Znamení života, předzvěsti smrti v lidových podáních, obyčejích a pověrách

U tohoto textu probíhá digitalizace.

Text je k dispozici v naskenované podobě a právě probíhá jeho digitalizace nebo korektura. Postup prací můžete sledovat na indexové stránce Index:Polívka - Znamení života, předzvěsti smrti v lidových podáních, obyčejích a pověrách.djvu.

Údaje o textu
Titulek:	Znamení života, předzvěsti smrti v lidových podáních, obyčejích a pověrách
Autor:	Jiří Polívka
Zdroj:	In: Národopisný věstník českoslovanský. Roč. XII. (1917), str. 26—52, 128—141, 209—230, 337—368; roč. XIII. (1918), str. 80—81. Elektronická knihovna NÚLK
Vydáno:	1917, 1918
Licence:	PD old 70
Index stran

[26]

ZNAMENÍ ŽIVOTA, PŘEDZVĚSTI SMRTI V LIDOVÝCH PODÁNÍCH, OBYČEJÍCH A POVĚRÁCH.

(The Life-tokens in Folk-tales, Custom and Belief.)

Růžena Svobodová připomíná ve svých „Černých myslivcích“ velmi rozšířenou pověru, že „rozmarýn uvadne, pramen se zakalí, mléko že se ve sklepě zkrvaví, prsten že se ve dví přelomí, je-li muž ženě nebo milý milé nevěrný“ (Spisy, III., 76). Je tu shrnuto několik skutečně nadmíru rozšířených pověr, jak bychom ani v básnickém díle nečekali. Toto hromadění různých pověr vždycky jen porůznu v podáních lidových vystupujících aneb za jistých příležitostí, v určité dny výroční užívaných, hlavně od dívek, vyhlížejících teskně do svých budoucích osudů, souvisí zajisté s přespřílišným nakupováním, hromaděním básnických obrazů, v čemž si naši básníci veršem a prosou bohužel přespříliš libují, jakoby v tom chtěli spatřovati podstatu básnického krásna, opravdový příznak hluboké poesie.

Vadnoucí květina či strom, kalící se voda a j. bývá v podání lidovém zpravidla svědectvím neštěstí, jež se rekovi vzdálenému přihodilo, řidčeji svědectvím nevěry.

O těchto představách napsal obšírnější úvahu Edward Sidney Hartland ve svém velkém díle The Legend of Perseus. A Study of Tradition in Story, Custom and Belief r. 1895, ve sv. II., str. 1.—54. J. A. Macculloch napsal ještě deset let po vydání této knihy, že o předmětu bylo v ní tak vyčerpávajícím způsobem pojednáno, že zdá se býti nadbytečným uváděti doklady pro tyto představy o znameních života („of the life-token idea“), a obmezil se skutečně na několik jen výraznějších příkladů (The Childhood of Fiction 119 a d.). Menší studii napsal Isr. Lévi, Signes de danger et de malheur v Revue des études juives XVII., 202—209. René Basset snesl značnou řadu dokladů v komentáři svého vydání pohádek berberských (II., 309—316) a konečně Joh. Bolte rozebral hlavně jedno takové znamení — puklý prsten v Zs. des Ver. f. Volkskunde, XX., 65—71.

Ve své studii chci znovu rozebrati tento předmět. Maccullochův odkaz na studii Hartlandovu nemůže nás odváděti od nového rozboru, tím spíše, že velké jeho dílo jest bohužel zde nepřístupno — používám exempláře král. knihovny mnichovské — a tak by nebyl snad ani prostý výtah z jeho studie nemístný. Mimo to však v těch dvacíti letech, uběhlých od vydání jeho knihy, materiál sám se nesmírně rozmnožil, a hlavně slovanských tradic nemohlo býti od anglických a jiných učenců náležitě využito, když byli odkázáni jen na překlady do světových jazyků západoevropských. Ostatně nebyl předmět Hartlandem zcela vyčerpán a materiál není od něho dobře seřazen. Hlavní důraz kladu zde, jako vůbec ve svých pracích, na seřazení slovanských podání ku podáním ostatních národů evropských, po případě také mimoevropských, a na vzájemné jich srovnávání a určení jich vzájemného poměru.
[27] Taková znamení vydávají A: zjevy přírodní.

