Články ze Slovana/Naše zemská ústava

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Místo úvodu	Naše zemská ústava	Svoboda církve

Údaje o textu
Titulek:	Naše zemská ústava
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Jedna z nejdůležitějších událostí, která se brzy po zápovědi „Národních Novin“ přihodila, jest ohlášení české zemské ústavy, neb abych vhodnějšího slova užil, obecního řádu pro zemskou obec českou. Větší částí čtenářův našich bude již ovšem známá, nehodláme ji tedy celou již otisknouti, nýbrž pouhým výtahem důležitějsích míst se spokojíme.

Poněvadž jsme byli vždy protivníci úzkostlivé centralisace, a vždy jsme jistou samostatnost ve vnitřní správě pro každou zem rakouskou jakožto jedinou výminku opravdivé spokojenosti žádali, nepotřebujeme zde v hlavni věci opakovati, že velice litujeme skouposti, s kterou nynější ministerstvo obmezilo působení zemskych směmů. Ze všech stran se ozvali a ještě nyní ozývají hlasové slovanšti, maďarští, italianští a rumunští proti přílišnému centralisování, žádajíce větší moc pro zemské sněmy, a v novějších dobách konečně i někteří Němcové a mezi nimi proslulý Andriani opřeli se proti centralisaci a navrhují jisté způsoby k většimu osamostatnění jednotlivých zemí.

Můžeme sobě tedy na tentokrát všeliké opakování již dávno známých zásad našich ušetřiti. Beztoho jsme také nemohli a nechtěli ani očekávati, aby snad naše země nějakého privilegia užívati měla před ostatními, a aby se jí snad větší samostatnosti dostalo než jiným; toť by zajisté bylo i nespravedlivé i nemoudré, neboť si nemůžeme v Rakousích nikdy trvanlivou a pokojnou svobodu a dobrou vládu přislibovati, pokud bude jedna země před jinými, jeden národ nad jinými nějakých předností užívati, ponevadž nebude konce závisti a rozepřím. Zdá se nám také, že se přednosti jednomu neb nekterým národům a zemím před jinými neudělují z nějaké náklonnosti neb upřímnosti k těmto, nýbrž hlavně proto, aby se vždy jisté sočení a nepřátelství mezi jednotlivými národy říše udrželo, a aby se pak při příležitosti jednoho národa proti druhému za nástroj k poražení užívati mohlo.

Proto musíme každého považovati za nepřítele svobody, který jen pro svůj národ neb pro svou zem přednosti žádá: a proto jsme také hned po ohlášeni jiných zemských ústav již napřed věděti muslli, jaká bude též i česká ústava. Nicméně však se přece po ohlášení této české zemské ústavy každé pravé české srdce velice zarmoutiti musilo nad tou nespravedlivostí, s kterou při sestavování chytrým způsobem na útraty naše zvětšena jest moc Němců na sněmu zemském. Daleko budiž ode mne, abych snad proto nějakými vylíčenými vášnivými slovy neb trpkými výčitkami stíhal ministerstvo: při tak veliké a zjevné nespravedlivosti, postačí jen chladný důkaz, a proto jsem si umínil tentokrát jenom v pouhých cifrách každému ukázati, jaká jest ve skutečnosti ta rovnoprávnost, která se nám často slibovala.

Podle nové zemské ústavy budeme míti na sněmu zemském 220 poslanců a sice 70 z prvni třidy, které si budou voliti boháčové platící 500 zl. stř přímých daní, pak 71 poslanců z měst, a 79 z ostatního národa. Již z toho vidí každý, že to není žádná kostituční representace podle okresů, nýbrž stará stavovská; než o tom nechceme zde slov šířiti, poněvadž tato zásada vůbec při všech zemských sněmích zavedena jest.

Hlavní otázka pro nás jest, kolik bude na českém sněmu Čechů a kolik Němců sedati?

