České besedy/Opuštěnec

České besedy
Co máme nejvíce milovati?	Opuštěnec	Vilém z Kounic

Údaje o textu
Titulek:	Opuštěnec[1]
Autor:	Karel Hynek Mácha
Zdroj:	České besedy. Uspořádal J. K. Tyl. Praha : J. H. Pospíšil, 1842. s. 85–86 a 175. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.

I.

V dlouhém poli šumí větrů vání,
Jabloň, co tam růžobíle zkvítá,
Zlaté klasy, vše se před mnou sklání,
Vše se kloní — nic mě neuvítá.

Po březovém háji větry hrají,
V předu háj ten dub stověký hlídá;
Jeho lístky cosi šepotají;
Poslouchám — nic pro mne nepovídá.

Bublá potok stříbrnými hlasy,
Potok, co luh květný obepíná,
Jakby dávné vypravoval časy;
Přejdu — slyším, — mně nic nezpomíná.

Modrý blankyt nade mnou se klene,
Po něm větřík oblakami hraje,
Dnes je v půlnoc, zejtra na jih žene,
V západ, východ — nikdy v moje kraje.

Rozplašen můj národ, bratr bratřím
Neznámý; pláčem si cestu krátím,
Dvakrát nic, vše jenom jednou spatřím,
Věčně dál — nikdy se nenavrátím.

II.

Jeruzalem zpustla, ni místo neznámo,
Rozplašen můj národ, potupa mu zlá,
Kam by hlavu sklonil, místa mu nedáno,
Daleko prach otců, daleko vlast má!

Z nespatřené vyhnán! Palmy na Jordánu,
Kdežto vzchodem slunce hrdličky hlas zní,
Tam vy pozdravujte ode mne neznánu,
Rcete jí, že ještě chovám lásku k ní.

Láska má šla se mnou — po vysoké hoře,
Vyšší té hory, přes kterou jsem šel;
Přes moře jsem kráčel — přes hluboké moře,
Hlubší toho moře přenesl jsem žel.

---

1. Tyto dvě básničky jsou vzaty z pozůstalé po Máchovi novely: Cikáni. Myslíme, že se hojným časně zesnulého básníka přátelům jimi zavděčíme.