I. Z těchto znamení nejvíce rozšířeno, že vadnoucí, schnoucí strom či květina znamená nemoc či smrt rekovu.

Tyto stromy, vypravuje pohádka, souvisí úže s životem rekovým, vyrostly z ocásku ryby, po jejímž požití počala matka tří synů, kobyla i čubka, tak v tyrolské povídce (Zingerle, I., 149 sl., č. 25): jak rek byl od čarodějnice obrácen v kámen, bylo listí sežloutlé a stromek ležel na zemi poražen; podobně v německé povídce z Moravy (Kosch, 36) stromek zčernal.

Taktéž v polské versi z Beskyd (Zbiór, XV., 10, č. 5) vyrostl dub z kůstky ryby a vršek jeho usechl, jakmile byl rek se svým psem od čarodějnice v kámen obrácen.

Pokažen a také podstatou svou jiný je tento motiv ve valašské pohádce Václavkově (Poh. a pov., I., 32, č. 5), která také jinak líčí původ dvou bratří: rek zavolal bratra do zahrádky, vzal vidličku a nůž, a přepíchnuv jimi jedním rázem jabloň, „pravil bratrovi, jak z té jabloně poteče krev, věz, že je se mnou zle a pospěš mi na pomoc!“ Připomíná spíše motiv také v našich versích Grimmovy pohádky č. 60 běžný, že nůž zapíchnutý do stromu svědčí o osudu rekově. V řeckých versích (Legrand, 165 = Mitsotakis 143 a Hahn II., 166, č. 22) vyrostly z ocasu rybího dva cypřiše, a pokud se zelenaly a kvetly, vedlo se rekovi dobře, ale jak uschly, vedlo se mu zle. V bosenské versi (Erben, Slov. čít., 254) vyrostly dvě jabloně z dvou zrnek jablka, po kterém počala žena, kobyla a čubka, ale bratři udělali si kopí z obou jabloní, a náš motiv byl vůbec zapomenut. V albánské versi (Archiv f. Litgesch., XII., 106, č. 4) vstrčil rybář dle přání ryby dvě její částky u dveří do země, z nichž vyrostly dvě cypřiše; jedna povadla, když nejstarší syn řekl, že chce krásku země za ženu, a bratr našel ho zkamenělého. V jiné albánské versi (Truhelka, I., 8, č. 1) zasadil rek větev spadlou s jabloně a řekl bratrovi, vyroste-li, zůstane živ, ale zvadne-li, jest mrtev. Taktéž ve versi skotské (Campbell, I., 72, č. 4) vyrostly tři stromy ze tří zrn zasazených za domem; když z jiných tří zrn počala žena, a vadne-li který z nich, znamená to smrt synovu.

Ve francouzské versi z Normandie (Carnoy C. franc., 136) vyrostly tři růžové keře z kostí rybích, a když jeden z nich vadne a schne, je také synek po požití ryby zrozený ve velkém nebezpečí. Stejná se vypravuje v Horním Bretoňsku (Sébillot, Cont. pop. de la H. Bret. I., 125). V jiné versi z Horního Bretoňska (Revue des trad. pop. IX., 174, č. 9) dva vavříny a jich vadnutí znamenají nehodu rekovu; pod. ve versi z Lotrinska (*Zeligzon, Lothring. Mundarten, 63, Basset berb. II., 309. Srv. Sébillot, Folklore de France, III., 432 sl.).

V jedné italské versi (Gubernatis, S. Stefano, 151, č. 18) zasadil rek odcházeje, dřín; schne-li, znamená, že se mu přihodilo neštěstí. V povídce u Basků zapsané (*Cerquand, III., 56 = Sébillot Folklore de France, III., 433) uvadl topol. V arabské versi (Dav. H. Müller, Mehri-Soqotri Spr., 78) zasadil rek myrtu a žádal bratra, aby každý týden přihlížel; uschne-li, znamená, že zemřel.