Články z Národních novin/Pozorovatel politický
Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský | ||
K Jihoslovanům! | Pozorovatel politický | Neobyčejný katechismus |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Články z Národních novin |
Podtitulek: | Pozorovatel politický |
Autor: | Karel Havlíček Borovský |
Zdroj: | citanka.cz |
Vydáno: | Národní nowiny 1848-1850 |
Licence: | PD old 70 |
H. B. Nejzajímavější událost tenkráte jest opětné odsouzení redaktora „Const. Blattu“ v Praze p. Klučáka vojenským soudem. Bavilo nás již předešlé jeho odsouzení, které se stalo zrovna v den voleb Pražských, zrovna chvíli po tom, co Mittelpartaj a její orgán „Const. Blatt“ pod redakcí p. Klučáka vládě nejhorlivější službu při volbách prokázali. Tenkráte, jak se praví, p. Ondřej Haase („Const. Blatt“ vychází jak známo nákladem pp. bratrů Haasovců) učinil ve Vídni velmi energické kroky pro osvobození p. Klučáka, který též hned propuštěn byl a na důkaz, že pod nějakou vyšší ochranou stojí, ještě jakýsi protest proti Hradčanskému vojenskému soudu ve svém listě uveřejnil. Nyní odsouzen jest opět a sice na 4 neděle (praví se s ostřením, že jej nikdo navštíviti nesmí, aniž jemu po čas trestu do časopisu psáti dovoleno) a jak v ortelu stojí „pro článek vládu nestydatě (frech) tupící a jenom na rozpálení myslí vyměřený s obtěžujícími okolnostmi.“ Že „Const. Blatt“ takové články nikdy nemívá, známo jest jistě každému, nezbývá nám tedy jen dvojí výklad na tuto jistě neobyčejnou událost: Buďto vojenský soud chtěl tímto novým odsouzením projeviti p. Klučákovi nechuť svou za odvolání se do Vídně při předešlém odsouzení, a v tom pádu musíme od ministerstva očekávati, že se p. Klučáka opět ujme a že ortel vojenského soudu zruší. Jestli se ale to nestane, musíme naprosto mysliti, že toto odsouzení p. Klučáka jest pouhá demonstrace ve prospěch Mittelpartaje, aby se i totiž ona zdála býti liberální a že p. Klučák jenom jest obět k tomu účeli. Neboť si nemůžeme vládu tak podivnou představovati, aby dala redaktory časopisů jí zcela oddaných jako za odměnu ještě zavírati, kdežto přece jsou v Praze jiné časopisy dosti zřejmě a ostře opposiční! My sice nehledáme u nynější vlády tolik důslednosti, ale tolik přece.
- Při té příležitosti musíme zase jednou upomenout, že tento slavný vojenský soud na Hradčanech v Praze nyní již 17, pravím sedmnáct měsíců, tedy již skoro půl druhého roku vyšetřuje ještě mladíky, z kterých to dva již smrtí zaplatili a ostatní též snad zdraví svého pozbudou. Každý ví, že jsme s mnohými osobami v onom vyšetřování postavenými nebyli stejného smýšlení, a časté rozepře jak v časopisech tak ve „Slov. Lípě“ Pražské jsou toho důvodem, že naše a jejich politické smýšlení v mnohých důležitých věcech se nesrovnávají. Pročež nemluvíme pro domo sua. Ale co je mnoho, je mnoho. Nechceme zde ani mluviti o tom, jsou-li čeho vinni neb nejsou, ale to jest jisto, že by jejich vyšetřování a kdyby snad byli svět rozbořiti chtěli, již dávno musilo býti ukončeno. Sedmnáct niěsíců býti ve vězení ve vyšetřování, to snad nemá v žádném politickém procesu až posud příkladu: za 17 měsíců troufám si celý svět vyšetřiti. Napřed se říkalo, že to proto tak dlouho trvá, poněvadž to s Drážďanskými událostmi spojeno jest: ale Drážďanské události již jsou dávno vyšetřeny a ukončeny. Což pak p. ministr Schmerling již dokonce zapomněl, že se nazývá ministrem práv? Praví se, že jenom jeden z vyšetřujících pánů auditorů toho prodlužování příčinou jest, kdežto ostatní již dávno chtěli věc ukončiti: což se tedy nedá nikterak kontrolovati takové vyšetřování? Praví se, že některé osoby po kolik měsíců nepřicházejí ani k výslechu. Jak se to všechno srovnává s konstitučními zásadami? Buď si v Praze obležení, ale lidskost a spravedlnost snad přece není v obležení. Již mnohé časopisy zmínily se o tom i mnohé ministerialní, přece ale posud nevidíme žádnou čáku na nějaké ukončení. Spravedlnost jest svatá věc, nesmí se ale v očích občanů pokaliti slepou vášní a nezatajenou pomstychtivostí.
