Články ze Slovana/Pozorovatel politický (2)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Česká šlechta	Pozorovatel politický (2)	Co jest byrokratie?

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický (2)
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H B. Jedny ultramontánské noviny (Salzburg. Const. Ztg.) vytýkají ministru Bachovi, že prý skrze revoluci, kterou sám způsobiti pomohl, došel ke svému ministerstvu, a že nyní chce trestati revoluci maďarskou. - To ale jest docela přirozená věc: pan Dr. Bach pomohl udělati revoluci, která se podařila a za to zasloužil odměnu: Maďaři udělali ale revoluci, která se nepodařila a za to zasluhují trest. Neboť jest to již stará zásada politická, že se podařené revoluce odměňují a nepodařené trestají. -

V dalších našich politických zprávách dočtou se též čtenářové velmi zajímavé anekdoty o témž panu ministru Bachovi, jeho vyjádření na cestě v Celi „teprva nyní znám okolnosti Slovinců!“ Sokrates ovšem byl ještě naivnější a říkal, že dokonce nic neví: avšak na rakouského ministra jest i toto přiznání dosti naivní. „Teprva nyní znám okolnosti Haliče!“ řekne p. Bach až tam přijede s JMC.! O jak mnoho se ještě p. Bach naučí na svých cestách po Rakousku, a jaký z něho bude schopný ministr vnitřních záležitostí, až procestuje celé Rakousko! Jen kdyby Bůh dal, aby pan ministr tyto cesty brzo nastoupil, než zatím celé Rakousko zorganisuje. Jak by to pak musilo p. ministra mrzeti, kdyby se teprve po organisaci své naučil všechny okolnosti znát! - Škoda ku př., že se nenaučil české okolnosti dříve znát, než stvořil naše podkrajské úřady, které již brzy pomrou od nesmírného namáhaní! Škoda také, že pan Bach necestoval dříve po Čechách, než nařídil organisaci našich obcí. Ach! škoda, přeškoda!

„Reichszeitung,“ orgán pp. ministrů, také zná výborně okolnosti Slovinců: v jednom svém poslednějším čísle praví, že jazyk slovinský není ještě schopen státi se úředním a školním, a že také není ani úředníků, kteří by dovedli v něm úřadovat, kromě toho všeho prý ale sám lid slovinský tu nově utvořenou slovenčinu ani pochopiti nemůže. - Vidíme, jednou ranou dvanáct zabil!

Již dlouhý čas vydává se úřední časopis na útraty vlády, rovnoprávnost je Slovincům od vlády pojištěna, úřady jsou již obsazeny - a přece ministerské noviny ještě ani nevědí, že jest jazyk schopen a že jsou úředníci pohotově. A ten nešťastný lid, který tu novou slovenčinu dobře pochopiti nemůže! To se také dříve o našich venkovanech říkalo, že té vysoké češtině nerozumejí, - proto se jim všechno dávalo německy. Nemají-li tomu dobře rozumět, ať tomu dočista nerozumějí; a když to mají německé, mohou si to alespoň dát od někoho přeložit, ale té vysoké češtině a slovenčině již dokonce žádný nerozumí! Tak se říkalo v Čechách; - když jsme ale začali v té vysoké češtině a k tomu ještě samou latinkou noviny vydávat - co se nám jich nazapovídali, nakonfiskovali. nažalovali - hm! přece ten lid nějak musil té vysoké češtině porozumět!

„Reichszeitung“ také jmenuje v tom samém čísle (126) naše české divadlo Nationalitatsspielerei, t. j. páračku národní! Jestli dobře zpraveni jsme, platí vláda naše na „Reichszeitung“ ročně 10.000 zl.stř., to je ovšem zase Ministerialspielerei! My až budeme mít divadlo, budeme se mít alespoň za své peníze, rozuměj dobře, za své vlastní peníze na co podívat: na „Reichszeitung“ se ale jistě žádný z nás nepodívá, ačkoli bychom to mohli také za své peníze udělat. Neboť mezi těmi 10.000 zl. jest nejméně 1500 našich poctivých českých daní, a poněvadž nám Čechům „Reichszeitung“ za těch 1500 zl. v každém čísle nejméně jednu hrubost učiní, přijde nám každá hrubost asi na 5 zl. stř. našich poctivých peněz.

Od té doby, co šlechta ztratila poddané své, pozorujeme v ní velikou náchylnost k demokratii. Tak se dne 24. května v Brně na Františkově poličkovali veřejně před celým shromážděným národem p.W., c. k. důstojník a p. baron M., technik. Další zprávu o této potěšitelné události podává „Const. Blatt.“ č. 124.

Také žandarmové naši počínají již chvalně ve svém povolání: u Vídně nedavno dva žandarmové způsobili takovou různici s policajtem v hospodě, že je musila patrola zavésti do vězení. Kdo neví, co to jest žandarm, tomu musíme povědít, že to jsou lidé dostávající na den asi 30 kr. stř. za to, že pořádek, pokoj a bezpečnost v zemi udržují a všechny nepořádky zamezují - Když sůl není slaná, čím budeme solit? praví písmo, ovšem ne o žandarmech, proto že tenkrát ještě žádní nebyli. Proto také nečteme nikde v písmě, že by se byl který někde opil a popral.