Abychom se strany toho nějaké jistoty dodělali, musíme následovně považiti:

Co se předně týče 70 poslanců z první třídy, víme již napřed, že mezi nimi bude asi tuze málo Čechů, a jeden z předních pánů ministrů vyjádřil prý se o tom: „Kdo za to může, že nejsou Čechové bohatí?“ My bychom ovšem mohli onomu panu ministrovi snadno povědít, kdo za to může, že nejsou Čechové bohatí, víť o tom dobře každý, kdo zná dějiny české od roku 1620, až do roku 1848, ba až do dnešního dne - avšak nechceme staré křivdy vypočitávati, přestaneme jen na nejnovějších. Když tedy i to s jistou odhodlaností snášeti chceme že nepochybně málo který z těchto 70 poslanců bude Čech, pohledněme tedy dále, kterak to vypadá s poslanci měst a okresů.

Praha voli 10 poslanců, o kterých těžko jest napřed něco s jistotou určovati; za to však strany ostatních 140 poslanců docela na jisto napřed věděti se může, kolik může býti mezi nimi Čechů a kolik musí býti Němců.

Českých poslanců bude snad 77 a sice:

Z okresů. Smíchovský, Jílovský, Karlínský, Rakovnický, Slanský, Mělnický, Příbramský, Hořovický, Budějovický, Jindř.-Hradecký, Táborský, Milévský, Pelhřimovský, Benešovský, Votický, Kolínský, Černo-Kostelecký Kutnohorský, Ledecký, Německo-Brodský, Chotěbořský, Pardubický, Chrudimský, Vysoko-Mýtský, Litomyšlský, Král. Hradecký, Král.-Dvorský, Rychnovský, Žamberský, Novoměstský, Jičínský, Hořický, Vrchlabský, Poděbradský, Novo-Bydžovský, Turnovský, Semilský, Mlado-Boleslavský, Nymburský, Rokytský, Královický, Klatovský, Přestický, Domažlický, Sušický, Vimberský, Prachenský, Písecký, Strakonický, Březnický, všech okresů 50.

Z měst: Karlín, Slané, Příbram, Budějovice (jeden), Jindřichův Hradec, Třeboň, Tábor, Kolín, Kutná Hora (dva), Polná, Pardubice, Chrudim, Vysoké Mýto, Lytomyšl, Král. Hradec, Král. Dvůr, Jaroměř-Hořice, Jičín, Lomnice-Nová Paka, Turnov, Ml. Boleslav, Plzeň (dva). Klatovy, Domažlice, Písek, všech měst 27.

Německých poslanců bude ale jistě 61:

a sice z okresů: Krumlovský, Kaplický, Trutnovský, Braunovský, Teplický, Mostský (Brüx). Žatecký, Kadaňský, Karlovarský, Kráslický (Graszlitz), Žlutický (Luditz), Jáchimstálský, Chebský (Eger). Falkenavský, Tachovský, Plánský, Liberecký, Friedlandský, Jabloňský (Gabel), Děčínský (Tetschen), Oušťský (Aussig), Šlukenavský, Rumburský, Českolípský, Českodubský, Litoměřický, Plzeňský, Horšovtýnský (Bischofteinitz), všech okresů 28.

Z měst: Budějovice (jeden). Krumlov, Landškroun, Trutnou-Hostinné (Arnau), Brüx Oberleitensdorf (Horní Litvínov)-Teplice, Žatec, Pressnitz (Přísečnice) Veipert, Loket, Karlovy Vary, Schlaggenwald (Slavkov) Schönfeld, Kráslice, Jáchimstál, Cheb (dva), Asch Rossbach, Roketnice (Rochlitz), Liberec (dva), Jablonec-Hodkovice (Gablonz-Liebenau), Friedland etc, Děčín s Podmokly (TetschenBodenbach), Georgswalde, Schluckenau Ehrenberg, Mikulášovice s Zeidlery (Nixdorf Zeidler), Warnsdorf, Rumburk, Krásná Lípa, (Schonlinde), Česká Kamenice se Chříbskou (Böm. Kamnitz-Kraibic), Česká Lípa, Cvikov (Zwickau), Hajda etc., Litoměřice, Vrchlabí s Lánovem (Hohenelbe-Langenau) všech měst 33. Zcela pochybné jsou dva hlasy: a sice okresu Landškrounského, v němžto čeští a němečtí obyvatelé skoro v rovnováze jsou a z měst Braunovsko-Rychnovských, poněvadž vždy české a německé město dohromady jednoho poslance volí. Tedy když z pochybných dvou hlasu každé národnosti jeden přirazíme, bude 78 českých poslanců a sice 50 z okresů a 28 z měst, a 62 německých poslanců, totiž 29 z okresů a 33 z měst.

