Zlaté jiskry/Tatíčkovi naproti

Zlaté jiskry Josef Zaříčanský
Květiny — dívčiny	Tatíčkovi naproti	Družička o Božím Těle

Údaje o textu
Titulek:	Tatíčkovi naproti
Autor:	Josef Zaříčanský
Zdroj:	ZAŘÍČANSKÝ, Josef. Zlaté jiskry. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1888. s. 18–19. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Slunéčko si pod hlavěnku
stele růžné peřinky,
večer bude za chvilenku,
spáť už chtějí květinky.
Brzy pták si píseň jemnou
na dobrou noc zanotí!
Pojď maminko, pojď už se mnou
tatíčkovi naproti!

Na kopečku za vesnicí,
tam co lípy voní květ,
s touhou duše plesající
budeme ho vyhlížet.
Ach vím, než se mihne oku
první s nebes hvězdička,
v chvatném že poběhnu skoku
vítat, zlíbat tatíčka!

On očima radostnýma
na synáčka pohledne,
pod pažinka pak mne jímá,
nad hlavu až vyzvedne.
Já si výsknu jak skřivánek
v náhlém k nebi povzletu
a déšť snesu ulibánek
na něj v slasti roznětu!

K vísce v hovoru pak smavém,
k chatce své se dáme zpět,
chudinu též v žití lkavém
někdy může těšit svět.
O štěstí si srdce poví, —
ach, mně bude do plesu,
až já z práce tatíčkovi
hůl a uzlík ponesu!

Slunéčko si pod hlavěnku
stele růžné peřinky,
večer bude za chvilenku,
spáť už chtějí květinky.
Brzy pták si píseň jemnou
na dobrou noc zanotí!
Pojď maminko, pojď už se mnou
tatíčkovi naproti!