Články z Národních novin/Schwarz-Roth-Gold
| Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský | ||
| První ústavní sněm říšský | Schwarz-Roth-Gold | Článek, o kterém bych si přál, aby jej každý přečetl a rozvážil |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Články z Národních novin |
| Podtitulek: | Schwarz-Roth-Gold |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Národní nowiny 1848-1850 |
| Licence: |  PD old 70 |
(Psáno ve Vídni 5. srpna 1848.)
Ve Vídni rojí se nyní časopisy německé jako mouchy; nikde snad v celém světě není podnebí časopisům tak příznivé jako zde ve Vídni. Zákon o tisku, který vydán jest od ministerstva, platí zde tak málo jako koran; každý tiskne a píše, jak za dobré (neb vlastně za zlé) uznává.
Obyvatelstvo vídeňské udržuje se v ustavičné zimnici těmito časopisy, které se zde všude, po ulicích prodávají ve zvláštních vozíkách ve dne i v noci s vyvoláváním vozí. Náhodou jsou skoro všichni redaktoři víry té, kterou vyznávali proroci Habakuk a Nehemiáš, proto přec ale i v sobotu časopisy vydávají. Kromě časopisů vycházejí ještě pořád zvláštní plátky nejrozmanitějšího druhu, z kterýchžto se jeden nad druhý zuřivostí svou vyznamenávají.
V krajinách našich ovšem málo známe vsechny ty výrobky vídeňského ducha, leda snad z nadávek, kterými je naši Gutgesintři ustavičně pronásledují; bude tedy snad mnohého těšiti, učiniti si trochu známost s těmito vídeňskými plody.
Dnes věnována buď pozornost naše jednomu časopisu, který jménem „Schwarz-Roth-Gold“, Vereinblatt der Deutschen in Österreich, náš nejmilejší přítel, p. Löhner vydává. Redaktory má čtyry, jenžto jsou: Dr. Kuh, J. Rank, A. V. Schopf, F. Uhl. - Motto na prvním čísle, které dne 11. července vyšlo, jest:
- „Deutschland, Deutschland über Alles,
- Über alles in der Welt!“
to jest: Napřed Němec a potom - člověk! Němectví nade všechno i nad spravedlnost.
Posud ovšem jenom čtyry čísla vydána jsou, ale již z nich nabyli jsme přesvědčení, že není člověka na světě, kterého by p. Löhner zněmčiti za spravedlivé nepokládal. Časopis tento je orgán spolku, jenž hlavně krajiny naše německé bouřiti proti nám za oučel si položil, a s jinými tak nazvanými centrálními spolky, podobného směru v Liberci, Litoměřicích, v Rumburku, v Žatci, v Karlových Varech, v Chebu v ustavičném spojení stojí, což tuto podotknuto budiž proto, aby našinci dle možnosti též s druhé strany proti takovým záměrům se postavili a v německých krajinách našich k prospěchu našemu a k utvrzení přátelského svazku mezi českými obyvateli Čech se vynasnažili.
Vizmež tedy, čeho se nadíti můžeme od „Schwarz-Roth-Goldu“.
Hned v prvním čísle čteme velmi naivní a prostodušné německé Credo, a v něm doslovně takto:
„Věříme v Ducha svatého humanity (lidskosti), jenž panuje a život uděluje všem národům země, jakéhokoli jména a kmene, a jehožto říše trvá věčně. Věříme, že tento duch na zem přišel jakožto německý národ (dass dieser Geist Mensch geworden ist im deutschen Volke), jehožto dech jest dechem jeho dechu, aby vzbudil všechny národy živé i mrtvé, bdící i spící, aby se velikými stali a dobře se měli na zemi! atd. -
Jenžto (národ německý) posavad na vysosti svobody, odkud k sobě povolá všechny muže svého lidu a všech národů, aby spořádáno bylo nynější a budoucí“ - atd.
„Prosté a zjevné jest, co chceme. Chceme spojené Německo, německé Rakousko .... Naše němectví nelpí na hrudě, kde se kdo narodil, na zvuku hlasu, nýbrž na šlechtě činu a statečnosti smýšlení .... Pročež náš nejvyšší zákon: Miluj humanitu nade všechno, Německo skrze ni, a Rakousko skrze Německo!“
To jest po česku a krátce řečeno: „Věřím, že jenom Němci jsou lidé, jen oni mají nade všemi jinými panovat, jen Němci mají rozum, a ostatní národové musejí čekat, až jestli co z toho rozumu zbyde a na ně se dostane, od Němců pochází všechno dobré na zemi. My nechceme mnoho : jen celé Rakousko poněmčiti, a za Němce považujeme nejen toho, kdo se v Němcích narodil neb německy mluví, nýbrž každého, koho donutiti můžeme, aby byl Němcem. Ostatně se arci samo sebou rozumí, že jsou jiní národové proti nám jen pleva, jen my Němci jsme stateční a šlechetní.“!!!!
Ovšem, ovšem, dech jeho jest dechem jeho dechu, to jest ta hluboká filosofie, a pro ty dechy jste tak nafouknuti, že již více nafouknouti se nemůžete, a jak to zvíře v bajce rozpuknouti se musíte, milí pánové! - Hned za tím vyznání víry stojí článek: „Dopis měst německých k Praze s nadpisem: Ctěná paní mámo!“ vypracovaný od p. Eduarda Strache z Rumburku, jenž jest plný jedu ještěrčího, jako příkladu:
„A ty stará Prago, trpěla's, ba podporovala's takové věci ve svých sídlech. Musíme se domýšleti, že upomínka na tvou někdejší krásu města královského vzbudila v tobě touhu, ve starých tvých dnech ještě jednou se o to pokusiti, při čemž ti snad lhostejně bylo. sedí-li na tvém trůnu potomek dědičného kmene aneb nějaký Faster a Villani!“
V druhém čísle čteme jednání téhož německého spolku ve Vídni dne 11. července. Dr. Nadler činí návrh, aby všechny národní gardy v tak nazvaných rakousko-německých zemích „německou kokardu nosili vedle provinciální“. Hm! -
Pan Uhl myslí ovšem, že by se to mělo jen ve vší uctivosti žádati - v Čechách by to prý bylo těžko.
