Články z Národních novin/Uspořádání obcí místních
| Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský | ||
| Porota | Uspořádání obcí místních | Ještě něco o zřizování obcí |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Články z Národních novin |
| Podtitulek: | Uspořádání obcí místních |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Národní nowiny 1848-1850 |
| Licence: |  PD old 70 |
(N. N. dne 30. září 1849.)
V přednešení pana ministra dra. Alex. Bacha strany organisace politických správních úřadů v království českém, čteme mezi jiným také tato chvalitebná slova:
„Týž duch, pravé svobodě přiměřený, jenž každé života schopné osobnosti šetří, v rozmanitosti souhlasnou jednotu hledá a části v organický celek spojuje, provívá také základní rysy obecního zákonu.“
„Obec místní nesmí býti pokládána ani za náhodné spojení osob, ani za místní spolek lidí, jenž pouze pro administraci a ulehčení státního života se sestoupili; také není pouhou částí státního stroje, kterouž libovolně rozdrobovati a spojovati možno. Obec místní povstala ze svobodného spojení více rodin na jednom místě bydlících, a stálé spojení toto se zakládá na společných buď místních buď vyšších interesech.“
Máme až posud příliš velikou úctu k panu ministru Bachovi, než abychom ho v podezření míti mohli, že jinak mluví a jinak jedná, a nemůžeme sobě tedy nikterak vysvětliti nynější jednání s obcemi našimi se strany úřednictva. Na všech stranách království českého nutí se obce přirozené (to jest vesnice), aby se jich až patnáct a více do jedné obce spojilo, úředníci činí toto rozvržení samovolně, neptajíce se často ani obcí samých, na mnohých místech straší nynější patrimonialní úředníci vesničany tím, že sobě budou muset nynější vrchní a správce za purkmistry vyvoliti, že budou muset veřejná obecní stavení, žaláře atd. vystavěti, že budou muset mít zkoušené a placené radní v obci, že svému obecnímu úředníku budou muset 400-600 zl. stř. platit ročně, a k vůli tomu všemu. že se prý musí tolik vesnic dohromady sestoupiti, aby mohly všechna tato břemena nésti.
Krajský čáslavský, p. David, vydal dokonce N. Ex. 14496 kamenotiskem na Bůh zdař sestavený rozvrh všech obcí kraje čáslavského dne 10. září t. r. wie er sich bewogen gefunden, selbezusammen zustellen" (jak sám praví), a rozdělil celý čáslavský kraj jen na 131 obcí a k tomu ještě tak šikovně, že některá obec asi 150, některá přes 6000 duší čítá, a ohlásil, že každá obec ve čtyrech nedělích se proti tomuto rozvržení prohlásiti může.
Většina vesnic ohlašuje všude, že samy pro sebe obcí zvláštní zůstati chtějí, na to ale příliš málo dbají úředníci, jímžto svěřena jest organisace obcí, nýbrž považujíce se za úplně plnomocné poručníky, přistřihují obce, jak jim napadne s největším ohledem jen na bývalé vrchnosti. Kterak toto vše srovnávati se může s obecním zákonem, kterak se svrchu uvedenými pěknými slovy pana ministra ? Jaké to jest zakládání svobodných obcí, když první a hlavní začátek má býti libovolnost autokracie úřednické, rozhodující nad celou budoucností jednotlivých vesnic, svazující násilně dohromady to, co nechce býti pospolu a zničující vlastně celý obecní život.
Obecní zákon nepřipouští dokonce takového nucení a násilného spojování 10-15 vsí do jedné obce, to jest jinými slovy řečeno úplné zničení celé obce. Dle kterého tedy zákonu by se podobné věci u nás díti měly, nepochopujeme dokonce, aniž také se domysliti nemůžeme nějakého poctivého úmýslu při této věci. Nám jenom jest známo, že se v jedné korunní zemi již od vlády skrze cirkuláře prohlásilo, že jednotliví šlechticové a bývalé vrchnosti, mající veliké statky, mohou též samy pro sebe zůstati, nepřipojivše se k žádné obci. Nechceme tuto neliberálnost toho ustanovení, čelícího k zavedení nové poddanosti25, obšírně vypisovati, ale pravíme: když tedy jednotlivému člověku, jednomu statkáři volno jest býti samostatně pro sebe, proč také ne sebe menší vesnici? Dále nám též povědomo jest, že pan ministr vydal instrukci, aby úředníci organisující hleděli více vesnic do jedné obce spojiti: toto však ale se nesmí vynucovati, nýbrž jen dle vlastní vůle obcí zaváděti. Zdá se tedy, že úředníci špatně rozumí jak zákonu obecnímu tak instrukci ministerské.