- „Wanderer“ Vídeňský s velikou libostí vypravuje, kterak Poláci, jediný ze slovanských kmenů, jsou vždy spojenci Německa, a zmiňuje se jmenovitě o tom, „kterak prý se polská intelligence na říšském sněmu spojila s německou stranou v nebezpečí uvedenou od slovanské Pravice, a doufá, že toto spojení Poláků bude míti i pro budoucnost stálosti. - To znamená ovšem, že budou Poláci časem svým tvrzí Německa proti Rusku, o čem se Němci již nyní s libostí zmiňují, jsouce tak opatrni, že by až jednou snad přijde pomsta od východu za všechno dosavadní nadávání a zlehčování německé, rádi nastrčili záda polská. Připadá nám to přátelství Poláků s Němci jako ona známá v bájce alliance mezi oslem a lvem (comparatio claudicat) když šli na honbu: Němci pracují na tom, aby Poláky z celého Pruska poznenáhla vytlačili, nedávno již per decretum na sněmě (tedy se nemohou vymlouvat na vlády) vzali dobrou polovici Poznaňska, a přece jsou dobří přátelé. Věru, nic není tak podivuhodné jako polská politika: také se ale vyplácí podle toho, jak již nyní 70 let pozorujeme! -
- Jakožto podivný, ale zcela přiměřený úkaz našich časů a známku bezděčné foederace musíme zde připomenout, že „Slovenské Noviny“ vycházejicí ve Vídni na útraty a pod dohledem vlády podávají výstrahu proti jednomu úředníku (!!), který prý klade těmto novinám všemožné překážky, a také proti poštmistru v Košťanech v Turčanské stolici, který nechce na ně předplacení přijímati. Pěkná zpráva! - Při této příležitosti musí si i redakce „Slovana“ postěžovati, že se nyní mnohá čísla na cestě tratí od té doby, co svazkový časopis vydáváme.
- F. Z. M. baron Haynau dostal od nynějšího obecního výboru ve Vídni čestné měsťanství. V přípisu prý děje se zmínka o Londýnských příhodách. Z toho pozorujeme velikou nešikovnost obecní rady Vídeňské; jistě že p. F. Z. M. Haynauovi nejzdvořilejší službu prokáže ten, kdo se o Londýně ani nezmíní.
- Zase přinášejí noviny z Tyrolska zprávu, že se na upevnění hory Brennru a Mülbašského průsmyku 400.000 zl. stř. povolilo - z čehož zase vidíme, že naše finance jsou v dobrém stavu. Na školy se ale přece nemůže pro špatný stav financí ničeho obrátiti.
- Jak známo vytištěna jest nedávno ve Vídni jaksi tajným způsobem německá absolutistická brožurka pod názvem „Vyznání vojákovo,“ avšak jen v málo výtiscích, tak že obsah její není znám obecenstvu. Nyní podaly Augs. noviny krátký výtah z této brožurky. Motto její jsou čtyry německé verše následujícího obsahu:
- „Prvním králem byl šťastný voják,
- Posledního krále shodí proletáři:
- Pak nastane anarchie a sežere vlastní děti,
- Načež po posledním králi zase přijde první.“
Spisovatel velmi nabízí, aby se slova reakce nikdo nelekal, nýbrž přivykal mu a néco potěšitelného si pod ním myslil. Zřejmě žádá se opětné zavedení absolutní vlády a na konec brožury mluví se o „dobrém“ (t. j. absolutistickém) smýšlení vojska, které prý ale pomine, bude li se ieště dlouho na dosavadní cestě kráčeti. - Jaká by to ale byla oddanost vojska k císaři, kdyby vojsko jen v tom pádu chtelo být císaři věrno, když by císař vojsko poslouchal ? Vojsko snad musí - není li svět obrácený - poslouchat císaře, buď si on absolutní neb konstituční.
