Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci/1911/112/Wurm a české státní právo
| Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci/1911/112 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Wurm a české státní právo |
| Autor: | Dr. Opluštil |
| Zdroj: | Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, č. 112. s. 206–207. Dostupné online. |
| Vydáno: | Olomouc,. prosinec 1911 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Ignát Wurm |
| Index stran | |
 Související na Wikidatech: Ignát Wurm |
|
Říše Velkomoravská vznikla samostatně a bez jakékoliv součinnosti říše německé. Ba naopak se zdá, že byla starší než říše německá. Říše Velkomoravská byla říší slovanskou. Měla demokratické státní zřízení, lidovou kulturu a náboženství bylo z části křesťanské, z části pohanské. Vpádem Hunů a Avarů od východu a Franků od západu přerušena byla jakákoliv spojitost církevní s Římem a Cařihradem. Biskupství Srěmské, do jehož sféry působnosti Velká Morava náležela, zaniklo. Této příležitosti použili němečtí biskupové, aby Velkou Moravu církevně připojili k říši německé. Feudální zřízení německé neznalo však příslušnosti církevní bez politické. Biskupové byli zároveň světskými vládci ve své diecesi. Rozšířením diecese rozšiřovali zároveň své panství a moc. Kdo byl od jejich missionářů pokřtěn, ten byl císařský. Křest měl více význam politický. Pan rada Wurm rád dával za příklad toho onoho zajatého Slovana, který byl napřed pokřtěn křtem císařským a po návratu či útěku do vlasti dal se znovu pokřtíti cyrillomethodějsky, aby se zbavil poddanství německého. Když pak byl znovu zajat, pokřtili jej znovu po císařsku.
Jak známo, dalo se před příchodem sv. Cyrilla a Methoda 14 pánů českých pokřtíti v Řezně. Rostislav postihl nebezpečí, jeho říši hrozícího a proto snažil se církevně oproti Německu osamostatniti. Pokřtěním Bořivoje na Velehradě byly Čechy církevně i politicky připoutány k Velké Moravě. Morava pak byla církevně i politicky samostatná. Neodváděla žádných poplatků říši německé. Církevně jednala přímo s Římem. —
Pádem Velké Moravy zanikla neodvislost církevní její. Na její troskách povstalo více samostatných celků státních. Úřad metropolity moravského nebyl obnoven. Čechy byly připojeny a s nimi i Morava k diecesi řezenské. Když pak zřízeno bylo biskupství pražské, podřízeno bylo pod arcibiskupství mohučské. Biskupství pražské povýšil na arcibiskupství Karel IV. jako císař německý. Knížata česká odváděla poplatek říši německé a byla zároveň kurfirsty jejími. Čechy požívaly také ochrany říše a práv v ní. Korunu královskou dostala knížata česká od císařů německých.
Naproti tomu Uhry zůstaly i na dále církevně i politicky od Německa neodvisly. Biskupy i korunu dostaly z Říma.
Proti příslušnosti hlavně církevní stavěli se na odpor v Čechách Vršovci. Byli to stoupenci církve cyrillomethodějské, jakož i Dragomíra. Žádali neodvislost církevní i politickou od Německa jako Uhři. Byli vyhubeni mečem a Čechy feudálními řády a kulturou západní ještě více k říši připoutáni, Přemyslovci nikde neučinili pokusu Čechy církevně od Německa osamostatniti. Naopak pronásledovali kněze slovanské — cyrillomethodějské. Liturgii slovanskou vyhubili a černé mnichy vyhnali. Není pravda, že se jim to snadno podařilo. Co to bylo změn na trůně knížecím a bojů mezi Přemyslovci než Čechy zfeudalisovali a k říši německé ukovali. Feudální řády německé zvláště v církvi se nikdy nevžily a vedly k úpadku církve v Čechách. Stolice papežská předvídala nebezpečí výbuchu a proto radila Karlu IV., aby učinil počátek návratu k řádům slovanským a liturgii slovanské zřízením slovanského kláštera Emausích. Po 14 roků Karel odkládal a povolil teprv na pohrůžku z Říma. Bylo pozdě.
Z toho plyne, že celé státní právo české jest původu německého a uznávajíce je, uznáváme svou příslušnost k říši německé. Připouštěl P. Wurm, že Čechy by bývaly i proti své vůli církevně i politicky připojeny k říši. Čechy však nikdy i když mohly, se této příslušnosti nezbavily, poněvadž se nechtěly zbaviti také výhod, s tím spojených. Příslušenstvím k Velké Moravě Čechy nikdy se nebránily!
Než kapitola tato není dosud uzavřena. Dokud má české státní právo své zastánce, platí též námitky proti němu.
P. Ignát Wurm ho nikdy neuznal. »Máme«, pravil, »státní právo moravské a to není původu německého. To nám dává právo na Slováky v Uhrách, Čechy ve Vídni a vůbec v Rakousku. Mimo to jest mocným pojítkem Slovanů rakouských. Máme svou kulturu slovanskou a třeba ještě obnoviti církevní samostatnost Slovanů rakouských.« Žádal, aby Rakousko ovládáno bylo v duchu Velké Moravy, jíž vlastně jest. — —
Neuznával českého státního práva, potíral dualismus a stál na programu Palackého — národní autonomie.