Úsměvy/V besídce
< Úsměvy
| Úsměvy Růžena Jesenská | ||
| Les to ví | V besídce | Zář měsíčná |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | V besídce |
| Autor: | Růžena Jesenská |
| Zdroj: | Jesenská, Růžena. Úsměvy. V Praze: Dr. Ed. Grégr a Ed. Valečka, 1889. Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
V besídce.
editovatV besídku malou vešla jsem,
obrostlou vlídně loubincem,
bylo tam ticho, prázdno tak,
a předce hledal cos můj zrak.
Stála tam lávka pro dva jen,
stoleček z pola rozbořen,
vanul tam jakýs lásky duch,
byl tam a zmizel, proč — ví Bůh.
V písku se ptačí šlepěje
drobounká stopa usměje,
a mně se zdálo — mile tak,
že něco hledal zde můj zrak.
Krůčky se zase navrátí,
ale té lávce poslati
chtěla bych jeden okamžik —
největší štěstí, tichý vzlyk.
V daleku vidím ruky hyb,
jako když nebe dává slib,
ale čas minul, marné sny, — —
sbořena lávka — do vesny!