Český plavec v Ledovém moři/Návrat
| Český plavec v Ledovém moři Matěj Karas | ||
| Smrť Indiančina | Návrat | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Návrat |
| Autor: | Matěj Karas |
| Zdroj: | Český plavec v Ledovém moři, str. 60–63 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
Druhého dne pustil se český plavec dále po jezeře. Zdlouha plul vor po tiché, rovné hladině. Mrtvola Indiančina byla položena uprostřed a rákosím přikryta. Těžko mu bylo u srdce, když si vzpomněl, jak toužila indianská dívka po domově a přece touha její nebyla vyplněna. Vrátí se on šťastně do Čech a do matičky Prahy? Ataja aspoň bude pochována ve svém rodišti, bude také jemu toho popřáno?
Jsa pohřížen v myšlenkách, ani nepozoroval, že již byl u břehu. Vor narazil a tím upozornil Davida, že již je u cíle své cesty.
Na břehu jezera rozkládal se prales. Záležel ze stromův smrkových a topolových, dosahujících v objemu až i 3 metry.
David uvázav vor, vystoupil na břeh a vyhledal tady místo, kde by mrtvolu položil. Na to šel zpět, zdvihl mrtvé tělo Indiančino a nesl je na břeh.
„Ataja, květina jezerní, mrtva!“ zvolal za jeho zády mladý Indian, jenž se tu náhle byl objevil. „Neusmrtila ji snad bledá tvář?“
A Indian chopiv se tomahavku, napřahl jej proti českému plavci, volaje v lámané angličině: „Kdo usmrtil chloubu našeho kmene?“
„Krvavý vlk,“ odpověděl David, ukazuje na ránu způsobenou šípem.
„Krvavý vlk neujde pomstě Čipevejanů!“ zvolal Indian, načež pomohl českému lovci složiti mrtvolu dívčinu.
„Kde se setkal můj bílý bratr s Květinou jezerní a proč ji zavraždil Krvavý vlk?“ vyzvídal Čipevejan.
Několika slovy pověděl David, kterak náčelník Čiglitů Magok odvážel Ataju do severních krajin, kterak s nim prchla a byla pronásledována, kterak Krvavý vlk úkladně ji zastřelil, když jeli podél břehu. Indian projevil nad tím vypravováním své spokojení. Požádal pak českého plavce, by tady očekával jeho návratu, načež rychlými kroky odkvapil.
Asi za půl hodiny přišla ke břehu tlupa Indianů, majíc v čele statného jinocha, ozdobeného odznaky indianského náčelníka, kterýž přistoupiv k mrtvole, upřeně na ní zíral. Mocně dmula se mu prsa, však ani slovem, ba ani vzdychnutím neprojevil bolesti své, které nad zavražděním Květiny jezerní, chlouby celého kmene, byl pociťoval.
Po několika minutách zavolal jmenem několik Indianův a poručil jim: „Udělejte nosítka!“ K ostatním pak pravil: „Ataja musí býti pomstěna!“ Tam na oné straně jezera dlí její vrah. Než bude má sestra pochována, přineste skalpy Krvavého vlka a koktavých Psích žeber, aby zdobily hrob její. Orlí oko tak chce!“
Indiani ihned učinili, co jim bylo poručeno. Jedni nasekali větví, aby z nich zrobili nosítka, druzí se dali na pochod podél jezera.
Nyní obrátil se náčelník k českému plavci, řka: „Bělolící muž je šlechetný bojovník. Vumamoh mi všecko pověděl. Budiž proto vítán v mém vigvamu!“
David opakoval náčelníku ještě jednou, kterak se s Indiankou setkal, ji na útěku provázel a když byla šípem raněna, ji ošetřoval.
Indiani zhotovivše nosítka, položili na ně mrtvolu, načež celý průvod ubíral se do vesnice, jíž dostihli asi za hodinu. Ženy daly se do hlasitého nářku, dávajíce na jevo svou bolesť nad smrtí sestry náčelníkovy.
Na druhý den konal se pohřeb Květiny jezerní. Mrtvola byla krásně ozdobena a za nářku žen odnesena na osamělý kopec a tam na vysoké lešení položena. Okolo ní byly rozvěseny skalpy nepřátel, jež byli bojovníci přinesli.
David zdržel se několik neděl u svých nových přátel, chodě s nimi na lov. Vážili si ho velmi, vidouce, že svou hromovou troubou zabije více zvěře, než tři Indiani dohromady. Konečně ale oznámil náčelníkovi, že musí odebrati se k svým rodičům. Indian nabídl se, že ho doprovodí.
Zásobivše se potravou, ubírali se k nejbližší stanici obchodní. Cesta byla velmi obtížná, avšak šťastně tam dorazili. Náčelník Orlí oko vrátil se zpět ke svým soukmenovcům, český plavec ale odebral se s výpravou obchodní do nejbližšího přístavu v zálivu Hudsonském a odtud na lodi společnosti do Hamburku. V týž den vrátila se do Hamburku velrybářská loď „Albatros“. Soudruhové jeho, mezi nimiž kapitán a kormidelník Horms velmi se divili, když spatřili českého plavce Davida, jehož měli dávno za mrtvého. Kapitán vyplatil mu ochotně podíl, jenž mu z veškerého výtěžku náležel, a vybízel ho, by opět na lodi službu přijal. David poděkoval se kapitánovi, uváděje za důvod, že musí rodiče navštíviti, kteří zajisté jsou o něho u velikých starostech.
Rozloučiv se s bývalými soudruhy, odejel do Prahy. Jeho rodiče i všickni známí velmi se zaradovali, vidouce ho živa a zdráva, a divili se dobrodružstvím, jež byl na moři a na zemi zažil.