Považme ale, že dle úředních zpráv (r. 1846) jest v Čechách (vyjmouc Prahu) 4,362.000 obyvatelů a mezi nimi asi 2,743.000 Čechů a asi 1,619.000 Něinců, při kterém počtu jistě spíše menší počet Čechů přijat jest. Dle tohoto poměru vypadá tedy jeden poslanec na 35.200 Čechů, ale za to na 26.100 Němců také jeden, to jest: podle rovnoprávnosti má 26.100 Němoů právě tolik váhy co 35.200 Čechů! Kdyby se 140 poslanců na 4,362.000 obyvatelů podle spravedlnosti rozdělilo, přišel by vždy na 31.000 duší jeden poslanec, a tedy by měli Čechové 88 a Němci 52 poslanců, z čeho vysvítá, že v nové ústavě my Čechové jen při těchto 140 poslancích o 20, pravím dvacet hlasů zkráceni jsme.

Jakým způsobem se ale stalo toto skrácení tak ve vší tichosti a nepatrně hned na prvni pohled? Velmi snadně. Český sněm bude míti 220 poslanců, připadá tedy vlastně na 20.000 duší jeden poslanec, a kdyby byla řekla vláda jednoduše: „Vždy na dvacet tisic volí se jeden poslanec,“ tuť by ovšem musili mít Čechové 138 a Němci jen 82 po-slanců, a zastoupení země bylo by poctivé a spravedlivé. Avšak, jaký by to byl sněm, ve kterém by sedělo 138 foederalistů a jen 82 centralistů? 138 Slovanů divokých a jen 82 civilisovaných Němců?

Na takový sněm nemohlo naše ministerstvo ani pomysliti, kterak se tedy mělo zbavit alespoň na sněmě českém té mrzuté a nepřijemné většiny, kterou Bůh (snad jen v některé své slabší době) stvořiti ráčil v zemi české? Především zavésti třídu první 500zlatových voličů se 70 hlasy: bývalá pravá česká šlechta vyhnána jest ze země a jmění jeji konfiskováno, statky rozdány a rozprodány jsou lacině cizincům, ta část české šlechty, která přece ještě zůstala, poražena jest a odcizena od národu, tak aby ji národ nenáviděl a ona se jeho zase báti musila, aby nemohlo nikdy vzniknout srozumění mezi šlechtou a národem; skrze úmyslné zanedbání všelikého pro skutečný život potřebného vzdělání ve školách nemohla se v zemi zmocniti nijaká podnikavost a průmyslnost, průmyslníci, obchodníci, přicházeli jen z cizích zemí, zbohatli u nás v krátkém čase a poněvadž se za hranicemi našimi bohužel! nikde Čechové nerodí, nemohli být tito nyní bohatí a do první třídy náležící obchodníci a průmyslníci Čechové a tím to jest, že z těch 70 poslanců, které první třída voliti má, sotva 20 bude Čechů, za to však jistě 50 Němců.

Avšak i v tomto pádu by jistě musila býti většina Čechů na sněmě a sice

	českých poslanců	německých
tedy z první třídy ...	20	50
V Praze ...	7	3
v ostatní zemi ...	88	52
	115 Čechů,	105 Němců.

To vidělo ministerstvo a pováživši slušně, že by tato většina česká snad ve své opovážlivosti mohla vyvoliti několik poslanců českých do první komory říšského směmu, aneb vůbec jiným způsobem rušiti pokojný chod tichého poněmčení celého Rakouska: umínilo si tomuto hrozícímu nebezpečí důkladně všeliký přístup zameziti až na věky věkův.

