádati by se mohlo, aby redaktoři časopisů byli mravní a občansky zachovalí mužové, a aby něco uměli. Přijde všechno jen na to, co se zde rozumí slovem mravný a zachovalý muž a kdo by toto vysvědčení dával, a kdo vůbec by budoucí redaktory zkoušeti a jim takové vysvědčení dávati právo měl. Zdá se nám ostatně, že by i toto obmezení málo pomohlo k obmezení tisku: snad by vláda leckterého jí nepohodlného redaktora vyloučila pod tou neb jinou záminkou z práva vydávati na svoje jméno časopis, ale aby schopností svých (má-li jaké) neužíval přece zas jen dle svého přesvědčení pod jinou firmou proti té samé vládě: to přece vláda nezamezí. Zkrátka proti svobodě tisku se ten, kdo ji nemiluje, jinak než censurou uchrániti nemůže, a jestli ministerstvo nemůže a nedovede skutečně se svobodou tisku vládnout: nepomohou přece všeliké methody, vyjmouc ono specificum.

- „Vídeňský Denník“ se - jak pochopitelno - velice na nás mrzeti musil, že jsme nedávno panu kraběti Thunovi poradili tak krátký recept k provedení rovnoprávnosti v našich gymnasiích. Za to nazval „Víd. Denník“ redaktora „Slovana“ tureckým „bašou trojbunčužným.“ Děkuji „Vídeňskému Denníku“, že mne povýšil na hodnost tureckého bašy, a neopomenu se snad již co nejdříve do sveho nového pašalíku stěhovati, neb mne již zde všechno to konstituční obležení promrzelo, a připovídám spolu „Vídeňskému Denníku“, že se žádný jiný než on nestane mým vládním orgánem až počnu své bašovství. A jak lacino jsem si získal své bašovství, laciněji jistě než Bém, jedině proto, že jsem myslil, že by český gymnasialní professor, který ještě nyní, to jest po zkušenostech r. 1848, 1849 a 1850 po feriích by v stavu nebyl česky přednášeti, zasloužil bez penze propuštěn býti! Pan ministr Thun prý není žádný turecký baša, aby muže se ženami a dětmi bez chleba vyhazoval na ulici, - praví lidumilovný „Víd. Den.“ - myslí totiž ty české professory, kteří by nemohli nebo nechtěli po feriích ve škole česky mluviti, místo dosavadní němčiny. Aj! aj! jak jsou někdy lidé dobrotiví! Pan ministr Bach není také dojista žádný takový turecký baša (jako redaktor „Slovana“), aby snad některého úředníka se ženou a dětmi bez chleba na ulici vyhnal proto, že nechce neb neumí česky psáti neb úřadovati, o takové nelidskosti ministrů jistě nikdy nic neuslyšíme. Že ale větší čast našeho učitelstva skoro hladem a skoro bez chleba jest, o tom nepochybně p. hr. Thun ani nic neví, sice by to jistě jeho citlivé srdce tak dlouho netrpělo, tím více, že již sám baša trojbunčužnový, známý ukrutník Karel Havlíček častokráte nad touto bídou nižšího učitelstva hořekoval! Podivná věc! Praelat Strahovský, když byl ještě direktorem filosofických studií, říkával: „Wer will, der kann! Já ale až nastoupím bašovství své zvolím si za heslo své: „Kdo nechce, říká, že nemůže!

- Časopisy zas již píší, že prý se budoucím sněmům zemským předloží návrh stran „foršpanů1“ pak stran ubytování a šetření vojska. Jaká to zbytečná starost. Jen ať se svolají sněmy, však oni pak budou dobře vědět o čem mají jednat!

- Zase zázrak! Moravské noviny píší: Opět nový podvod stal se i ve Velké Řetové, nedaleko Č. Třebové v podk. Landskrounském. - Velká Retová leží totiž na blízku Sloupnice, kdež obraz sv. Filomeny se k nejsvětější úctě vystavuje, a poněvadž na oltáři Retovského chrámu Páně se nalezá obraz Panny Marie, a tento obrazu sv. Filomeny ustoupiti měl, počal obraz P. Marie, resp. dítě Ježíšek, nad touto urážkou, která se jeho Božské matce státi měla, krvavé slze plakati!

Jaké nesmysle od pošetilého lidu o zázraku tomto se rozšiřovaly, může každý z následujícího posouditi. Obraz onen zázračný, na plátně malovaný, jest za sklem, a přece mnohá babička se vší jistotou tvrdila, že cítíla a viděla (!). jak jí až na její střevíce slzy ony ukáply! atd. Náš pan podkrajský, jemuž každý moudrý za to jen chválu vzdáti musí, vyslal do Velké Retové muže, aby zázračný obraz prohledl, bedlivě ohledal a vyšetřil, a tento muž našel, nastojte! žeť to jsou slze namalované! Lid totiž okolní věděl a též si to mezi sebou vypravoval, že ten a onen a ještě třetí obraz sundali, do sakristie šli, a tam bezpochyby slze namalovali, totiž červenou barvou v klovatině arabské rozpuštěnou. To aspoň onen muž vyšetřil. Pan podkrajský nařídil, aby podvod tento byl zastaven, ano hrozil, avšak z jiné strany snad se to schválilo, a jest prý ještě jak bylo.