- Vídeňská „Reichszeituing“ dle známé své poctivosti píše: Že prý ve „Slovanuu byl proti ní článek strany p. Haynaua „Pan Havlíček - píše doslovně „Reichszeitung“ v č. 224 - považuje tento atentat (proti p. Haynauovi) za dobrý a chvalitebný (recht und löblich) a mluví o právu mocnějšího - zdá se, že tento národní fanatik, jehožto druhé slovo jest svoboda, docela drží na pěstní právo, když se to týká protivníka." Kdyby nám něco na tom záleželo, co o nás soudí čtenářstvo „Reichszeitungu“ (má-li jaké), měli bychom právo přinutiti „Reichszeitucg“ dle § 17. tisk. zák. k přijmutí překladu našeho článku ve svazku 3. t. m. v polit. pozorov. str. 1042, který znám jest našemu čtenářstvu, a z kterého by se lež „Reichszeiturgu“ nejlépe ukázala. Žádáme tedy naše čtenářstvo, aby si dotčený náš článek ještě jednou přečtlo a poznalo z toho, jak nepoctivé zbraně užívá vládní časopis „Reichszeitung.“ Ještě ale lépe poznati lze ducha ubohým „Reichszeitungem“ lomcujícího, když dále píše: „Posádka Kutnohorská jest prý pro tento článek nesmírně rozhořčena a učinila prý již proti tomu kroky.“ Patrno, že zde jen „Reichszeitung“ chce dávati zdejší posádce dobré ponaučení, neboť nám nic podobného k vědomosti nepřišlo. Ostatně ale padlo toto ponaučení na skálu a do trní, neboť kromě redaktora „Slovana“ nečte tuším nikdo v Kutné Hoře „Reichszeitung“, Když ale „Reichszeitung“ zdejší Kutnohorskou posádku proti „Slovanu“ popuditi chce, musíme upomenout „Reichszeitung“, že ona sama p. Haynaua mnohem dříve urazila, než Londýnská chasa. Či zapomněla již „Reichszeitung,“ co musila psát proti p. Haynauovi, když byl od ministerstva sesazen z guvernérství Uherského? Zapomněla „Reichszeitung“, že ji tenkrát p. Haynau v prchlivosti nazval časopisem demagogickým?
- Nejsměšnější věc, která se nám v posledním čase přihodila, jest několik řádků též v „Reichszeitungu“, kdežto vytýká kandidátům, navrženým od „Ost-Deutsche Post“ do obecní rady Vídeňské - jakožto špatnou vlastnost, že prý mnozí seděli ve sněmu Frankfurtském! - Když si tak člověk vzpomene, kterak nás Čechy ta samá vláda do Frankfurtu honila, musí se věru od srdce zasmát - neb za zlost to nestojí. -
- V tom samém čísle chválí v článku, psaném 21. září „Reichszeitung“, vládní noviny, nesmírně pana Klučáka, že prý jest jeho časopis tuze schopně veden, že učinil vlasti dobré a důležité služby, že rozšiřuje pokojné smýšlení - a ejhle! zrovna toho samého dne, totiž 21. září byl tentýž pan Klučák zavřen od vojenské vlády v Praze „co nestydatý hanobitel vlády a popuzovatel a bouřitel myslí“. To je pravda, že není přes pořádnou vládu, které jde všechno jako na šňůrce.
- Ejhle! již prý v Praze nařízeno jest připravovati co nejrychleji místnosti k zemskému sněmu, krásná to prý naděje: - tak píší všechny tamejší noviny. Kdyby raději psaly, že nařízeno jest vykliditi všechny místnosti obležení i s obležením! Netešme se na ten český sněm, volebním řádem dali sněmu našemu smrtelnou ránu ještě před narozením. Budemeť míti ze svého českého sněmu asi malou radost - dokonce, bude-li se volit do něho v obležení a bude-li sněmovna také ještě v obležení, což jest možné. - Na ukázku, co nám asi budou platny sněmy, přečtěme si, co píie „Oesterr. Corresp.,“ časopis vládní, za příčinou Kasselských záležitostí. „Anglický soud prý by bez ohledu na práva sněmovní každého poslance odsoudil, který by daně nepovolil!“ Rozumí se samo sebou, že jest to nesmírná lež, avšak ukazuje nám alespoň, jak si nynější vláda představuje moc sněmu. Sněmy mají právo povolovati daně, bez povolení sněmu nemá se žádná daň vybírati - tak stojí v ústavě; kdyby ale sněm daň povoliti nechtěl, jsou poslanci buřičové a vláda má právo vybírati si přec daně! Takto mluviti jest zřejmá nestoudnost, která majíc sochor v ruce, neštítí se tomu, kdo na okamžení slabší jest, dokazovati, že je černé bílé. Proč pak jiné sady v konstituci mají jinou platnost. Berou-li se práva na sněmu jen snad žertem, nemají práva JMC. žádné pevnější půdy! Ovšem, před březnem to též tak chodilo. Český sněm měl též právo povolovati daně, když ale jednou toho práva užiti chtěl, hrozeno mu od vlády Vídeňské největší nemilostí a daň se vypsala bez povolení. Tak snad chce „Oest Corresp.“ začít zase staré hospodářství? Po několikaletém obležení snad přijdou sněmy nějaké pro parádu, jejichžto dekretů si ani žádný auskultant nevšimne? Ó, to již tuším nepůjde, a když „Oesterr. Corresp.“ vyřknul zároveň tu jezovitskou zásadu, že se zákon, kde by škodné bylo, obejíti (nezachovati) musí," totiž jinými slovy, že pro vládu žádné zákony nejsou, že ona je zachovávati může, jen když chce, ať se varuje „Oest. Corresp.“, aby nenašel příliš mnoho čiperných učedlníků, kteří by jeho vyznání víry někam jinam prakticky neobrátili. U nás se zákon, když škodlivý jest, pravidelní a ú^tavní cestou zrušiti musí, ale nezachovávati zákony pod záminkou, že škodné jsou, nemá nikdo právo. Či chce býti „Oest. Cor.“ vítaným orgánem zlodějů? Ti mohou též říci, že pro ně zákon, aby nekradli, škodlivý jest, a že jej tedy zachovávati nebudou a při soudu by se pak mohli na dobrou radu „Oesterr. Corresp.“ odvolati.