My této instrukci ministerské jinak rozumět nemůžeme, leč v ten smysl, aby se sem tam některé vesnice, blízko sebe ležící a přející sobě toho, do jedné obce spojily, ne však aby se místo obcí celé okresky utvořily. Má-li se svoboda obce, život veřejný obecní, který jest skutečně jak zákon obecní praví, základ svobodného státu, dokonce ubiti, ať se to raději stane zjevně, abychom vědeli o tom, ne ale pokoutně a zákeřnicky. Kdož by ale byl tak zpozdilý, aby nepozoroval, že spojením mnoha vzdálených od sebe vesnic do jedné politické obce pravá svoboda obecní do čista se vyhubí. Nepohodlí, choditi několik hodin cesty k obecním poradám, hašteření a žárlivost jednotlivých vesnic dohromady spojených, brzy zhnusí občanům samosprávu a byrokratie uhnízdí se brzy na rozvalinách zkaženého podvodně života obecního. Dosavadní jmění zůstane dle zákona obecního každé vesnici pro sebe, třeba se i s jinými spojila: dobře, ale jak se toto jmění vynaložiti má, o tom bude rozhodovat výbor obecní, tedy ne ona sama, nýbrž ty ostatní s ní spojené vesnice budou jí určovat, co se svým jměním dělati má. To jest zrovna ta samá svoboda, kterou měly obce až posavad: jmění bylo také jejich, ale slavný úřad jim poroučel, co s ním dělati mají. A co z toho mám, poroučí-li s mým jměním pan vrchní nebo výbor cizí? Svoboda jest v tom, abych sám dle svého přesvědčení jednati mohl. O nepohodlí, které vznikne tím, že množství dosti znamenitých vesnic ani doma žádného představeného míti nebude, nechci se ani zmiňovati.
Zkrátka řečeno, obec nedá se utvořiti od některého úředníka na papíře, obec utvořila se sama během mnohých století, a na to se musí hlavní ohled bráti. Společné vedle sebe žití občanů jest hlavní známka obce, a vzdálené od sebe na hodiny vesnice nebudou dohromady nikdy pravou obcí, třeba stokrát na papíře spojeny byly. Doufáme, že pan ministr, upozorněn na takové zneužívání jeho instrukce, ješte v čas zamezí mnohé zlé, které by z tohoto libovolného sestavování obcí bez ohledu na jejich vlastní vůli dle pouhého kategorického poručení a zastrašení povstati mohlo. Nám se především zdá, že náš oktrojovaný zákon obecní tu hlavní chybu má, že nečiní rozdíl mezi malou a větší obcí. V malé obci by jmenovitě staroslovanská „hromada“ zachována býti měla, která zákonem obecním docela zrušena jest odevzdáním všeliké moci do rukou výboru. Má-li být obec v skutku svobodná, musí se záležitosti její říditi dle vůle obcanů, a kde těchto jest menší počet, mohou všechny důležitější věci ve společných poradách (hromadách) rozhodovati, a potřebují jenom orgány výkonné, nikoli však rozhodující. Výbor obecní dle rozumného smyslu nemá míti žádný jiný účel než ten, aby zastupoval celou obec tam, kde této pro její velikost fysicky možno neb alespoň pohodlno není společně rokovati v hromadách. Proto také by liberální zákon obecní měl malým obcím ponechati hromadu a jenom ve vetších odevzdat řízení obecní do rukou voleného výboru. Pak by byl zákon obecní pro malé obce velmi jednoduchý a nebylo by zapotřebí násilně je dohromady spojovati jen snad pro obmezení přirozené svobody, a jen proto, aby hromada nemožnou se učinila.