Dr. Schmid radí, aby se to jen od německých okresů v Čechách žádalo. Více řečníků mluvilo ještě o tom, bohužel ale nevíme moudře li neb nemoudře, neb o tom sám „Schwarz-Roth Gold“ zmínky nečiní.
Dr. Nadler praví, že slovanské národy, které německé ochrany užívají,4 také z vděčnosti za to německé barvy nositi mají, aby se tedy u komand národních gard poručení na to vymohlo.
Dr. Flogl: To může jen smýšlení, ne poručení docíliti. -
Konečně přece celý spolek uzavřel, že tu věc zatím nechá.
Takovým způsobem ušetřeni jsme milostí tohoto spolku od nošení trikoloru, krve, žluče a inkoustu, nemohli jsme ale být též ušetřeni adressou téhož spolku k nově vyvolenému Reichsverweserovi, německému arcikn. Janu, ve které mezi jiným čteme: „Račte nám popřáti naději, že se rukou V. C. V. vyplní naděje naše, že jest Německo povoláno přinésti a zachovati vzdělání po řekách rakouských až k břehům Černého a Adriatického moře, a že korouhev humanity, nesena rukama německýma na požehnaných půdách maďarských, a na jemné (empfänglich) zemi slovanských národů rozkvete“ atd. Tedy až k Černétnu a Adriatickému moři, a po Dunaji! - Ale Dunaj je hluboký!
V čísle třetím vyvinuje se především zlopověstná theorie departementální, vymyšlená od Ultra Němců rakouských na zničení ostatních národů. Dle ní by musely přestati všechny provincie, všechno by stálo pod jedním ministerstvem ve Vídni, což arci poznenáhla zněmčení za sebou vésti musi. O tomto plánu chytrém a jezovitském zůstavujeme si později zvláště promluviti. Dále tamtéž čteme obšírné zřízení republiky všeslovanské, jak prý bylo vyjednáno v Praze na slovanském sjezdu; pochází tento důležitý dokument, - jak p. Löhner praví, - od jistého Rusa, jenž na útěku z Prahy ve Vratislavě jej odevzdal komusi, z jehožto ruky se dostal zrovna do „Schwarz-Roth-Goldu!“ V celém dokumentě se všechny punkty doslovně uvádějí tak, jak by nejlepším způsobem zrovna z protokolu vypsány byly. Účel ale p. Löhnerův byl ten, aby tak naše slovanské záležitosti jen před světem do hodného podezření uvedl.
Dále statuty spolku Němců rakouských, z nichž § 1. „Účel spolku jest, hájiti národnost německou proti násilí (Uebergriffe) jiných národností“, totiž po česku řečeno: „Účel jeho jest, potlačovati Slovany, aby snad někdy sesílivše, nemohli být německé slávě na závadu.“
Ve 4. čísle jest článek: „Úloha naše na východě,“ velmi zábavný. O Uhersku tvrdí se tam, že musí býti německé anebo ruské, a podařilo-li by se Moskvanům zmocniti se jižních slovanských zemí, tu by jim arci sloužilo moře středozemní jako severní, a „pak by se vyplnilo staré proroctví Eddy, že ku konci dnů veliký had severní všechno zachvátí a ve svých mohutných údech německý svět zadusí“. Proto prý musí podporovati Německo Maďary a Rumuny, národy velmi chvalitebné (neb nejsou Slované!), všoupnouti tento maďarsko-valašský stát jako závoru mezi Rusko a jižní bojovné Slovanstvo. Zároveň arci pak po této maďarsko-valašské závoře sklouznou se Němci poznenáhla po Dunaji do Černého moře, které jim odjakživa zaslíbeno jest. To se nazývá - freie Donau!
Také čteme žádost měšťanů Kadaňských (Kaaden) (z Čech k ministerstvu do Vídně, v nížto pamětihodný punkt jest ten, „aby se český sněm v Praze nedržel, kdežto prý by němečtí deputovaní neměli dostatečné jistoty osobní!“ O spravedlnost ! My Čechové máme zde ve Vídni jistoty mezi vámi, a vy mezi námi nemáte! O věčné privilegium Němců nad Slovany ! Jsem ubezpečen, kdyby se některému německému deputovanému na českém sněmě v Praze něco podobného bylo přihodilo jako p. Riegrovi ve Vídni, že by jistě druhého dne hned byli všichni němečtí deputovaní odjeli z Prahy do Liberce !
Také tam čteme pamětihodný dopis z Chebu od 11. Července a v něm takto: „Windischgrätz tentokrát zachoval Prahu pro Rakousy; rakouská věc byla tu německá, a proto se říci může, že ji pro Německo zachoval. Ostatně mu ale Německo málo na srdci leží - to víme všichni - a bude-li to císař žádat, potáhne proti Německu. Ale jest muž římského charakteru, naskrze ctihodný, a dobré služby nám ještě prokázati může (wir dürften ihn noch sehr brauchen)“. - Tolik pro poznání jednoho zdejšího časopisu, ostatní jsou mu velice podobni. Mnoho krásných výkladů mají Němci na svůj trikolor: tento Löhnerův „Schwarz-Roth-Gold“ ale dává příčinu k výkladu trochu orginálnímu: Černá znamená noc, Červená znamená krocana, Žlutá jest žluč.