Články z Národních novin/Foederace
| Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský | ||
| Slované v Uhřích | Foederace | Slovanská nářečí ve školách |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Články z Národních novin |
| Podtitulek: | Foederace |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Národní nowiny 1848-1850 |
| Licence: |  PD old 70 |
(N. N. dne 27. října 1849.)
- Oboje pražské ministerské noviny německé i české přinesly dnes pod titulem „Foederalismus v Rakousku následující, nepochybně z Vídně zaslaný článek, který zde doslovně klademe, aby také čtenářstvo nemající obyčej čítat vládní noviny, seznalo způsob a ducha smýšlení ministerského:
„Kdo by se domníval, že veliký boj našeho času jest bojem demokracie s absolutismem, ten by mu špatně rozuměl; neboť kdyby tomu tak bylo, tuť by nemohlo stávati ve Francouzsku, kdež již dospěli k mezím demokratických experimentů, nižádných stran, které politicky dále touží.
Pravý boj, jenž se arci všude jinak objevuje, roznítil se mezi přiznávači zásady centralisace a foederace. A jmenovitě u nás stalo se rozervání vodících ideí tak zřejmým, že je nemůže předpojaté oko přehlédnouti.
Ale zdá se, že i vítězství není pochybné; zákonní pořádek jest všude v Evropě zaveden. Byl to pouze mechanický tisk bodáků, jenž způsobil tak velkolepý výsledek? - Nikoli! Evropa porozuměla, žeť foederativní idey, neuvedou-li se jinak na skromnou míru, jejím potřebám nevyhovějí. Foederativní zřízení stojí každým způsobem na podřízeném politickém stupni vyvinutí, a příklad nedospělých, amerikánských svobodných států nemůže nikterak stran našeho stavu upotřeben býti.
Důvod, jehož rakouští foederalisté se zvláštním zalíbením užívají, a který, pokud nám známo, nejvíce platnosti požívá, záleží v tom, že má dle rozličnosti mravů, obyčejů, dle stavu vzdělanosti jednoho každého kmene, též každému z nich ponecháno býti, aby se organicky sám ze sebe vyvinoval.
Že tato theorie právě pro rozličnost, která za základ položena jest, postupem času nejrozličnější odpurující sobě formy vyvinutí způsobiti by musila, jest na bíledni. Velmoci rakouské nemohlo by déle stávati, a cizí zakročení učinily by tomuto foederativnímu státu, jenž se bez účele kolotá, rychlý konec. Provinční interesy přišly by s národnostmi v rozepři; nedospelost politická, jež z větší části ještě panuje, učinila by zmatek, jakéhož ještě nestávalo, co svět světem stojí.
Odkud asi to pochází, že takováto nepodstatná theorie ještě pořád nalezá zástupců? Myslíme, že jest toho příčinou dvojí věc. Není nás předně tajno, že se utvořila v Rakousku až do března t. r. veliká, hluboká nedůvěra, jejížto působení ještě posavad se cítí. Avšak my připočítáme mnoho z toho, co se děje ve směru foederalisticko-opposičním, působení nevědomých a nesvědomitých stranických lidí, jižto by rádi při svém bažení po foederativních státech své skrovné vlohy ve platnost uvedli. Majíce genia Caesarova, přece chtějí býti prvními ve vsi!
Nechť jen vláda pokračuje, jak začala, pásku sjednocení okolo hlavy provincií a národů obtáčeti, četně vystupující protivy co možná urovnávati, svobodu v Rakousku trvanlivě organisovati, a především brániti, aby se jinak milování hodná idea rovnoprávnosti nezměnila ve svůj opak - v roztržení a separatismus.
Většina národů stojí s důvěrou jí po boku.“
Taková slova, „že většina národů s ministerstvem stejně smýšlí a jemu důvěřuje“, mají vůbec vládní noviny vždycky na jazyku. Ale - musí každému mimo chut napadnouti - proč pak drží tedy toto důvěru většiny požívající ministerstvo tuto důvěřující a s ním stejně smýšlející většinu všude v obležení? Čím to jest, že nechce ministerstvo sněmy povolati, aby tak dokázalo všem takovým rýpalům (jako jsme my) nevěřícím ve většinu ministerskou, že skutečně ministerstvu důvěřující většina bude volit také většinu v ministerstvo důvěřujících poslanců? Nač potřebuje ministerstvo důvěru většiny požívající taková ohromná vojska po všech i pokojných (jako Čechy) zemích rozkládati? Nač potřebuje ministerstvo, s nímžto většina národů stejně smýšlí, po celém skoro mocnářství rušiti svobodu tisku? To jsou tak nekteré naše osobní pochybnosti o té důveře.
Co se však foederalismu týče, myslíme, že se tak veliká a důležitá věc nedá podobným, neslaným a nemastným článkem zkrátka odbyti. Divíme se jen tomu novému vynálezu, že v Evrope prý není boj demokratie s despotismem, nýbrž jen foederace s centralisací! Škoda jen, že tak ještě nestojí: „vlastně boj republiky s monarchií“, neboť dobře víme, že lidé foederaci nepřízniví obyčejně všechny foederalisty za tajné republikány prohlašují!
My náležíme také k zjevným foederalistům, ale náš hlavní důvod pro potřebu foederace v Rakousích jest zcela jiný, než se v tomto udává. Náš hlavcí důvod, který jsme však již mnohdykráte uvedli, jest íen, že každý národ ustavičně po politické saniostaínosti touží z přirozeného pudu. Ten přirozený pud rakouských národů musel by nevyhnutelně k rozpadnutí říše vésti. Jenom skrze foederační konstituci možná jest dáti rakouským národům tolik samostatnosti, kolik možná bez ujmy střední moci říšské oželeti, a tak se nahradí národům alespoň z většího dílu všechny výhody samostatnosti ve spojení se všemi výhodami veliké a mocné říše. - To jest hlavní důvod foederalistů rakouských a uvidíme na příštích říšských sněmích, budou-li foederalisté převládati nad centralisty, ku kterým nynější ministerstvo zjevně se hlásí.