Zimní cesta/11. Jarní sen.
Zimní cesta Wilhelm Müller | ||
10. Odpočinek. | 11. Jarní sen. | 12. Osamění. |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | 11. Jarní sen. |
Autor: | Wilhelm Müller |
Zdroj: | původní publikace |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Otakar Zielecki |
Licence překlad: | PD old 70 |
Já snil jsem, že zřím sta květů,
jež rozhodil v záhonech máj;
já snil jsem, že kráčím loukou,
zpěv ptáčat mne skočně zval v háj.
A když se ozval kohout,
klam zraku zmizel zas
a v jizby chlad a temno
zněl havranů výsměšný hlas.
Však do skla oken úzkých
kdo obraz mi květů vdech,
mne směšným nazve snílkem
že květy zřel v zimních dnech.
Já snil jsem, že láska družná,
že přišla do srdcí dvou,
že vroucně kdosi líbá,
ach, blaženou líci mou.
A když se ozval kohout,
tu zmizel srdce klam;
já zřel, že v jizby temnu
jsem procitl sám a sám.
Však znovu tisknu víčka,
spi srdce blahým snem.
Kdy květy zkvetou mi v oknech,
kdy zlíbám ji žíznivým rtem?