Avšak nejenom laikům, i moudřejším, jimž na pravém rozkvětu náboženství záleženo jest, toto počínání proti mysli bylo, anobrž zvláště duchovenstvo nad takovýmto zlomyslným klamáním lidu se pozastavilo, za kteroužto příčinou se odebrali naši pp. kaplani ještě s několika mladíky, by též ten obraz ohledali. Jeden pan kaplan mohl obzvláště v této věci rozhodný hlas vydati, poněvadž znaje se v malbě posouditi mohl, zdaliž jsou slze pravé anebo jen malované, a v skutku nalezl jen to poslední. A jakožto knězi byla ta okolnost takměř hanebnou satyrou, že malíř ve své nejapnosti udělal dítěti Božskému kapku slzavou u nosu, což prý velmi neslušně vypadlo. Urážka tak rozhorlila kněze toho, o němž směle říci se může, že jest velmi horlivý katolík a nikoliv Husita, jak se od některých českým kněžím spílá, že shromážděnému lidu bez obalu řekl, že pocení toto krvavé jest pouhý, trestuhodný klam, aby tedy nectil co žádné cti hodno není. Potom chtěl p. lokalistovi své mínění říci, ten ale doma nebyl."

A co my máme o tom říci? Myslíme tolik: jest to smutný úkaz našeho nynějšího věku, že takové kejkle na ujmu pravého náboženství se provozují, a vzpomeneme li na podobne kejkle ve Mcelích a jinde, jenž na potupu našeho osvíceného kněžstva se provozují, tuď musime bezděky v tom ve všem spatřiti daleko široko rozvětvené spiknutí proti zdravému lidskému rozumu, a spolu i pokus, jak hloupý ještě lid sprostý jest, jak dalece tedy naň spoléhati lze. Dále myslíme, že takovýto kejklíř musí za sebou viděti záštitu, na nížto se spoléhaje, vzdoruje rozkazům úřadu. Kýž by vys. páni biskupové učinili přítrž takovému se rouhání. Od světských úřadů není v tom pomoc dostatečná.

- Větší část dosavadních theologických fakult bude nepochybně zrušena, poněvadž všude budou diecesalní ústavy theologické stojící zcela pod mocí biskupskou. To jest, srozumitelněji řečeno, stát odevzdá docela vychovávání nastávajícího kněžstva jen biskupům. Proč také neodevzdá stát zase medicinskou fakultu jenom lékařům, proč se jen při theologických vzdává všeho vlivu? Či nemají býti nastávající kněží rovněž tak občané jako údové církve?

- Vydavatel „Včely“ v Praze zaslal nám několik výtisků nové přílohy k ní „Žihadla“, abychom vycházení její oznámili obecenstvu. Druhý den na to dověděli jsme se, že je již „Včela“ i se „Žihadlem“ zapovězena. Dočkalo se tedy „Žihadlo“ jenom dvou čísel. V prvním byla jako úvod báseň o rozličných zvířatech s vypodobněním, mezi nimi i jelen a zajíc se štábským (plukovnickým) kloboukem (zajic se jmenuje německy Haase). Při jelenu byl veršík: Jelen, jenž po tučných pastvách touží, velkým pánům k vyražení slouží atd., verše o zajíci končily se: Hned se s Vaňkem poradi. Vzadu byla karikatura na centralisaci. Ostatně neobsahovalo „Žihadlo“ pranic, co by skutečně proti zákonu býti neb tak slušně vykládati se mohlo. Z toho viděti, že již v Praze není radno časopisům vycházeti. Čím dál tim hůř!

- Očekáváme, že co nejdříve nejen vojenský úřad Vídeňský, nýbrž i státní zastupitelstvo začne pronásledovat zákonně p. majora Babarczyho pro jeho „Vyznání vojákovo“. Kdykoli se až posud v obležení pronásledoval časopis, vždy se mu hlavně předhazovalo, že buď pobuřuje mysli, neb že brojí proti ústavě. Že ale spis p Babarczyho jistě mysli pobouřil, a že proti ústavě brojil, to jest jistě nepochybné. Žádostivi jsme tedy velice na důslednost naší vlády. Či snad ruší ústavu více ten, kdo chce ji míti liberálnější, než onen, kdo nechce žádnou? Jisto jest, že alespoň jedna část ministerstva jest toho úmyslu, nenechati věc bez následků, jisto ale také jest, že nachází mínění těchto ministrů nějaké nesnáze, snad od jistých neodpovědných osob. Zdá se nám vůbec, že si ministerstvo, ačkoli se jinak často chlubí svou silou, přece netroufá jaksi na p. Babarczyho.

Poznámky

1 Někteří budou se snad mrzeti, že nevíme o slovu „přípřež“ ale nám se foršpon co předmět na sněmích velice líbí.