Jak to ale provést? Říci zrovna, že každý německý okres má voliti dva a každý český jen jednoho, to by bylo přece tuze upřímné na diplomaty, avšak ono se nemusí jiti vždycky zrovna, křivé cesty také někdy vedou rychle k cíli. V okresích se tedy nedá nic dělat, tu jíž se musí nechat Čechům těch 50 a Němcům jen 29 hlasů, jak se patří. Ale při městech to půjde: řekne se, že města zastupují průmysl. Ovšem dle naší vlastní zemské ústavy nepřichází ani jednání o průmyslu na sněmu zemském a proto se může leckomu zdáti zvláštní zastoupení průmyslu nepotřebné, ba ještě snad někdo bude namítati, proč jsme také v úplné důslednosti jiné stavy ku př. kněze, učitele, obchodníky, umělce, lékaře, právníky atd. nenechali zvlaštní poslance voliti, kdo ale může žádati důslednost? Dost na tom, jestli jen Čechy o několik hlasů připravíme a Němcům je přidáme.

A to se ministerstvu výborně podařilo. Vizme jen několik příkladů. Český okres Smíchovský má 84.000 obyvatelů a jen jednoho zástupce, německý okres Šlukenavský ma 44000 obyvatelů a čtyry poslance (totiž tři z měst a jednoho z okresu) z čehož vidíme, že jeden Němec okresu Šlukenavského tolik váží, jako 8 Čechů okresu Smíchovského. Ale jaká pomoc? proč nemá okres Smíchovský žádný průmysl? A jest to také pravda, Smíchov nemá žádný průmysl. Kdyby byl Smíchov německé místo, bylo by přece snad ministerstvo spozorovalo v něm ty nesmírně vysoké komíny parních strojů, ty velikánské dílny, ten ohromný parní mlýn, na sta řemeslníků atd., přece by se snad bylo shledalo trošku toho průmyslu, co by zapotřebí bylo pro německé místo na poslance, ale tak české místo ...... nadarmo se valíš ty hustý kouři celý den z velikánských dílen Smíchovských, až k čichu rovnoprávnosti milovného ministerstva neprorazíš!

Nejvýbornější ale průmyslníci musejí již býti v Loktě (Ellbogen). Německé město Loket má 2409 obyvatelů a voli zvláštního poslance na sněm, a český okres Pelhřimovský má 83.700 obyvatelů a volí také jen jednoho poslance, z čehož vysvítá, že jeden Loketský Němec má tolik politické váhy, jako 35 Čechů okresu Pelhřimovského! Věru nad takovou nespravedlivostí by musil každý turecký paša hořce zplakati! - K tomu se musí doložit, že Loket nemá ani stín žádného průmyslu a že mohu každou chvíli jmenovat ministerstvu třeba 50 českých míst větších a průmyslnějších nežli Loket, která dokonce žádného hlasu nemají.

Na příklad jak se vůbec zacházelo s českými místy, uvedeme náš Humpolec. Humpolec měl dle vládních výkazů r. 1846: 4534 obyvatele1, naležel již tedy předně mezi ta města, ktera mají (dle zemské ústavy) obdržeti proto poslance zvláštního, poněvadž měla r. 1846 více než 4500 obyvatelů. Avšak kdyby i neměl Humpolec tolik obyvatelů, zasloužil by mezi průmyslovými mnohem přednější místo než ku př. německé Aarnau, Trautenau, Liebenau atd atd. atd., ale Humpolec jest české a liberální město, a proto nemůže míti poslance. A ku př. Strakonice, které přec tolik svého výrobku do cizích zemi prodají, proč ty nenalezáme v počtu průmyslných? Ovšem ministerstvo nynější jest nepřítel červených čepic. Takových příkladů mohli bychom ještě mnoho uvésti, což se také již stalo v novinách „Union“, ale myslíme, že zřetelnějšího důkazu již ani není zapotřebí.

Že vlastně ministerstvu na opravdivém zastoupení průmyslu méně záleželo než na nepřirozené převaze němectva, poznáme z toho, když povážíme, kdo vlastně bude voliti poslance v takových „průmyslových“ místech. Po odrážce těch několika fabrikantů, jejichžto dělníci dle ústavy beztoho hlasu nemaji, kdo bude voliti v takových místech poslance? Nechybíme tuze, řekneme li, že nejvíce pašerství bude zastoupeno, a to jest vlastně ten pro blaho státu tak důležitý interes, o jehožto dobré zastoupení na sněmu se vláda postarala.

