Úřední zpráva o vině a odsouzení Hoffmannově
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Úřední zpráva o vině a odsouzení Hoffmannově |
| Autor: | Jan Procházka |
| Zdroj: | Národní politika (odpolední vydání), roč. 13, č. 281. s. 2 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 11. 10. 1895 |
| Licence: |  PD CZ |
| Související: | Poprava úkladného vraha Hoffmanna v Praze, Trest smrti vykonán |
Po vykonané popravě byl v nádvoří mezi přítomné obecenstvo rozdáván tiskopis následujícího znění.
skutku, pro kterýž Antonín Hoffmann rozsudkem c. k. zemského co porotniho soudu v Praze ze dne 20. srpna 1895, č. 22.667, pro zločin jednak dokonané jednak nedokonané úkladné vraždy k smrti provazem odsouzen byl.
Antonín Hoffmann, 22 roky starý, v Novém Podlesí rozený, jenž již jako školák pro násilnictví a rozpustilost policejně byl trestán, pracoval od svého 14. roku v dolech Březoborských u Příbrami, byl ale líný a velmi nedbalý a odpovídal na každé napomínání svých představených jen hrubě a surově, tak že si všichni dozorci a úředníci na něho stěžovali.
Následkem stálé nedbalosti a lenivosti a z té příčiny, že Antonín Hoffmann do práce nepřicházíval aniž by se byl ospravedlnil, byl postaven dne 10. června 1895 před tak zvanou „konsultaci“, při které bylo jednohlasně usneseno, že se mu dává 14denní výpověď, což jemu také ihned ohlášeno bylo.
Die vlastního doznání pojala jej mstivost proti inspektoru Karlu Reyttovi z Baumgartenu, jenž všestranně jako dobrosrdečný a humánní muž líčen jest, a uzrál v něm úmysl, inspektora Reytta, kteréhož pokládal za původce výpovědi, zastřeliti. Zároveň ale také si umínil, že i vrchního dozorce Kajetána Čermáka zastřelí, protože prý na něho neustále žaloval.
Když téhož dne k 10. hodině večer přišel domů, připravoval se Antonín Hoffmann na provedení úmyslu již pojatého, došel si pro revolver na půdu, kde ho měl uschovaný, ten schoval si do jedné kapsy u kalhot a do druhé zastrčil patrony a kalhoty dal si pod hlavu. Lehaje, uvažoval ještě, jak vraždy provede a jak sám udává, předsevzal si, že do inspektora Reytta střelí třikráte a do Kajetána Čermáka jednou. Když takto úmysl ten pojal, usnul o 11. hodině noční, vstal o 5. hodině ráno, šel po snídani k 7. bodině do prádelny, odtuď se brzy vytratil, šel k haldě a postavil se za zeď, aby ho nikdo neviděl, a nabil do revolveru 4 patrony.
Ráno o 8. hodině přišel Hoffmann do kanceláře inspektora Reytta a žádal za okamžitou propuštěnou, kteréžto žádosti ale tento nevyhověl, načež Hoffmann klidně odešel.
Když pak šel Karel Reytt na inspekci na Annenské prádlo, připojil se k němu na stanici Antonín Hoffmann, opakoval svon žádost, načež mu inspektor Reytt docela klidně odvětil, že, pakli chce, může býti ihned propuštěn, aby si jen opatřil pracovní knížku.
V okamžení, když Karel Reytt od Antonína Hoffmanna odejíti chtěl, střelil týž Karla Reytta do zad, a když tento k zemi klesl, střelil jej ještě jednou a trefil ho opět do zad. Inspektor Karel Reytt, jenž smrtelně střelen byl do míchy, trpěl při úplném vědomí svého beznadějného stavu krutých bolestí a zemřel následkem tohoto poranění dne 17. června 1895 zanechav po sobě vdovu a dva nezaopatřené syny.
Tento krvavý čin však nestačil Antonínu Hoffmannovi, on potřeboval ještě jinou oběť své pomsty!
Ihned po tomto skutku odebral se k vrchnímu dozorci Kajetánu Čermákovi a vyzval ho, že má jíti k inspektoru Royttovi.
Když pak Kajetán Čermák se otočil chtěje odejiti, vypálil Antonín Hoffmann na něho ze zadu ránu z revolveru ve vzdálenosti jen asi dvou kroků.
Čermák obrátiv se spatřil za sebou Hoffmanna držícího v ruce revolver, a poněvadž tento na něm něco řídil, byl Čermák toho mínění, že Hoffmann chce ještě jednou střeliti, pročež mu revolver z rukou vyrval, načež Hoffmann utekl. Kajetán Čermák utrpěl ránu v zádech na levé polovici dolejší části hrudníku a byl více než 30 dnů nemocen a k povolání nezpůsobilým.
Timto dopustil se Antonín Hoffmann zločinu jednak dokonané, jednak nedokonané úkladné vraždy dle §§ 8., 134., 135. lit. a) z. tr. a byl také na základě jednohlasného výroku poroty rozsudkem c. k. zemského co porotního soudu v Praze ze dne 20. srpna 1895 tímto zločinem vinným uznán a za to vedle § 136. tr. z. k trestu smrti provazem odsouzen. Rozsudek tento nabyl moci práva a byl spravedlnosti volný průchod ponechán.
Trest tento byl na Antonínu Hoffmannovi dnešního dne vykonán.
Procházka.