Ostatně jest to stará taktika absolutistů, že každého, kdo upřímně obmezenou zákony monarchii t. j. konstituci chce, za tajného republikána prohlašují. Tak i „Oesterr. Corresp.“ činí v Kasselsku. Ubezpečujeme ale „Oest. Corr.,“ že pan kurfirst Kasselský a vůbec každý, kdo konstitučně vládnout nechce, větší republikán jest, než ti Kasselští, kteří na poctivém zachovávání ústavy pevně stojí. Zajisté, že se počet republikánů v Evropě tím více zvětší, čím více se lidé přesvědčí, že dané a čestným slovem ba i přísahou potvrzené konstituce se jen za hračku považují, a že jménem monarchie každé nepoctivé slova nedržení se ukrývá, jak to nyní právě „Oest. Corr“ a „Reichszeitung“ v Kasselsku učinili. Tak ku př. nazvala „Reichszeitung“ nynější nekonstituční kroky Kasselské vlády „Wiederherstellung der Monarchie,“ t. j. obnovení monarchie! Nemůže tedy monarchie obstát vedle zákonů, nemůže být monarchie obmezená zákony, opravdu konstituční, musí být jen vždy libovolná a despotická? Absolutní monarchie v Evropě jest již nyní na dlouhý čas nemožná, kdo tedy nechce poctivou konstituční monarchii, pomáhá jen republice na nohy. Toto ponaučení by si měl „Oest. Corr.“ a jeho sestra „Reichszeitung“ dobře zaznamenati."
- Z Paříže přichází prý zcela jistá zpráva, že prý se maďarská starokonservativní strana obrátila do Paříže k výboru tamějších maďarských vystěhovalců s návrhem, aby emigrace maďarská nyní ve všem se držela politiky starokonservativních. Emigrace prý návrh tento skoro jednohlasně přijala. Z toho vidíme předně, jak veliká jest síla národní příbuzenosti, když zde muže jako oheň a voda ve smýšlení rozdílné, totiž republikánské emigranty a starokonservativce maďarské, spojuje péče o zachování maďarského národu. Dále se z toho ale učíme, že jest přece blíž od starokonservativního Maďara k republikánskému Maďaru - emigrantu v Paříži, než od téhož starokonservativního k německé centralisaci. Mravné naučení ale k tomu podává již nepochybně č. 113. „Slovenských Novin,“ kdežto čteme doslovně: „V krátce budeme mít příležitost, zmíniti se o věcech, které nás o dobrém smýšlení vlády s námi přesvědčí, a nás ku věčné vděčnosti ku ní zavážú.“ Věčná vděčnost jest mnoho řečeno, musí mít tedy vláda úmysl tentokrát na Slováky veliký nějaký měch své milosti vysypat. Byl by ale již čas. Že by se to ale pouze z dobrého smýšlení nedálo, nýbrž také trochu ze strachu před Maďary, nyní svorně jednajícími (o čemž vláda již jistě vědomost má), to nám dokazují až dosavadní ustavičné nářky Slováků. Na každý způsob ale musíme čekati na tyto veliké dary, kterými vláda zamýšlí „věčnou“ vděčnost Slováků na sebe upoutati. Snad jim dokonce zařídí nějakou provisorní vyšší realku, a dovolí jim sbírati na Slovenské divadlo?
