Články z Národních novin/Vládní noviny a Němci
| Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský | ||
| Střední strana a Březnová ústava | Vládní noviny a Němci | Zápověď „Presse“ |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Články z Národních novin |
| Podtitulek: | Vládní noviny a Němci |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Národní nowiny 1848-1850 |
| Licence: |  PD old 70 |
(N. N. 10. prosince 1849).
Každý, kdo čte polemický článek v č. 289. „Prager Zeitungu“ proti nám a proti redakci „Deutsche Zeitung“ zároveň mířený, zpozoroval zajisté, že jsme my se svým článkem o německé politice naší vlády většího zalíbení našli před očima vládních novin, než p. Dr. Makovička. Zdá se nám ale, že zcela nezaslouženě: neboť pokud jsme v této záležitosti směr „Deutsche Zeitungu“ za času redakce p. Makovičky pozorovali, vidíme, že se v této věci úplně srovnáváme. Bude se snad někdo diviti, kterak se „Národní Noviny“ a „Deutsche Zeitung“ v záležitostech německých srovnávati mohou, a přece jest tomu tak. „Deutsche Zeitung“ ze svého stanoviska nežádá v záležitostech německé jednoty od rakouského ministerstva přede vším nic jiného, než aby Němcům nerakouským nepřekáželo v samovolném utvoření svého spolku. To samé žádáme i my od ministerstva ze svého stanoviska: my držíme sice úplnou politickou jednotu všech Němců v Evropě za nedostižitelný ideál (v čem nám snad ani jeden Němec odporovati nebude), ale přibližování se k dosažení jednoty, pokud možná jest, musíme Němcům tak schvalovati, jako sami sobě toho přejeme. Sjednotiti skoro všechny země dosavadního německého Bundu (vyjmouc rakouské) v jeden politický celek, v jednu suvrenitu: to nedržíme za nemožné, ba naopak považovati to musíme za velmi rozumné.
Proto se nám zdá, že vládní noviny špatně porozuměly článku v „Deutsche Zeitungu“. Co se nás samotných týče, nemůžeme dáti vládním novinám v tom pravdu, že by rakouští Němci, kdyby se kromě Rakous jednota německá utvořila, od Rakouska se odtrhli a k ní připojili, v čemž totiž vidí vládní noviny nebezpečí hrozící Rakousku. O švýcarských Němcích ještě jsme nikdy neslyšeli, že by chtěli svůj stát opustiti a jednotě německé se politicky přivtělit, a Švýcarsko jakožto republika má přece liberální ústavu, tak že málo co překážeti mohlo tamnějším Němcům vůli svou projeviti a také vyplniti. Nepokládáme tedy za nic přepjatého neb nepraktického, domýšleti se, že by také Němci v Rakousích mohli pro rakouský stát takové obliby míti, že by si nežádali politického spojení s ostatním Německem, obzvláště kdyby v Rakousích všeliké, jak národní tak i politické svobody a slušné samosprávy užívali, tak jako si toho i my přejeme. Neboť nelze tajiti, že by politické spojení s ostatními rakouskými národy (a zvláště kdyby se náš stát jak si přejeme na jihu zvětšil), pro rakouské Němce v materialním ohledu mnohem výhodnejší bylo, než spojení s Německem: nevidíme tedy rozumných příčin, proč by se z takového spojení vytahovati chtěli, které by je v ničem netížilo, nýbrž jen výhody poskytovalo? - Ovšem, že při všem tom stavíme své úsudky na tom základě, kdyby se v Rakousích podařilo spravedlivou svobodu a výbornou vládu zavésti.
Také musíme ještě i to podotknouti? že nám vládní noviny špatně porozuměly, jako bychom toho byli žádali aby si hledalo Rakousko slovanské spojence. Toť by nemohl být nikdo jiný než car ruský.
My jsme pravili, že mělo Rakousko zakládati trvání a jednotu svou na sympathiích slovanských kmenů v Rakousích.
Že vláda nemá být služkou veřejného mínění - (jak píše „Prager Zeitung“), jest sada, která by neměla stát v časopise vycházejícím na útraty zemské v státu konstitučním. O této věci my máme arci jiné zásady než naše ministerstvo: zdá se nám ale, že se svět pořád více k našim zásadám kloniti a od ministerských odchylovati bude. Každá pravda časem zvítězí. My sebe ovšem nemůžeme vydávati za veřejné mínění ani v té ani v jiné věci: doufáme ale, že se na sněmu říšském ukáže, máme-li pravdu my neb vláda. Když již na Kroměřížském sněmu byla většina proti spojení s Německem: což bude nyní, kde tolik protiněmeckých živlů v Uhřích a ve Vlaších do sněmu říšského přistoupí. Na konstituční cestě nebojíme se, že by si naše zásady průchodu nezískaly: na cestě ordonanční ovšem platí jeden dvorní neb nyní ministerský koncipista víc nežli několik národů.