Zloděj a žhář

Údaje o textu
Titulek:	Zloděj a žhář
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 27, č. 200. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	23. 07. 1887
Licence:	PD old 70

Dne 1. března 1885 mezi osmou a devátou hodinou ranní vyšel na půdě stavení rolníka Josefa Beránka ve Svinařově požár, kterýž strávil v kratičkém čase střechu nad chlévy a obytným stavením a zničil zásobu píce a plev na půdě, čímž Beránek utrpěl škodu 1100 zl. Byl sice pojištěn, dostal však od pojištovny jenom 700 zlat., tak že přisadil čtyry stovky. Dle seznání poškozeného i dle svědectví očitých svědků, nemohl oheň povstati jinak, než rukou zlomyslnou, založením.

Podezření ze žhářství padlo tehdáž na několik osob, dle udání smýšlení socialistického, poněvadž Beránek jako obecní starosta byl svědkem ve vyšetřování trestním, zavedeném proti několika socialistům a dostal následkem toho i výhružný dopis. Ale přes všecko pátrání a vyhledávání nebyl žhář nalezen a věc utichla. Téhož dne, kdy vyhořel Beránek, zpozoroval, že mu z neuzamčené zásuvky ve skříni zmizel větší obnos peněz, asi 90 zlatých, jak Beránek počítal. Také zloděj těchto peněz nebyl vypátrán a všeobecně panovala domněnka, že při zmatku a shluku, jenž spůsoben byl požárem, vkradl se do stavení nějaký pobuda a rolníka okradl.

Beránek již oželel ztrátu a uplynula dvě léta. Tu v noci na den 19. května 1887 ukradeny synku Václavu Horovi ze světnice hodinky v ceně 10 zl. s ocelovým řetízkem za 50 krejcarů i s vestou. Podezření padlo ihned na Františka Svítila, 21letého čeledína z Jemník u Slaného, kterýž sloužil u otce Horova. Bylť Svítil večer sám ve světnici se synem svého hospodáře, viděl, kam klade vestu s hodinkami a bylo pravděpodobno, že věci později ukradl. Posláno pro četníky, kteří se neprodleně dostavili a Svítila vyslýchali. Z počátku zapíral, ale pak přiznal se ke krádeži a doznal, že, jsa s Václavem Horou ve světnici, pootevřel nepozorovaně okno, jímž později v noci do světnice vnikl, vestu s hodinkami vzal a za žlabem ve chlévě uschoval. Tam byly věci nalezeny a Horovi vráceny.

Touto krádeží upozorněni byli četníci na osobu Svítilovu, i počali pátrati po jeho pověsti a minulosti. Provedli věc velmi obezřetně a ku podivu obratně, že jen jim přísluší zásluha o vypátrání nebezpečného zloděje a — žháře. Bylo vyšetřeno, že na mnoha místech, kde Svítil dříve sloužil, provedeny byly rozličné krádeže, jejichž pachatel vždy unikl beze stopy. Zlodějem pak nebyl nikdo jiný, než František Svítil.

Tak doznal Svítil, když naň uhozeno, že na jaře 1886, kdy sloužil u manželů Václava a Rozalie Cihlářových v Jemníkách, viděl, jak hospodář dává ženě peníze, aby je uschovala. Hospodyně uložila je do prádelníku, Svítil vplížil se později nepozorovaně do světnice a ukradl zde tři desítky. Téhož roku a sice jedné noci v červenci vnikl do stavení Václava Brože a odcizil mu 34 zlaté, věda dobře, kam Brož uschovává peníze. Stejným spůsobem provedl i několik jiných krádeží, k nimž se dopodrobna přiznal.

Poněvadž v době, kdy Beránek vyhořel, sloužil u něho Svítil za čeledína, pátralo četnictvo i v tomto směru a výsledek byl překvapující. Doznalť Svítil, že dne 1. března 1885, když byli manželé Beránkovi v kostele ve Smečně, ukradl ze zásuvky skříně ve světnici hospodářově šedesát šest zlatých. Po skutku vznikla v něm obava, že podezření může padnouti na něj, i umínil si, že zapálí, aby zakryl po sobě stopu. Počítal, že se sběhne mnoho lidí, že zavládne zmatek a že se bude mysleti, že peníze ukradl nějaký tulák při ohni. Úmysl svůj také ihned uskutečnil. Vyšel na půdu, hodil rozžatou sirku do suchého ligrusu, načež seběhl do chléva. V okamžiku vypukl oheň a ve chvilce byly střechy v jednom plameni. Padouch Svítil ovšem pak jezdil pro vodu a pomáhal hasit, aby se sebe svalil všechno podezření.

Konečně doznal Svítil, že padělal i zápisky ve své čelední knížce, a sice na dvou místech, na stranách 28. a 33.

Pro všecky tyto své skutky pohnán Svítil včera před porotní soud, jemuž předsedal president p. Procházka. Žalobu zastupoval substitut státního zástupce p. Krčmář, obžalovaného bájil p. dr. Hochmann.

Porotcům dány byly tři otázky, ve příčině zločinu krádeže, zločinu žhářství a přestupku dle §. 320. Na všecky tyto otázky odpověděli porotci jednohlasně ano, načež Svítil odsouzen do těžkého žaláře na dobu pěti let. Ničemný člověk tento vyslechl rozsudek zcela klidně, ano když byl uveden do síně, aby vyslechl výrok poroty, usmíval se.

Není vyloučeno, že se odsouzený Svítil dopustil i jiných zločinů. Vracelť se kdys hospodář jeden, u něhož Svítil tou dobou sloužil, v noci z hostince domů, ale nedošel šťastně. Bylť přepaden na cestě člověkem, jehož v temnotě noční nepoznal, udeřen obuškem do hlavy a obrán o vše, co měl při sobě. Doplazil se s těží domů a po několika dnech skonal následkem utrženého poranění.

Pro toto loupežné přepadení byl také Svítil ve vyšetřování, kteréž však pro nedostatek důkazů zastaveno.

Když byl zatčen, učiněno bylo u soudu oznámení následující: Roku 1882 odešel jakýs výrostek Macák ve Velvarech z domu rodičů svých — a více se nevrátil. Posledně byl viděn ve společnosti Svítilově. Tehdáž ovšem nebylo proti němu nijakého podezření, avšak nyní, kdy odhaleno tolik zločinů, jichž se Svítil dopustil, vznikla v rodičích Macákových domněnka, zdali Svítil syna jejich nějak neodstranil. Byv na věc tuto otázán při líčení, řekl sice, že se na Macáka pamatuje, že s ním mluvil, že však neví, co se s ním stalo.

Na všechen spůsob odsouzen byl včera člověk, kterýž je lidské společnosti velmi nebezpečný a jehož vzezření zcela dokonale vyhovuje představě i zkušenostem, jaké máme o tak zvaných „kriminálních obličejích“.