Úmluva o pevninské mělčině

Státy, které jsou stranami této Úmluvy, se dohodly na těchto ustanoveních:

info Údaje o textu
Titulek:	Úmluva o pevninské mělčině
Původní znění:	Vyhláška 144/1964 Sb.
Zdroj:	www.lexdata.cz
Licence:

Článek 1

Pro účely těchto článků je výraz „pevninská mělčina“ používán pro označení

1. mořského dna a podzemí podmořských oblastí přilehlých k pobřeží, ležících však mimo oblast pobřežních vod až do hloubky 200 metrů, nebo za touto hranicí až k místu, kde hloubka vod dovoluje využívání přírodních zdrojů těchto oblastí;
2. mořského dna a podzemí obdobných podmořských oblastí, přilehlých k břehům ostrovů.

Článek 2

1. Pobřežní stát vykonává nad pevninskou mělčinou svrchovaná práva za účelem jejího průzkumu a využívání jejího přírodního bohatství.
2. Práva uvedená v odst. 1 tohoto článku jsou výlučná v tom smyslu, že neprovádí-li pobřežní stát průzkum pevninské mělčiny, nebo nevyužívá-li jejího přírodního bohatství, nemůže nikdo podniknout takovou činnost ani činit si nároky na pevninskou mělčinu bez výslovného souhlasu pobřežního státu.
3. Práva pobřežního státu na pevninskou mělčinu jsou nezávislá na skutečné nebo fiktivní okupaci nebo na jakémkoli výslovném prohlášení.
4. Přírodní bohatství zmíněné v těchto článcích zahrnuje nerostné bohatství a jiné neživé zdroje mořského dna a podzemí, jakož i živé organismy, které náležejí k přísedlým druhům, tzn. organismy, které ve stavu, kdy je možno je lovit, spočívají buď nehybně na dně mořském nebo pod ním, nebo jsou neschopné měnit místo jinak, než ve stálém fyzickém kontaktu s mořským dnem nebo podzemím.

Článek 3

Práva pobřežního státu na pevninskou mělčinu se nedotýkají režimu vod nad touto mělčinu jakožto volného moře, ani režimu vzdušného prostoru nad těmito vodami.

Článek 4

Pobřežní stát nemůže zabraňovat kladení nebo udržování podmořských kabelů nebo potrubí na pevninské mělčině, s výhradou práva činit rozumná opatření pro průzkum pevninské mělčiny a využívání jejího přírodního bohatství.

Článek 5

1. Průzkum pevninské mělčiny a využívání jejího přírodního bohatství nesmí mít za následek žádné neoprávněné překážky pro plavbu, rybolov nebo zachování biologických zdrojů moře, ani pro základní oceánografický nebo jiný vědecký výzkum prováděný s úmyslem zveřejnění jeho výsledků.
2. S výhradou ustanovení odstavce 1 a 6 tohoto článku je pobřežní stát oprávněn na pevninské mělčině budovat a udržovat nebo zajišťovat chod zařízení a jiných prostředků, které jsou potřebné pro její průzkum a využívání jejího přírodního bohatství, zřizovat bezpečnostní pásma kolem těchto zařízení nebo prostředků a činit v těchto pásmech opatření nutná k jejich ochraně.
3. Bezpečnostní pásma uvedená v odstavci 2 tohoto článku se mohou rozprostírat kolem vybudovaných zařízení nebo jiných prostředků do vzdálenosti 500 metrů od každého bodu jejich vnějšího okraje. Lodě všech státních příslušností jsou povinny respektovat tato bezpečnostní pásma.
4. Tato zařízení nebo prostředky, ačkoliv se na ně vztahuje jurisdikce pobřežního státu, nemají postavení ostrovů. Nemají vlastní pobřežní vody a jejich existence nemá vliv na rozhraničení pobřežních vod pobřežního státu.
5. Je třeba řádně oznámit budování takových zařízení a zajistit udržování stálých signalizačních zařízení. Všechna zařízení, která byla opuštěna, nebo již nejsou v provozu, musí být úplně odstraněna.
6. Ani zařízení nebo prostředky, ani bezpečnostní pásma zřízená kolem nich, se nesmějí nacházet v místech, kde mohou překážet používání obvyklých námořních cest nezbytných pro mezinárodní plavbu.
7. Pobřežní stát je povinen učinit v bezpečnostních pásmech všechna opatření k ochraně biologických zdrojů moře proti škodlivým činitelům.
8. Ke každému výzkumu prováděnému na místě a týkajícímu se pevninské mělčiny, je zapotřebí souhlasu pobřežního státu. Pobřežní stát však obvykle neodmítne dát svůj souhlas k ryze vědeckému výzkumu fyzikálních a biologických vlastností pevninské mělčiny, bude-li žádost předložena institucí, která je k tomu kvalifikována, a to za předpokladu, že pobřežní stát se bude moci, bude-li si to přát, zúčastnit tohoto výzkumu anebo při něm být zastoupen, a že v každém případě výsledky budou uveřejněny.