- Hessenkasselsko má nyní dva mocné lékaře: z jedné strany Rakousko s Bundestagem, z druhé strany Prusko s Unií německou. Zdá se nám, že Rakousko a Prusko bude tak dlouho hráti na nepřátele, haštěříce se o vliv v Německu, až konečně z toho bude opravdivé nepřátelství s vojnou.
- Říkávali jsme vždy, že všechny neněmecké národnosti v Rakousích spojí se časem svým proti nynějšímu němcování a centralisování. Slované a Rumuni již nyní jsou srozuměni, a měli jsme v Praze příležitost nedávno mluviti s několika vudci rumunskými strany budoucnosti, kteří dokonce schvalovali naši politiku a slíbili tou samou cestou, jakou my kráčíme, též pokračovati. Strany Italiánů, mocného to národu v Rakousku, obávali jsme se, že snad nedorozumění jejich s Jihoslovany v Dalmatsku a v Pomoří, kdežto Italiáni až posud mnohých předností nad Slovany užívali, překážeti bude svornému působení Italiánů s námi. S velikým potěšením ale přesvedčujeme se nyní, že naše obávání bylo jen marné, a že naopak právě Dalmatinští Italiáni velmi dobře pochopili nynější okolnosti a svorně se Slovany jednati zamýšlejí. „Gazetta di Zara“, liberální noviny vlašské pro Dalmatsko vystupují zřejmě pro ochranu slovanské národnosti a proti nepotřebnému rozšiřování němčiny. Naříkají si velice na to, že vláda, na vzdor slibu v ústavě oktrojované danému, přece nezavedla porotní soudy v Dalmatsku, že tím Dalmatince prohlašuje jako lidi beze cti a bez rozumu (více že beztoho k porotnímu soudu zapotřebí není). A jaké tedy budeme míti soudce? - táže se dále „Grazetta di Zara“. Nepochybně dosavadní úředníky! Pak smiluj se nad námi ó Bože! Bademe pak všichni přinuceni následovati příklad Kotorčanů, kteří mají ve svých sporech více důvěry k soudci Krivočanskému neb Černohorskému31 nežli k úředníkům, a kdežto porotní soudové již dávno skutečně v obyčeji byli, než se odjinud na ně naděje míti mohla.
Kdo nemá rozum, kdo nic neumí, kdo nerozumí ilirsky, kdo ilirsky nemluví, ten nemůže, nesmí býti u nás soudcem!
Tak praví italiánské noviny. A za příčinou toho, že bylo vypsáno v úředních novinách místo apellačního rady v Dalmatsku, kdežto se od kandidátů žádala známost vlašského jazyka, těm, kteří by německy uměli, zvláštní ohled se sliboval, o zemském ilyrském jazyku ale ani zmínka se neučinila, praví dále „Gazetta di Zara“: „Nemusí nevyhnutelně apellační rada Dalmatinský ilyrsky umět, a musí naopak rozumeti německy? Vždyť rozumíme slovům byrokratickým, zvláštní ohled znamená zde tolik, co nevyhnutelnost. K čemu ale takové nadsazování němčiny, když dle ústavy všechny jazyky stejná práva mají ? K čemu jest u nás němčiny zapotřebí, když všechny texty říšského zákonníka prohlášeny jsou za stejně platné? Jak se ale může ospravedlnit zanedbání jazyka, kterým mluví mnohem větší počet Dalmatinců? Jak bude moci apellační rada souditi, když rozumí sice německy, ale nic ilyrsky? Ze 100 vyšetřovanců bude jich asi 90 rozuměti jenom ilyrsky: jak to pak půjde při veřejném soudu, kdežto adjutanti nic neprospívají? Časy již minuly, kdežto nevědomost soudcova ukrývati se mohla za mlčenlivé zdi vyšetřovacího pokoje. Teď se musíte ilyrsky učit, honem a dobře, ne ale německy, neboť před obecenstvem mluviti musíte, a s tím nelze žertovati, ono žádá svůj jazyk, pojištěný mu ústavou od 4. března. Tento konkurs (pro apellační radovství) musí se co omyl odvolati a známost vlašského a ilyrského jazyka jako nevyhnutelná vlastnost ustanoviti. Němčina jest postranní věc32. Tak to žádá rozum, spravedlnost, konstituce a císař, který ji dal.“ Zajisté, že mnohého z našinců potěší tato rázná a spolu vřelá slova, kterými se italiánské noviny o Slovany ujímají. Spojenými silami! budiž tedy naše heslo. -
- Papež prý již potvrdil zřízení nového pátého biskupství v Čechách a sice v Plzni. Nevím, co asi získáme touto novou reformou; dle našeho mínění by bylo léper kdyby se naše stará biskupství všechna obnovila podle ducha.