Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci/1911/112/Idea Cyrillomethodějská P. Wurma
| Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci/1911/112 | ||
| Ze „Zádrugy“ | Wurm a české státní právo | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Idea Cyrillomethodějská P. Wurma |
| Autor: | Dr. Opluštil |
| Zdroj: | Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, č. 112. s. 204–205. Dostupné online. |
| Vydáno: | Olomouc,. prosinec 1911 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Ignát Wurm |
| Index stran | |
 Související na Wikidatech: Ignát Wurm |
|
Idea cyrillomethodějská byla životní otázkou P. Ignáta Wurma. Jí věnoval největší část svého života. Podstatu této vznešené idey nezískal vědeckými rozbory, nýbrž spíše ji vycítil. S podivuhodnou přesností rozeznával v nynějších společenských řádech, ať už státních, ať církevních, ve vědě a umění jakož i památkách kulturních prvky cizí od slovanských. Mohu si to vysvětliti pouze jeho čistou slovanskou výchovou. Při všem, co nebylo původu slovanského, měl pocit cizoty. Idea rovnosti osobní byla jemu při těchto posudcích nejspolehlivějším vůdcem. Co se ve společenských řádech a kultuře příčilo této myšlence, to nebylo původu slovanského. Jemu slovo demokratismus nebylo jen planou frází, za níž se skrývaly prvky feudální. Také kultury lidové — slovanské — s klassickou nespletl nikdy. Vůbec byl on první, který prohlédl, že na Moravě a zvláště na Slovensku jest kulturou klassickou přikryta stará lidová kultura slovanská. Národopisnou výstavou česko-slovanskou podařilo se mu pro své tvrzení podati nezvratný důkaz. Dobře cítil, že lidová kultura moravskoslovenská je totožná se všemi lidovými kulturami slovanskými a že se tudíž eminentně hodí za podklad jednoty slovanské. Věřil, že kdyby Slované v tomto ohledě se sjednotili, že by všechny ostatní překážky ať náboženské ať politické pominuly samy sebou. Proto také pokládal lidové umělce moravskoslovenské za nejdůležitější missionáře myšlenky jednoty slovanské. Vítal každou událost a myšlenku, která se týkala vzájemnosti slovanské. Každého velebil, kdo otázkou touto pohnul.
Nadšeně mluvil o prvním všeslovanském sjezdě v Praze r. 1848, kdy Šulc třímal prapor sv. Cyrilla a Methoda. Vždy připomínal, že na pouti Riegra a Palackého v Moskvě motiv cyrillomethodějský stál v popředí. Sám pak se Lvem XIII. hnul otázkou všeslovanskou co nejdůkladněji. Za podklad této akce byla ovšem jednota Slovanů u víře, ale navázání přímo na éru Velké Moravy a metropolitství sv. Methoda nebylo ničím jiným než sáhnutím zároveň k původní slovanské kultuře. Doufal, že sjednocením byť i okamžitým Slovanů ve víře urychlí se sjednocení jich v kultuře a tato jednota teprv by zpětně blahodárně byla působila na sjednocení v ohledu církevním, politickém i hospodářském. Fixování a realisování jeho idey cyrillomethodějské Velehradem nutno nazvati za neobyčejně šťastné, právě jako důkaz samostatné slovanské lidové kultury výstavou národopisnou. Velehrad má zároveň pro Slovany význam státoprávní. Jest jako symbolem politické jednoty a neodvislosti Slovanů. Vzpomeneme-li ještě, že Velehrad jest také centrem starobylé kultury slovanské, pochopíme teprv význam Velehradu náboženský, státoprávní a kulturní pro myšlenku jednoty slovanské. —
Nelze mi, abych se nezmínil o stanovisku, jaké zaujímal P. Ig. Wurm k idei neoslavismu dra. Kramáře. Vítal ji. Vytýkal jsem příležitostně nedostatky neoslavismu a jeho slabé stránky, a zvláště jsem namítal, že bez jednoty náboženské nikdy nebude lze dosíci jednoty všech Slovanů. Jednotu jsem mínil více církevní (demokratické zřízení církevní) než dogmatickou. Dále jsem upozorňoval, že neoslavismus má spojiti Slovany na základě kultury klassické a ne slovanské lidové. P. Wurm uznal sice moje vývody správnými, ale mínil zcela správně, že zatím se o jádro věci nejedná. Hlavní věcí jest, že dr. Kramář hnul touto otázkou. Při dalších rozborech prý na ony překážky a nedostatky nutně narazí a celá akce, že sama sebou musí se na konec dostati do správných kolejí jako byla akce Lva XIII. O jeho lásce k srdci jednoty slovanské svědčí právě jeho nadšení pro dra. Kramáře. Nežárlil na něho, ba naopak jej velebil a modlil se, aby dr. Kramář vytrval. Nedostatky spíše úmyslně zakrýval, aby slabé kvítko neuhynulo předčasně. Byl vždy přesvědčen, že dr. Kramář na tomto poli ještě mnoho vykoná.
Asi totéž platí o jeho smýšlení vzhledem na dosavádní akce velehradské (sjezdy — kongressy) za účelem sjednocení Slovanů ve víře. Věděl také dobře, že bez reformy církevní správy v duchu pravého slovanského demokratismu nelze se nadíti jednoty v dogmatech. Nikoliv dogmata to byla, která způsobila roztržku mezi Západem a Východem, nýbrž byla to rozdílná kultura Západu a Východu, která na Východě vytvořila více demokratické zřízení církevní (na Rusi) kdežto na Západě zase feudální. Odchýlky dogmatické jsou rázu druhotného. Než i zde doufal P. Wurm, že vzájemnými rozmluvami a vzájemným poznáváním sebe se ony základní překážky poznají a pak, že se přikročí k jich odstranění. Proto nabádal k hojné účasti sjezdu a výsledky jich dychtivě stopoval.
Mám za to, že idea cyrillomethodějská P. Ignáta Wurma jest jedinou možnou spojkou všech Slovanů a to jak v ohledě náboženském, tak politickém, tak kulturním.
Jeho výrok, že není kultury bez kultusu, jest naprosto pravý. Lidová kultura slovanská má své kořeny v kultu křestanském — cyrillomethodějském. — Kdo sáhá národu na kultus, ten jej olupuje o kulturu. Možno se dovolávati opravy církevního zřízení ve smyslu slovanského a křesťanského demokratismu, ale tak, aby náboženství, právě ten zdroj toho demokratismu, nebyl otráven. Z té příčiny si také P. Wurm nedovedl mysliti národní a náboženský indifferentismus u našich lidových umělců. To jsou průkopníci, dle něho, v idei slovanské vzájemnosti.