Článek 6

1. Kde je tatáž pevninská mělčina přilehlá k územím dvou nebo více států, jejichž pobřeží leží proti sobě, bude rozdělení pevninské mělčiny mezi tyto státy určeno dohodou mezi nimi. Nedojde-li k dohodě a pokud zvláštní okolnosti neopravňují jiné rozhraničení, tvoří hranici střední čára, jejíž každý bod je stejně vzdálen od nejbližších bodů základních linií, od nichž se měří šíře pobřežních vod každého z těchto států.
2. Kde je tatáž pevninská mělčina přilehlá k územím dvou sousedních států, bude rozhraničení pevninské mělčiny určeno dohodou mezi nimi. Nedojde-li k dohodě a pokud zvláštní okolnosti neopravňují jiné rozhraničení, bude hranice stanovena podle zásady stejné vzdálenosti od nejbližších bodů základních linií, od nichž se měří šíře pobřežních vod každého z těchto států.
3. Při rozhraničení pevninské mělčiny by měla být každá demarkační čára, stanovená ve smyslu zásad uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, určena podle námořních map a zeměpisných údajů existujících k určitému datu, při čemž by měly být uvedeny pevné a stálé orientační body na zemi.

Článek 7

Ustanovení těchto článků se v ničem nedotýkají práva pobřežního státu využívat podzemí prorážením tunelů, bez ohledu na hloubku vod nad podzemím.

Článek 8

Tato Úmluva bude do 31. října 1958 otevřena k podpisu všem členským státům Organizace spojených národů nebo některé odborné organizace, jakož i každému jinému státu, který bude vyzván Valným shromážděním Organizace spojených národů, aby se stal smluvní stranou této Úmluvy.

Článek 9

Tato Úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Článek 10

Tato Úmluva bude otevřena k přístupu každému státu, který náleží do jedné z kategorií uvedených v článku 8. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Článek 11

1. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátého dne ode dne uložení dvaadvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
2. Pro každý stát, který Úmluvu ratifikuje nebo k ní přistoupí po uložení dvaadvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, nabude Úmluva platnosti třicátého dne po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

Článek 12

1. Při podpisu, ratifikaci nebo přístupu bude každý stát moci učinit výhrady k článkům Úmluvy, kromě článků 1 až 3 včetně.
2. Každý smluvní stát, který učiní výhrady podle předchozího odstavce, bude je moci kdykoliv odvolat oznámením zaslaným za tímto účelem generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

Článek 13

1. Po uplynutí pětiletého období ode dne vstupu této Úmluvy v platnost může být kdykoliv a kteroukoliv smluvní stranou podána žádost o revizi této Úmluvy, a to písemným sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
2. Valné shromáždění Organizace spojených národů rozhodne o opatřeních, která mají být případně učiněna v souvislosti s takovou žádostí.

Článek 14

Generální tajemník Organizace spojených národů zpraví všechny členské státy Organizace spojených národů a ostatní státy uvedené v článku 8

1. o podpisech připojených k této Úmluvě a o uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu podle článků 8, 9 a 10;
2. o datu vstupu této Úmluvy v platnost podle článku 11;
3. o žádostech o revizi podle článku 13;
4. o výhradách k této Úmluvě učiněných podle článku 12.

Článek 15

Originál této Úmluvy, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské a španělské znění má stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který zašle její ověřené kopie všem státům uvedeným v článku 8.

Na důkaz toho podepsaní zmocněnci, řádně pověření svými vládami, podepsali tuto Úmluvu.

Dáno v Ženevě, dvacátého devátého dubna tisíc devět set padesát osm.