Takzv „Oesterr Correspondenz“, kterou p. ministr Bach ve svém smyslu vydávati nechává, vyjadřuje se nedávno o francouzských záležitostech takto: „Obmezení volebního práva prý nepostačuje ještě, aby se trvanlivě a důkladně pomohlo neduhům Francouzsko obtěžujícím. Smýšlení národu franc. musí se vyčistiti, myšlénka národní suvrenity a socialismu musí se prý za pouhý klam uznati, od učení, že vůle většiny jest měřítko opravdivé vůle národu, musí se prý upustiti, a v okresu společenských poměrů musí se prý zakotviti korouhev nábožnostní. To však, že prý jest za nynějších časů nesmírná úloha; kterak se uskutečniti dá, jest posud tajemstvím, a jenom za velikou cenu může se rouška s něho odhaliti. Prozatím ale zasluhuje prý vláda francouzská všechnu chválu, chce prý prozatím alespoň formu ústavy udržeti, avšak doráží odpovědnému nepříteli společnosti lidské ostře na kůži. Jest-li prý ale vypukne ve Francouzích občanská válka, aneb jest-li socialistická strana na čas zvítězí, pak má Evropa povinnost vysvoboditi a spasiti Francouzsko. Zdá se, že již v letošním letě znamenitá část z toho rozhodnuta bude.“ - Tak píše „Oesterr. Corresp.“ a pozorujeme, že pan Bach dělá dobré pokroky, zvlástě když porovnáme všechno to, co dříve o suvrenitě lidu mluvil… Teď již tedy aspoň rozumíme, co znamená ono pověstné heslo: Besonnen, aber entschieden vorwarts! - totiž do Francouz. Tam tedy potáhnou vojska rakouská, dávati Francouzům poučení o pravé konstituci a o pravé svobodě a nábožnosti. Uvidíme ostatně jak budou Francouzi vtipní žaci, a s jakou vděčností asi páni generálové Cavaignac a Lamoriciére toto poučení přijmou. A kterak to bude krásné podívání pro bohy a lidi, až naši husarští otficírové budou zakotvovati korouhev nábožnosti ve francouzské společnosti, nepochybně, že dostane také každý voják růženeček, a bude to věru pohnutlivé, až pobožné armády svaté alliance zpívajíce žalmy potáhnou bezbožným Francouzům držeti missionářská kázání!

Vysvobodit a spasit Francouzsko! - Věru, tu již člověk musi nechtíc zvolati: Jiným pomáháš, sobě pomoci nemůžeš! - A kterak jest také hodná ta nynější francouzská vláda, že alespoň formu ústavy zachovává, kdežto jiné vládv, na které by se mohlo prstem ukázati, ani tu formu ústavy již nezachovávají. Na kolik procent bude jen asi stát agio na stříbro, jestli skutečně naše vojsko potáhne k tomu vysvobození a spasení Francouzska? - Od toho agia - vysvoboď nás, Pane! -

Jistý vídeňský úředník od železnice chtěl vydati tiskem úplnou sbírku všech r. 1848 vydaných plakátů a plátků, což ale p. ministr Bach nepovolil. Později tuto sbírku koupil prý p. Bach za 1600 zl stř. ne snad proto, aby nemohla jinde vydána býti, nýbrž, jak se my domýšlíme, proto, že ji chce p. mimistr Bach sám ve svých prázdných hodinách do všech národních řečí rakouských (ve kterých se, jak víme, pilně cvičí) přeložiti a pak teprva najednou vydati. Musí se totiž vědět, že tato sbírka spolu podává nejskvělejší důkaz o tom, že p. Bach od r. 1847 v ničem své smýšlení politické nezměnil. -

Čteme nyní v pražských časopisech ustavičné zprávy, kterak se Praha upevňuje jak na Hradčanech tak i nepochybně citadelkami. O Holomouci a Brně to samé se proslýchalo. To jsou nepochybně již také přípravy k onomu vysvobození a spasení Francouzska.

V nejhovějším čísle „Reichszeitungu“ čteme velmi pohnutlivé postní kázání k tak nazvaným maďarským starokonservativním, jehožto mravné naučení a text není ovšem jiný, než že se mají pevně a důvěrně ministerstva držet, od starých předsudků svých upustit atd. My však z celého článku sobě béřeme to poučení, že ministerstvo nyní skutečně již hodlá Uhrům nechati hodně mnoho ze staré samostatnosti, a dáti jim zase jako dříve privilegie nad ostatními zeměmi. Trochu směšné nám bylo tvrzení těchto vládních novin, že prý jest hlavní zásada nynějšího ministerstva „svobodné pohybování zemí v jejich vnitřních domácích záležitostech ověnčené prý společnou páskou silné centrální moci.“ Silnou pásku centrální moci ovšem všude vidime, ale z toho svobodného pohybování jsme, Při sám Bůh! ještě málo zakusili. Nase ministerstvo nás musí věru jen za děti považovati, že nám ještě po všem tom, co se s námi od počátku roku 1848 děje, ještě takové řeči do očí mluviti dá od svých novin! Každý úřednický výložek, každá mašlička jest z Vídně předepsána, a přece prý máme svobodné pohybování ve svých vnitřních záležitostech!

Strany obležení v Haliči také čteme ve vládních novinách, že prý na brzké vyzdvižení jeho nyní není naděje při tak nepokojhých okolnostech v západní Evropě. Každý tedy bláhový, kdo si dělá naději, že bude v Rakousích kdykoli obležení vyzdviženo! Neboť pokoj v celém světě nebude nikdy. Kdo nechce vyzdvihnout obležení, najde k tomu vždy alespoň záminku.

Hrabě Stadion, bývalý ministr, jest již tak dalece uzdraven, že již zase duševně pracovati může, a jeho úplné uzdravení očekává se co nejdříve. Myslíme, že by se tím snad staly důležité změny v politice rakouské.