Zlaté jiskry/Slunéčko

Zlaté jiskry Josef Zaříčanský
Mysliveček	Slunéčko	Květiny — dívčiny

Údaje o textu
Titulek:	Slunéčko
Autor:	Josef Zaříčanský
Zdroj:	ZAŘÍČANSKÝ, Josef. Zlaté jiskry. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1888. s. 15–16. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Vyšlo si slunéčko z modrých hor
vysoko nad tu zemi
       ve skvělém zákmitu
       s jasného blankytu
s tvory se potěšit všemi.

Nejdříve posvitlo ve světničku
spícího děťátka na hlavičku,
       zlíbalo líce mu
       robátku krásnému
s zlatými kadeřemi.

Zbudilo švitornou vlaštovici,
pohnulo ptáčky k radosti jevu,
když robě procitlo růžolící,
to bylo plesu, to bylo zpěvu!

Poslalo paprsky v dětí shluk,
na návsi co si hrály,
       rozhřálo srdénka,
       rozsmálo ústenka,
tváře až růžně jim plály.

Sedlo si s dědouškem na lavičku,
vzpomělo shrbenou na babičku,
       když na ně zářilo,
       vrásek jim ubylo,
mladšími že se zdáli.

Rozvilo poupata stromům v sadě,
na lukách sladké včeličkám květy,
děvuškám růžinky na zahradě,
rozžehlo jarých dušinek vzněty.

K opuštěným se též vedralo
v komárky hustou mříží,
       levilo chudákům,
       chorým i mrzákům
života bídu a tíži.

V palácích knížat se zastavilo,
z panských čel chmury tam zaplašilo,
       odtud zas k rolníku
       putuje, k dělníku,
s útěchou k všem se blíží.

Křídelka muškám pak oleštilo,
zbarvilo broučkům duhově šaty,
rosičku v démanty proměnilo,
půjčilo vodě oděv svůj zlatý.

Na svěží pažity zlákalo
na pastvu bujará stáda,
       hbitý srn a jelen
       poskočí zveselen,
za nimi laňka i mladá.

Rybičkám posvítí do jezera,
od rána teplí zem do večera,
       každý tvor v přírodě,
       v povětří, ve vodě,
za dar mu dík svůj skládá.

Ty boží slunéčko roztomilé,
co skytáš světu dobra a krásy,
ó ty jsi svítivo zabloudilé
z nebeských luhů, ze říše spásy! —