Věru, v této budoucí české representaci tak bystře jest všechno rozmyšleno, že při každé maličkosti se hledělo k jednomu účelu. Tak ku př. má pět měst: Kutná Hora, Plzeň, Budějovice, Cheb a Liberec po dvou poslancích. Kdyby každé mělo jen po jednom (a jistě jest to neslušno, aby 10.000 duší dva poslance mělo proti 80.000, které jen jednoho mají), byli by tři Čechové a dva Němci, poněvadž by jistě v Plzni a v Budějovicích Čecha vyvolili. Poněvadž ale volí každé dva, tuť skoro nepochybno jest, že jen Kutná Hora oba Čechy vyvolí. Budějovice ale a Plzeň každé po jednom Němci a Čechu, a tu vypadne 6 německých poslancu a 4 čeští, tedy zrovna naopak!

Takovým tedy způsobem docílilo se, že na budoucím českém sněmu na nejvýš může býti 105 českých poslanců a že bude jistě 115 německých, a to ještě jen s tou výminkou, kdyby z první třídy 20 a z Prahy 7 Čechů vyvoleno bylo, což obojí dle mého mínění velice pochybné jest, tak že s jistotou jen asi na 90 poslanců českých počítati můžeme. My tedy ve své vlasti většina 2,742.000 duší, budeme míti jen snad 90, a německá menšina 1,619.000 duší, bude míti 130 zástupců na českém sněmu. Víc není zapotřebí k důkazu, jak spravedlivě se s námi jedná a co se s námi obmýšlí.

A pan ministr hrabě Lev Thun, ten samý pan hrabě, který co mladý praktikant tak horlivě v Augsburských novinách a v knížkách dokazoval, jaká křivda se nám děje, ten samý hrabě Lev Thun, co ministr, mohl míti to svědomí, aby podepsal tuto do nebe volající nespravedlivost, a aby ji JMC. co spolurádce k potvrzení schválil, přijímaje sám na sebe část odpovědnosti? Ba, nejen že ji podepsal a schválil a na svědomí přijal, ale ještě i více snad učinil. S neobyčejným podivením totiž pozorovali jsme mezi místy německými, která též svého zvláštního poslance dostala, také nepatrné městečko Děčín s 1598 obyvateli a vesnici Bodenbach s 820 pravím, dohromady dva tisíce čtyry sta osmnácte obyvatelů a dlouho jsme nemohli přijíti na nějakou slušnou záminku tohoto hlasu, až nám konečně napadlo, že jest to bývalé panství rodiny Thunovské.

Končíme rozvažování toto s trpkými city. Od té doby, co se otcové naši osadíli v této zemi, nebyla naše historie nic jiného, než ustavičný boj se závistivými, cizího žádoucími sousedy. Kdykoli se národ náš trochu zmohl proti nim, bylo to vždy jen na krátce a s nesmírnými oběťmi spojeno, a na každém tom kousku našeho dobrého práva lpěla krev a slze. Roku 1848 jako duha na obloze ozářila nás na okamžení rovnoprávnost, a sotva jsme se bažiti počali pohledem na lepší budoucnost, již se jako mlha rozplynula před naším zrakem. Avšak nepřiváděj nás tato krutost osudu v nečinné pochybování, zoufání a opoustění sebe samých. Osudy Evropy nebudou nyní již bez rozhodnutí, nastane již čas, kdežto nebude osud národu již déle záviseti od lásky a protekce několika ministrů, nýbrž pouze od přičinění národu samého. Leží-li v nás ještě nějaká životní síla a budeme li jí náležitě užívati, - nezahyneme v proudu národů.

Poznámky

1 Vůbec musíme podotknout, že čísla zde uvedená jsou vážena ze spisu právě úředně vydaného: Darstellung der mit allerhochster Entschliessung ddto. 4. Aug. 1849 genehmigten politischen Eintheilung des Kronlandes Böhmen.